Národ se včera upřímně divil - oni ještě teď řeší křesla? Jistě, na křesla není nikdy pozdě. Ani necelé dva měsíce před volbami, ani v případě, že jde o ministerstvo životního prostředí, které se za klíčový úřad smocným vlivem zrovna nepovažuje.
Premiér Jan Fischer rozhodl, že nového šéfa ekologického resortu dodá ODS, neboť „odchodem obou ministrů nominovaných za Stranu zelených došlo k vychýlení dohodnuté politické rovnováhy v počtu resortních ministrů v neprospěch ODS”. Stručně a jasně, aby u stolu proti osmi oranžovým židlím stálo osm modrých. Podmínka zněla: musí to být nestranický odborník. Vzápětí vystoupila z ODS dosavadní náměstkyně dotyčného ministerstva Rut Bízková, návrh na její jmenování už doputoval na Hrad. Takže je zřejmě vymalováno, byť třeskutou oklikou: stane-li se totiž ministryní, převezme úřad od ministra zemědělství Jakuba Šebesty navrženého za ČSSD, který životní prostředí řídil po rezignaci „zeleného” Jana Dusíka v půli března. Celé to kolečko trvalo tři týdny, což se na české poměry blíží rychlosti světla.
Ale proč se vůbec sháněl nový šéf pro obor, v němž se operuje tak nedozírnou budoucností, že týdny v ní nehrají roli? Proč se prostě neřeklo - do voleb už to sami náměstci nějak doklepou, kůrovec to pochopí, popílek se kvůli bezvládí neutrhne ze řetězu a trvale udržitelný rozvoj se zkrátka ještě chvíli udrží.
Žádný rozumně hospodařící podnik si na dobu ředitelovy dovolené nenajme dočasného náhradního šéfa - od toho je tu zástupce. Když manželka odjede do lázní, ani opuštěný muž si nepřivede na těch pár dní záskok, nýbrž svůj trvale udržitelný život založí na zásobách z mrazničky, kabanosu z papíru a pivních večerech. Ví, že by semu náhradní žena prodražila - a co by za tu dobu stihla odpracovat? Leda zběžně utřít prach; velké prádlo, mytí oken a návštěvu u tchyně by beztak nechala až na legitimní paní domu.
Podobně ministryně životního prostředí stačí nanejvýš uhrabat trávník, ale národní parky nebo případ Prunéřov, kvůli kterému z kabinetu utekl Dusík, stěží tak rychle rozčísne. Nemluvě o tom, že na jaře by měl správce přírodního bohatství otevírat řeky a studánky, sázet lípy, křtít ochmýřená mláďata v zoo, besedovat s dětmi o sběru léčivých bylin, zkrátka šířit sezonní osvětu; na války s uhlobarony najde čas v zimě, až se kamna znovu roztopí.
Nic proti Bízkové, jejíž sebevražedná mise může být kratší než běžná zkušební lhůta v zaměstnání.
Má výhodnou průpravu, byla tiskovou mluvčí uhelných elektráren ČEZ i šéfkou odboru pro styk s veřejností na ministerstvu životního prostředí, takže umí argumenty obou stran barikády. Však už jí ekologičtí aktivisté zatracují, ač ještě není ve funkci. Ale i kdyby byla, do konce května stihne ČEZ pozvat sotva na zdvořilostní kávu. A stihne-li náhodou víc, dostane zase vynadáno, že rozhoduje jménem vlády, která už má balit krabice, a ne ještě na poslední chvíli měnit tok dějin.
Ano, má šanci stát se jubilejní, 15. ženou českých vlád. Ale to je tak všechno.
