z domova
(zku)
K protestu tehdy vyzvala pětice vědců (vědecký pracovník a lesník Karel Kaňák, lesník, ekolog a předseda Vědecké rady Krkonošského NP Igor Míchal, emeritní profesor Mendelovy lesnické a zemědělské univerzity Brno, entomolog Dalibor Povolný, lesník a člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky Leo Košťál a zoolog Mojmír Vlašín) poté, co tehdejší ministr Miloš Kužvart (ČSSD) rozhodl umožnit kácení i v Trojmezenském pralese.
„Zatímco po žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový... Vyzýváme
proto veřejnost k protestu - mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava.
Tak jako bychom nikdy nedopustili,
aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody - zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy,“ uvedli tehdy vědci ve výzvě.
Po blokádě byla pozvána odborná mise Světového svazu ochrany přírody (IUCN), která doporučila zvětšit a scelit jádrová území, kde se nezasahuje do přírodních procesů tak, aby do 3-5 let zahrnovala 30-40 procent rozlohy parku.
Nyní šestičlenná skupina (Jaromír Bláha z Hnutí Duha, ekofyziolog z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích Petr Doležal, předseda Vědecké rady NP Šumava a člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky Jakub Hruška, geobotanik Richard Višňák, a dva z vyzyvatelů blokády, kteří se desetiletého výročí dožili (Leo Košťál a Mojmír Vlašín), konstatovala, že se podařilo zachránit nejdochovalejší zbytek horského smrkového pralesa ve střední Evropě, který nyní poskytuje srovnání s jinými způsoby péče.
K mezinárodním pravidlům pro národní parky podle nich patří i zásada, že část každého z nich je ponechána divoké přírodě, jako to platí v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii, ve Skandinávii a mělo by to platit i na Šumavě. Dále doporučují mimo bezzásahová území důsledně vyhledávat a asanovat čerstvě napadené stromy především v izolovaných ohniscích před frontou kůrovce, aby nedocházelo k jeho rozsevu. V bezzásahových územích chtějí vyloučit veškeré zásahy do přírodních procesů a vítají snahu správy NPŠ o používání šetrných metod boje s kůrovcem, jako je například aplikace entomopatogenní houby Baeuveria bassiana, ale měly by být používány výhradně mimo bezzásahová území.
Co k tomu dodat? Ze složení obou skupin je patrné jejich jednosměrné zaměření a jiný výsledek se nedal ani očekávat. Možné je i s některými závěry souhlasit, ale je nutné si uvědomit, že kůrovce žádné hranice nezajímají...
