Kromě toho, že v české přírodě ubývá jednotlivých druhů rostlin a živočichů, mizí i celá přírodní společenství. Deset druhů těchto území je v současné době na seznamu „kriticky ohrožených”.
Patří mezi ně třeba vápnitá slatiniště jako například Polabská Černava u Mělníka. „Například deset druhů kriticky ohrožených biotopů se rozkládá na pouhých 50 hektarech v celém Česku,” vysvětluje zástupce ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Michael Hošek, který zprávu o stavu přírody dokončuje.
Typickým příkladem jsou bukové lesy či porosty olší a jasanů, které se v Česku úspěšně rozšiřují. Dále křoviny nebo travnaté louky. Těch sedm, kterým se daří, tvoří 46 procent rozlohy české přírody. Ta se tak stává čím dál jednotvárnější.
Ohrožené lokality se asi nejlépe zachovají tak, že se vyhlásí další chráněné území. Třeba připravovaný národní park Křivoklátsko?
Překvapilo mě, že nejohroženější živočichové jsou pořád ti vázaní na vodu. Proč, když pořád slyšíme, že řeky jsou čistší než dřív?
Kvalita vody se zlepšila, ale pořád není ideální. Ubývá třeba perlorodek, které se drží asi na dvou místech v Česku. České raky zase decimuje račí mor, který sem přivlekli američtí raci. Úhoři se nemohou stěhovat kvůli přehradám a rybáři je musí uměle vysazovat.