Rozhovor s Janem Heino

Ve dnech 8–10. října proběhla na LDF MZLU v Brně mezinárodní konference Forest Based Sector – Towards Progressive Future.

Na konferenci přijal pozvání Jan Heino, zástupce generálního ředitele a vedoucí odboru lesního hospodářství Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), který přijal nabídku rozhovoru pro Lesnickou práci. Povídali jsme si o světovém i evropském lesnictví v perspektivě nových výzev, jako je např. klimatická změna či ekonomická krize, o možnostech využití dřeva a podpoře výrobků ze dřeva, o certifikaci lesů a mnoha dalších tématech.

Jan Heino – Bc. v lesnictví a M.Sc. v lesnictví a ochrany přírody získal na Helsinské univerzitě ve Finsku. – Před vstupem do veřejné služby pracoval v soukromém a komunálním lesnickém sektoru a ve Finském lesnickém výzkumném ústavu. – pracoval na ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství Finska v následujících pozicích: asistent generálního ředitele, zvláštní poradce ministra, generální ředitel a vedoucí odboru lesního hospodářství a generální tajemník. – Ke konci roku 1999 nastoupil na Metsähallitus, finský státní lesní podnik, na počátku roku 2000 se stal generálním ředitelem, tuto pozici zastával až do svého jmenování ve FAO. – V červnu 2006 byl jmenován zástupcem generálního ředitele a vedoucí odboru lesního hospodářství Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO). – Jednal jako předseda Evropské lesnické komise FAO (EFC), Výboru FAO pro lesnictví (COFO) a Evropské asociace státních lesů (EUSTAFOR). – V červnu 2008 mu Fakulta zemědělská a lesnická univerzity v Helsinkách udělila akademický titul Doktor honoris causa.

Světové lesy a lesnictví 

– Světové lesy a lesnictví se v současné době potýkají s mnoha negativními faktory, jako je rozsáhlé odlesňování a degradace lesních půd, klimatické změny či ekonomická krize, která obor tvrdě zasáhla. Zpráva o stavu světových lesů 2009 (State of the World´s Forests 2009), vydaná FAO, konstatuje, že klíčová pro lepší management lesů je reforma lesnických institucí a zvýšení investic do vědy a technologií.

Můžete být konkrétnější - jakým směrem by lesnické instituce měly být reformovány? Kde je možné hledat zdroje finančních prostředků do vědy a technologií?

Jedná se o velmi důležitou a obsáhlou otázku. Myslím, že by instituce měly být reformovány v návaznosti na celou řadu výzev, které jste zmínila. Musíme být více inovativní, hledat nová řešení, nové produkty, nové způsoby práce. Pouhé držení se staré koncepce není příliš prospěšné a plodné. Mnoho členských zemí FAO má lesnickou administrativu, která se až příliš dlouho neměnila. To je případ především rozvojových zemí, ale i některých rozvinutých. Je evidentní, že můžeme mnoho věcí zlepšit především reformou institucí, a ne pouze lpěním na starých zažitých pracovních postupech.  

– A kde je podle vás možné v hospodářské krizi hledat zdroje finančních prostředků do vědy a nových technologií?

Než odpovím na tuto otázku, možná doplním předchozí odpověď. Myslím, že vzájemný vztah mezi politikou a vědou, mezi výzkumem a praxí nebyl adekvátně zabezpečen. Měli bychom směřovat více prostředků do této oblasti, a zajistit tak lepší propojení jednotlivých dříve uvedených oblastí. Výzkumníci by měli vědět lépe, co je od nich požadováno, a lidé z praxe by se měli přesněji vyjadřovat a poptávat od vědy a výzkumu nové nástroje pro práci. Pokud jde o financování, v zásadě bychom měli být jako obor soběstační. Můžeme samozřejmě požádat o celkovou pomoc a v Evropě na to máme skvělý nástroj – technologické platformy. Vlády a EU by se měly snažit o zvýšení celkové podpory pro vědu a vývoj. Taková podpora pomůže celé společnosti. Pro tyto účely budeme potřebovat více spolupráce uvnitř a mezi sektory k nastartování financování včetně většího propojení a partnerství.

Lesy a lesnictví v Evropě 

– Evropský kontinent je z pohledu trvale udržitelného hospodářství v lesích či ochrany lesů na poměrně vysoké úrovni. Kde vidíte rezervy a možnosti k zlepšení hospodaření v lesích při současném zachování konkurenceschopnosti evropského lesnictví?

V nové situaci, kdy je potřeba přizpůsobit se klimatickým změnám a zároveň zmírnit jejich dopady, musíme začít pohledem na lesní zdroje. Lesní zdroje v Evropě jsou na vyšší úrovni, než byly kdykoliv dříve. S narůstajícími zásobami a zvyšujícím se věkem porostů se ale zvyšují rizika: rizika požáru, ničivých vichřic a škod způsobených hmyzími škůdci a nemocemi. Existují limity, kolik dřeva můžeme v lesích akumulovat při snaze o vázání/pohlcování uhlíku. Mnohem důležitější je proto zkusit vázat více uhlíku zvyšováním využití koncových produktů, především v konstrukcích. Máme řadu dobrých evropských příkladů, jak podpořit využívání dřeva pro mechanické účely, jsou země, kde se podařilo znatelně zvýšit využití dřeva. S největší pravděpodobností budou evropské lesy v budoucnu využívány pro různorodé účely, jako je rekreace, zvyšování biodiverzity, ale možná bychom měli znovu zdůraznit, že je potřebujeme využívat více pro vlastní živobytí. Tímto můžeme zvýšit pozitivní působení lesů na změny klimatu prostřednictvím nahrazení oceli, betonu a plastů za produkty ze dřeva. Musíme studovat celý řetězec od pařezu po konečný produkt. Proto jsou v EU důležité technologické platformy a ostatní inovační přístupy. 

– Možná již tedy zazněla odpověď na mou další otázku - jaké jsou podle vašeho názoru největší výzvy, kterým evropské lesnictví bude muset v budoucnu čelit? Více spolupracovat, být více konkurenceschopní?

Pokud rozdělím odpověď do dvou slov, měla by to být konkurenceschopnost a kompatibilita. Konkurenceschopnost znamená najít produkty, které společnost potřebuje. Měly by být vytvářeny nové produkty, pouze lpěním na starých neuspějeme. I když nesmíme zapomínat na mnoho nedřevních produktů a služeb, které les může poskytovat, je tu potřeba zaměřit se na ekonomickou stránku, to je na produkty a zpracování.

Kompatibilitou mám na mysli nutnost potřeby poslouchat pozorně společnost a komunikovat s ní a následně být kompatibilní s jejími potřebami, protože potřeby se neustále mění. Po identifikování kompatibility se musíme profilovat jako meziodvětvový obor, musíme integrovat plány pro lesnický sektor do širších národních plánů a využití krajiny, vládní ekonomiky a dalších celkových plánů.

– Působil jste jako generální ředitel finského státního lesního podniku Metsahallitus. Z této pozice jste přešel do organizace FAO. Jak vnímáte tuto změnu?

Samozřejmě je to velká změna. V mém předchozím zaměstnání ve Finsku jsem pracoval především s Finy a ostatními Evropany. Velice rád jsem se účastnil vytvoření EUSTAFOR (Evropská organizace státních lesů), ale v podstatě byla má práce péče o rozmanité funkce finských státních lesů. Ve FAO pracuji na globální úrovni, v lesním oddělení máme téměř padesát národností, což nám poskytuje úžasné multikulturní prostředí. Například programový koordinátor je z Rwandy, jeden z ředitelů z Chile a jiný z USA. S padesáti národnostmi je snadné získat různé perspektivy, každý přispívá do lesnického programu svým vlastním způsobem. Stejně jako v Metsahallitu jsou zaměstnanci lesnického oddělení FAO velmi dobří, oddaní a pracovití. Lidé pracující v lesnickém sektoru jsou obecně velmi kvalifikovaní a oddaní oboru. Ve spolupracovnících-lesnících jsem se nikdy nezklamal. Ve velké mezinárodní a mnohostranné organizaci, jako je FAO, je práce s lidmi nezbytná. Proto i v malém lesnickém oddělení je potřeba manažerských schopností k práci s lidskými zdroji, které pomáhají zvládat interní rutinu stejně jako externí spolupráci a projekty.

– Stát ve Finsku vlastní 25 % lesů, lesní průmyslové společnosti asi 10 % a soukromí vlastníci 61 % lesní půdy. V České republice je situace zcela opačná, stát vlastní kolem 60 % lesů, soukromí vlastníci mají 23,3 % a 15,5 % vlastní obce. Jaký máte názor na vlastnictví lesů, který model (většinové vlastnictví státu – soukromé vlastnictví) je podle vás pro lesnický sektor a navazující dřevařský sektor výhodnější?

Myslím, že je více dobrých modelů. Když se podíváme na problémy ve světě týkající se odlesňování, kombinace vysokého stupně vlastnictví státu spojené se slabou nebo neexistující lesnickou organizací je velký problém. Přikláním se kombinaci soukromého vlastnictví se státním. V tomto směru existuje samozřejmě mnoho dobrých modelů. Není to pouze o vlastnictví, musíte vzít v úvahu také legislativu, dobrou vládu a celý lesnický politický rámec. Český model se mi zdá velmi dobrý. Problémy jsou charakteristické pro každou zemi a je potřeba pečlivě sledovat skutečné důvody těchto problémů. Ve Finsku mají státní lesy na starost velkou část společenských a environmentálních závazků. Kromě devíti milionů hektarů lesů vlastněných státem ve Finsku je zhruba polovina ponechána z různých důvodů stranou. Ve skutečnosti více než polovina plochy není využívána pro lesnictví, pro účely produkce dříví. Tato situace snižuje ochranářský tlak na soukromé lesy. Diverzifikované vlastnictví lesa má mnoho výhod. Nejdůležitější je, aby vlastník lesa věděl, jak správně s lesy hospodařit a jak je spravovat, bez ohledu na to, jestli je státní, soukromý či polosoukromý. Bez jasného vlastnictví se často objevuje špatné hospodaření až devastace, především v rozvojových zemích se slabou sociální strukturou.

Využití dřeva, podpora výrobků ze dřeva

– V souvislosti s blížícím se nedostatkem fosilních paliv se často mluví o využití dřeva jako obnovitelné suroviny pro energetické účely. Jaký je váš názor na takové využití dřeva?

To je jedna z reálných nových příležitostí, kterou může lesnický sektor přispět k boji proti klimatickým změnám. Využíváním většího množství dřeva pro koncové produkty můžeme akumulovat více uhlíku, využíváním dřeva pro bioenergie můžeme nahradit fosilní paliva. V řetězci udržitelného lesního hospodářství nabízíme určitý druh perpetum mobile, můžeme produkovat více biomasy místo používání ropy a plynu. 

– Jak lze podle vás předejít možnému nedostatku dřeva (např. papírenský a celulozní průmysl) v důsledku zvýšené poptávky po energetickém dříví?

Má jediná obava je, že budeme mít dotace, které pravděpodobně naruší situace na trhu. Pokud rozdílné koncové využití dřeva soutěží na stejné úrovni, je to pro mne přijatelné. Potom právo koncového využití dřeva bude výsledkem spravedlivé soutěže na trhu. Myslím, že bychom měli tuto soutěž po celou dobu sledovat, počínaje v lese po konečné využití, ať už jde o energii, vlákninu nebo něco jiného. Neměli bychom jedno nebo druhé podporovat skrze dotace.

– Dřevu konkurují různé druhy neobnovitelných materiálů, které ale paradoxně dřevo často imitují. Dřevo často konkurenční boj prohrává kvůli ceně. Jak podpořit větší zájem zákazníků o dřevo, potažmo jejich upřednostnění výrobku ze dřeva před výrobky z jiných, levnějších materiálů?

Je to samozřejmě výzva, ale myslím, že jsme měli, především v Evropě, v tomto směru mnoho úspěšných kampaní. Nemyslím si, že bychom měli být příliš ortodoxní, můžeme kombinovat různé materiály s cílem dobrého finálního výrobku pro zákazníka, bez ztráty dobrých vlastnosti a složek dřeva. Dřevo jako takové je jedinečné, ve většině ohledů převyšuje ostatní materiály. Je teplé, šetrné k životnímu prostředí, lze ho formovat, použít pro různé účely a tak dále. Na toto téma vznikly celé knihy, zmíním jen jednu o tom, jak podpořit dřevo a dřevěné konstrukce (Tackle Climate Change: Use Wood. European Parliament, 2006). Rovněž zpracování dřeva je z hlediska využité energie mnohem lepší, než když používáme beton nebo ocel. Je možné se vyhnout skleníkovým plynům menší spotřebou energie při výrobě koncových produktů ze dřeva v porovnání s těmi vyrobenými z konkurenčních materiálů. Máme celou řadu velmi dobrých důvodů používat dřevo. Samozřejmě koncový zákazník bude vždy vybírat „v obchodech u regálů“. Nicméně výběr může být ovlivněn skrz vzdělávání, přidáním informací týkajících se environmentálních aspektů. To je obrovský úkol pro společnost. Na poskytování tohoto druhu informací by se měla podílet vláda. 

– Myslíte si, že by vlády měly podporovat certifikaci lesů, jako je například PEFC nebo FSC?

Myslím, že je to spíše téma pro trh a subjekty, které vyrábějí, prodávají a kupují výrobky. Certifikace by měla být dobrovolná. Na druhou stranu vláda může podpořit a přispět k vytvoření struktury, která umožní mít certifikační systémy. Naneštěstí zde neexistuje příliš racionální a produktivní diskuze mezi různými certifikačními systémy. Na světě existují desítky certifikací. Zmínila jste pouze dvě největší a jsem nešťastný, když vidím, že se již deset let dohadují o malých rozdílech mezi systémy. Doposud nebyla nalezena žádná řešení například v otázce vzájemného uznávání certifikací. Dohodnout se na používání stejných standardů by byl velký pokrok. Nicméně se zdá být podstatou spíše to, kdo bude mít moc, kdo bude mít vliv na trhu.

– Myslíte si, že je nezbytné mít v Evropě certifikované lesy?

Myslím, že je to téměř zbytečné. Certifikace by byla potřebná především pro země, kde je trvale udržitelné hospodaření v lesích v nedohlednu. Certifikační nástroje by měly být zavedeny především v tropických a subtropických lesích. To může pomoci snížit odlesňování. Nevládní organizace by měly začít směřovat více svých zdrojů k těmto zemím uvolněním prostředků a pozornosti, kterou věnují evropským zemím.

Světové konference 

– 19. zasedání Výboru FAO v Římě (COFO 19)(16.-20. 3.) schválilo novou strategii FAO pro lesy a lesnictví. Můžete ve stručnosti shrnout, jaké jsou její hlavní cíle?

Jak napovídá název, strategie je dlouhodobý dokument k definování hlavních směrů práce. Stejně jako předtím jsme ve strategii pokryli téměř všechny elementy trvale udržitelného lesního hospodářství. Hlavní cíl je pomoci zemím k zlepšení jejich výkonu směrem k udržitelnému lesnímu hospodářství. Jsem rád, že nové elementy jsou začleněny ve strategii správným směrem, jako například otázka klimatických změn. Navíc bych rád speciálně zmínil odhad lesních zásob. FAO pomáhá zemím vytvořit a zlepšit jejich inventarizační systémy. Každých pět let také produkujeme světový odhad lesních zdrojů se stále více sofistikovanými nástroji. Příští rok budeme vydávat hodnocení světových lesních zásob 2010. Jako součást hodnocení budeme mít zpracovanou studii dálkového průzkumu, která bude dokončena o něco později, pravděpodobně v roce 2011. Tato studie ukazuje rychlost odlesňování od devadesátých let. S ní budeme mít přesnější informace o světových lesních zdrojích než kdykoliv předtím. Doplňkový silný element naší strategie je pokračování podpory zemím k formulování lesnické politiky a národních lesnických programů. Jsem spokojený s celou strategií. Není to dlouhý dokument, ale pokrývá většinu významných témat. Ta, která jsem zmínil, jsou jen hlavní příklady.

– Rok 2009 je rokem konání 13. Světového lesnického kongresu. Lesnické kongresy se pořádají od roku 1926 každých 6 let. V čem spatřujete hlavní přínos těchto kongresů?

Konáním těchto pravidelných kongresů můžeme upoutat pozornost světových vůdců na nejdůležitější lesnické otázky. Doufejme, že Kongres bude zvyšovat postavení lesnictví ve společnosti. Jiná důležitá část je samozřejmě diskuze, výměna zkušeností mezi lesníky na zasedání. Třetí část je společenské setkání během času obědů a večerů, kdy se potkávají lidé a na více neformální bázi „zlepšují svět“. 

– Co byste vzkázal lesníkům v době hospodářské krize?

Existují nové příležitosti a možnosti hned za rohem. V minulosti se nám podařilo najít nové atraktivní produkty, a nové služby týkající se lesů a lesnictví byly vytvářeny v průběhu desetiletí. Máme šance tyto úspěchy v budoucnosti zopakovat. Pojďme zkusit být více vidět, více spolupracovat napříč odvětvími, zahrnout naše plány do velkých zastřešujících hospodářských plánů zemí a mít dobré národní lesnické programy, které můžeme nabídnout vládě a které budou přijímány s potleskem.

Děkuji za rozhovor (9. 10. 2009),
Petra Kulhanová

Děkujeme za odbornou konzultaci
René Czudkovi (Forestry Officer, FAO)

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.