Jizerské hory - Házejí po nich kameny, nastražují jim do cesty drát nebo pasti v podobě kmenů či kamení. Jezdci na terénních čtyřkolkách nemají příliš mnoho příznivců. Ti radikální na ně reagují velmi agresivně a ohrožují jejich životy. Ti mírnější jim vytýkají, že pro zábavu škodí přírodě. Čtyřkolek přitom přibývá, takže se může i zvýšit počet konfliktů. „Sám jsem se setkal s drátem nataženým přes cestu. Někdy nám dají na trasu kmen nebo nastraží kamení. To nedělají ochranáři, protože my pak takovou překážku musíme projet lesem, a tak můžeme ublížit přírodě. Konkrétně drát jsem viděl u Rádla. Sám přitom nejezdím chráněným územím, vybírám si hlavně cesty a dokonce jsem se radil s právníkem, aby mi poradil, kde mohu jezdit na čtyřkolce, abych neporušoval zákony,” popsal své zkušenosti Pavel Dubský z Bratříkova na Jablonecku. „Nedávno nás jelo pět za sebou na čtyřkolkách, potkali jsme houbaře, který toho posledního z nás trefil kamenem. Jiní lidé i nadávají.”
Dubský tvrdí, že přírodě čtyřkolky tolik neškodí. „Jsou sice hlučné, ale nezanechávají za sebou tak velké stopy jako třeba traktor při těžbě dřeva. Když zaprší, stopy zmizí.”
Někteří jezdci vyjíždějí i na chráněná území Terénní stroje, motorky i čtyřkolky mohou turisté vidět prakticky v celých Jizerských horách. Někteří jezdci nerespektují zákony a vyjíždějí i na chráněná území. „Jsou neštěstím. Řádí mi kolem chalupy každý víkend jako blázni, motor řve a já se bojím, že jednou srazí mé děti,” tvrdí chalupářka z Lučan nad Nisou.
Čtyřkolek přibývá. „Stoupá jejich prodej a hlavně je více prodejců, jež je lidem nabízejí,” uvedl jednatel firmy Outdoor Liberec Ondřej Bahník. „Víme o problémech, proto našim zákazníkům říkáme, kde mohou a kde nemohou jezdit. Kolem Liberce je pět oficiálních tratí, kde si mohou bez potíží vyzkoušet terén,” upozornil Bahník.
Ochranáři „černé” jezdce, kteří vyrážejí na chráněná území, varují. Hrozí jim pokutami. „Plaší zvěř, poškozují porost, podloží, způsobují erozi. Přírodě škodí o něco méně než terénní motorkáři, protože jezdí hlavně po cestách. Na druhou stranu ovšem mohou právě na cestě ohrozit člověka, který vyrazí do lesa pěšky nebo na kole,” konstatoval Hušek. Sám prý naštěstí o případě, kdy by čtyřkolka srazila a zranila člověka neví. „To ale neznamená, že k nim nedošlo.”
Ochranářům se občas podaří chytit v terénu čtyřkolkáře nebo motorkáře. Není to ale snadné, protože černí jezdci na povel nezastaví a ujedou. Navíc jim na místě hrozí pokuta maximálně dva tisíce korun. Pokud by ovšem poškodili přírodu, může být sankce ve správním řízení několikanásobně vyšší.
Čtyřkolky mohou jezdit po stejných cestách jako běžná auta. Nesmí například na území chráněné krajinné oblasti. Do lesů a na soukromé pozemky mohou se souhlasem majitele. „Mohou ale třeba na polní cesty,” poznamenal Hušek. Podle něj by možná stálo za úvahu otevřít jim třeba část bývalého vojenského prostoru Ralsko. „Tady se kvůli těžké vojenské technice vytvořily speciální biotopy, žijí tu tak i vzácné druhy třeba korýšů. Pokud by tu čtyřkolky jezdily, mohly by se tu tyto biotopy za určitých podmínek udržet, jinak je vytlačí původní příroda,” zmínil ochranář.
Ralsko by se líbilo i samotným čtyřkolkářům. „Jsou tam hezké trasy a není moc, co bychom mohli zničit,” říkají.