„Na začátku devadesátých let jsem měl možná první horské kolo ve městě. A hned když jsem na něm poprvé vyjel, jsem se naštval. Musel jsem víc šlapat, a přitom jsem byl pomalejší,” vypráví Pavel Smutný, starosta Nového Města pod Smrkem. Odmala jezdil po Jizerských horách na favoritu a šlo to mnohem lépe než na kole s oficiálním názvem „horské”. Teprve o několik let později, na „bikerských” stezkách ve Francii pochopil, že na horském kole se sice hůř jezdí po asfaltových silnicích, ale o to líp na stezkách v lese. Jenže takové speciální stezky v tuzemsku zatím nebyly, jakkoli se u nás prodává mnohem víc terénních kol než silničních (podle materiálů České mountainbikové asociace je čistě silničních jen jedno procento).

Jediná možnost, jak kolo v terénu vyzkoušet, byla pustit se nazdařbůh po pěšině. Na to ovšem nemá každý povahu ani jezdecké schopnosti. A možná ani argumentační; pokud totiž potká hajného, může se celá vyjížďka zvrtnout v debatu o výklad lesního zákona, neboť z něj jednoznačně nevyplývá, kam všude jezdci smějí a kam ne.

 Starosta Smutný rád, když na krajském ředitelství Lesů ČR rozhodli, že zkusí terénní lesní stezku zbudovat právě u nich. Povede do Lázní Libverda a na jezdce tu bude čekat oficiální, bezpečný a velmi malebný lesní zážitek. „Ono je to opravdu jiné než jet po velké cestě,” komentuje to Pavel Smutný v hustém smrkovém porostu pod horou Smrk. Po dešti je tu ještě mokro, do toho zasvítí sluníčko, krůpěje se zalesknou a naskytne se skutečně půvabná lesní imprese.

Zatím by tedy hustým mlázím jet nešlo, ale na podzim tudy povede pěšina zvaná single track: je úzká jen na jedno kolo, lesní svět nehyzdí, je ovšem dostatečně zpevněná, aby kola neničila půdu ani kořeny stromů.

 Proto si cyklisté půjčují výklad České státní normy, podle nějž mezi lesní cesty patří také stezky a pěšiny, takže v důsledku mohou skoro všude. Není to ale jediný právnický zádrhel. Podle některých výkladů totiž cyklista nemá co dělat ani na dřevařských cestách: „Nejsou to veřejné cesty, patří vlastníkovi lesa, a cyklisté by tam měli jezdit jen s jeho souhlasem,” myslí si Pavel Moucha z CHKO Křivoklátsko. Zní to, jako kdyby cyklista škodil, jede-li po cestě vyježděné těžkou technikou.

Z toho je vidět, že debata je začasté dost iracionální. „Je v tom víc emocí než argumentů,” myslí si taktéž Thomas Wöhrnstein. Německý odborník na turistický marketing napsal už před dvanácti lety disertaci Horská kola a životní protředí (Mountainbike und Umwelt). Zkoumal v ní hlavní obvinění proti horským kolům. Ta zní: Narušují půdu a kořeny stromů. Narušují vegetaci. Ruší zvěř.

 Když se obsah celé Wöhrnsteinovy disertace stručně shrne, došel k názoru, že dopad jízdních kol na přírodu je srovnatelný s vlivem pěšáků. „K podobnému závěru docházejí vesměs všechny práce na tohle téma,” všímá si Wöhrnstein. Také umírněnější ochranáři v Česku jsou k horským kolům smířlivější než dříve. „Pokud se jezdci drží cest a stezek, nevidíme v tom takový problém. Neměli by jezdit volným terénem, kde narušují kořenový bal stromů a kde působí na svazích erozi půdy,” myslí si Jaromír Bláha z Hnutí Duha.

Lesem střemhlav dolů se ovšem zase tolik jezdců nepouští. Totéž říká také Thomas Wöhrnstein. Pokud mají jezdci k dispozici stezky, docela rádi se jich drží. „Potvrzuje to aspoň praxe z hor Rakouska a Švýcarska,” říká Wöhrnstein.

„Vypadá to, jako by to vyšlapala srna,” ukazuje Tomáš Kvasnička na ukázkový single track, který on a další bikeři postavili u přehrady v Jablonci nad Nisou. Skutečně, stezka nanejvýš půl metru široká, se docela nenápadně vine po kopci mezi borůvčím. „Ale uneslo by to i tank, kdyby byl jednostopý,” dodává. K budování takových jednoduchých stezek je potřeba dost složité know-how, které se Tomáš Kvasnička učil hlavně ve Velké Británii a v cyklistických státech USA. Nejvíc ovšem od svého učitele a „designéra” stezek Dafydda Davise, který navrhl několik trvale udržitelných mountainbikových rájů v horách Walesu a teď, spolu s Kvasničkou, také stezku v Jablonci a zmiňovaný areál v Novém Městě pod Smrkem.

Tomáš Kvasnička je původně sociolog, sociologii studoval na třech univerzitách, přičemž tu poslední opustil, aby se stal profesionálním bojovníkem za práva terénních cyklistů. S přáteli založil Českou mountainbikovou asociaci ČeMBA. „Považoval jsem to za svou občanskou povinnost,” říká a bere to opravdu vážně. Už tři roky přesvědčuje lesníky, ochranáře i stavitele cyklostezek, že kola do lesa patří. Nejdřív hlavně spoustou slov, teď má ovšem ještě jeden argument, a to je právě ukázkový single track, stezka pro horská kolo lesu přátelská.

 „Nejprve se vytyčí trasa,” popisuje postup budování Kvasnička. Už to je věda, cesta nesmí vést příliš kolmo ze svahu, aby nedocházelo k erozi, a také kvůli bezpečnosti. Pak se na vytyčené trase odstraní horní humusová vrstva půdy. Při tom se ale obnaží kořeny stromů. Doveze se tedy kamení, kterým se kořeny překryjí a teprve na ně se nahrne půda. Tím zároveň vzniknou terénní vlny, které mají bikeři tak rádi. Velké kameny se položí rovněž kolem stezky, aby z ní nevyjížděli.

Aby byl výsledek kvalitní, je ovšem potřeba pečlivé projektování i provedení. I tak je ale výsledek levnější než standardní cyklostezka: „Asi desetkrát,” říká Tomáš Kvasnička.

Nové stezky v lese mají ještě jeden význam. Jsou zajímavým vzkazem o vývoji české společnosti. „Společnost se diverzifikuje a diverzifikují se i cyklisté,” uvažuje Tomáš Kvasnička, tentokrát jako sociolog. Podobně to vidí i Jaroslav Martínek, autor Národní strategie cyklistické dopravy. „Před dvanácti lety šlo o to vybudovat něco pro cyklisty, dostat je ze silnic do bezpečí. Teď chce každý něco jiného,” říká. Někdo jezdit po asfaltu, rychle a pokud možno jednoduše, někdo na hrbolech v lese.

Otevírá to také další debatu. Momentálně se budují hlavně cyklistické cesty s asfaltovým povrchem, široké většinou dva až čtyři metry. Takové „cyklosilnice” jsou drahé (podle serveru Týden.cz kilometr cyklostezky u nás stojí 5,7 milionu korun, například v Nizozemsku jen 4,16 milionu korun) a znamenají také další asfalt v krajině.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.