Zprávy iDNES.cz / Domov
Hobby.cz, Martina Čermáková
Ukázalo se, že ani místopředsedkyně Strany zelených Kateřina Jacques netuší, "co je to vlastně ta biomasa". Jistě se tedy nejen jí bude hodit skromný manuál základních informací, co si pod pojmem biomasa představit a jak se s ní vlastně dá užitečně naložit.
Biomasa je téměř jakákoli hmota organického původu, ať už rostlinného či živočišného. V kontextu s energetickými zdroji se většinou jedná o dřevní odpad, slámu a další zemědělské zbytky a odpad, ale i exkrementy užitkových zvířat.
Mrkví nezatopíte, peletami ano
Kateřina Jacques bude v červnu za Stranu zelených kandidovat do Evropského parlamentu. Možná by si ale měla do té doby buď doplnit znalosti, nebo svoje místo na kandidátce postoupit někomu fundovanějšímu. Jacques si totiž mimo jiné myslí, že pokud chcete topit biomasou, dá se do kamen přikládat i mrkev. Alespoň to tedy radila minulý pátek Janu Krausovi v jeho pořadu Uvolněte se, prosím. Díky jejímu vystoupení si také můžete přečíst, jak bodovala svým výstředním slovníkem. Principiálně vzato, mrkev je sice také biomasa, v kotli na biomasu ji ale nespálíte. V tomto případě se pod pojem biomasa spíše rozumí nejen na topení běžně používané kusové dřevo, ale i dřevní hmota jako je například kůra, štěpka či piliny. Tyto hmoty se ale pro uživatelské pohodlí zpracovávají do formy pelet. Pořizovací náklady na podobný speciální kotel jsou vyšší v porovnání s běžným plynovým. V současné době je ale možné zažádat si o dotace, které snad přechod na toto ekologické vytápění zpřístupní.
Proč jsou pelety ekologické
Pelety jsou granule získané vysokotlakým lisováním dřevního odpadu. Tím se rozumí nejen nejčastěji používané piliny, ale například i sláma nebo třeba šťovík. Protože se jedná o nenákladný a obnovitelný zdroj energie, obecně se pelety považují za palivo budoucnosti.
Při jejich spalování totiž nedochází ke zvyšování emisí skleníkových plynů, protože emise CO2 vznikající při spalování jsou pohlcovány pomocí procesu fotosyntézy. Vzniká přitom jen minimální množství popela, který lze navíc využít jako hnojivo navracející půdě potřebné živiny (vyčerpané například při vypěstování rostlinné biomasy). V tomto koloběhu také spočívá princip plně obnovitelného zdroje energie.
Z tabulky potřeb a cen paliv a energií na vytápění například vyčtete, že při spalování dřevěných peletek vás roční výdaje přijdou zhruba na 17 tisíc. Což je srovnatelné například s náklady na uhlí. Za hnědé utratíte zhruba 15 tisíc, za černé 19 a půl tisíce. Zato topení zemním plynem vás přijde na 33 tisíc a topení elektrickými přímotopy dokonce na 48 tisíc ročně. "Rozsah výkonů těchto kotlů činí řádově od kW až po desítky MW," uvedl nás do problematiky kotlů na biomasu Jan Mašek z firmy Viessmann. "Například kotel o výkonu 25 kW, vhodný pro rodinný domek a určený na kusové dřevo či pelety je možno pořídit zhruba za 70 tisíc korun. Oproti tomu cena samotné technologie kotle na spalování dřevěné štěpky, s automatickým vynášením paliva ze zásobníků a jeho dopravou do kotle, automatickým odpopelováním a vynášením popela, s cyklónovými odlučovači popílku, automatickým čištěním otopných ploch o výkonu 15 MW, umístěný v blokové kotelně, kde je navíc výroba tepla spojena například s výrobou elektrické energie, šplhá řádově do stovek miliónů korun." Kotle na štěpku jsou tedy evidentně určeny ne pro "malé" domácí použití, ale mohou se vyplatit například pro obec pro společné vytápění. Příklady biostanic z české praxe
Další kategorií zpracování biomasy tvoří takzvané bioplynové stanice (ty dokáží zpracovat i mrkev). Bioplynová stanice je v podstatě zařízení, ve kterém se díky procesu řízené fermentace přemění mokrá biomasa na bioplyn.
Zpracovávat se v ní dají nejen tekuté a pevné výkaly hospodářských zvířat, ale i siláž. Výsledkem produkce bioplynových stanic je nejen elektrická energie dodávaná do sítě. Jako "vedlejší" produkt vzniká i teplo využitelné například pro vytápění rodinných domků, ohřev vody, sušárny zemědělských produktů apod.
Bioplynové stanice u nás zažívají velký rozmach a ročně jich nyní vznikají desítky. Přesto bývá jejich výstavba i provoz stále ještě spojena s velkými emocemi těch, v jejichž okolí se taková výstavba plánuje. Je tomu tak pravděpodobně proto, že široká veřejnost toho o nich ví většinou jen tolik, "že se v nich zpracovává kejda, a ta přece smrdí". Pravda je to tak napůl.
Tak například v Chrobolech u Prachatic funguje bioplynová stanice téměř dva roky, vstupními surovinami - tedy zpracovávanou biomasou - jsou travní a kukuřičná siláž, chlévská mrva a dokonce i pivovarské mláto. V Kralovicích u Plzně zase takto kromě kukuřičné siláže zpracovávají také prasečí a kachní hnůj. Všechno funguje, jak má. A ve Vejprnicích u Plzně míchají kukuřičnou siláž s podestýlkou z drůbežárny, zkušební provoz zahájili v prosinci 2008. Jen pro představu. Bioplynová stanice o výkonu 500 kW, jako je ta ve Vejprnicích, vyrobí ročně tolik elektrické energie, kolik spotřebuje celá tisícovka domácností s průměrnou spotřebou 4 000 kWh/rok.
