V prosinci 2007 vstoupila v platnost Schengenská úmluva. Znamenala otevření hranic a umožnila příhraniční turistiku. Pro Národní park Šumava (NPŠ) a Národní park Bavorský les (NPBL) však existence volně průchodného schengenského prostoru znamenala spíše hrozbu. Od této chvíle mohly tisícovky turistů překračovat zelené hranice, a to na kterémkoliv místě. Čeští a bavorští ochranáři začali vymýšlet způsob, jak turismu v oblasti zabránit. Činili tak pod záminkou ochrany druhů.
Souhlas obcí
Existovala klidová území, ale neměla oporu v zákoně. Se souhlasem většiny obcí ležících v Národním parku Šumava byla tato území proměněna v území s omezeným vstupem. To otevřelo cestu zákazům a omezením. V červnu 2009 bylo v rozsáhlém příhraničním pásmu na bavorské a české straně vyhlášeno a označeno Divoké srdce Evropy. Zahrnuje oblast táhnoucí se od Černé hory (Pramenů Vltavy) přes Luzný, Roklan až k Poledníku a rozkládá se na ploše 15 tisíc hektarů. Součástí jsou i velmi cenné, Ramsarskou úmluvou chráněné Modravské slatě.
Ale objevil se další problém. Oba sousední národní parky jsou zařazeny do II. kategorie dle IUCN (IUCN =Mezinárodní svaz ochrany přírody). Omezení II. kategorie jsou mírná a umožňují uplatňování jak zájmů ochrany přírody, tak volnočasové aktivity návštěvníků. Ochranáři vyžadují mnohem tvrdší omezení. V územích, kde jsou chráněny přirozené procesy a jejich součást – kůrovec, jenž má být „hrobníkem“ smrkových kultur a „porodníkem biologické rozrůzněnosti“, nemá člověk co pohledávat. Příroda pro přírodu, věda pro výzkum a výzkum pro vědu – jsou motta českých a bavorských ochranářů.
Rekordní těžby
Jejich ultraekologické vize vedly nejenom k odumření mnoha tisíců hektarů kůrovcem napadeného lesa, ale i k rekordním těžbám, které nemají v historii parku obdoby. Mrtvolná krajina a navazující holiny jsou v současnosti typickým koloritem Šumavy.Na Celosvětovém kongresu o divočině dosáhli ekologisté přijetí dvou rezolucí. Podle nich se Divoké srdce Evropy má stát kategorií Ib dle IUCN. Ta je definována jako velká plocha nezměněné přírody, bez trvalého osídlení, která je chráněna především pro její přírodní hodnoty.
Jak v Mexiku načrtli vědci obou národních parků, ve zkratce by to znamenalo likvidaci 45 km cest, tvorbu nových 15 km cest, kde by byl časově omezený vstup. V této oblasti není přípustná ani existence elektrického vedení, natož jiné výdobytky civilizace.
Přírodní hřbitov
Pokud by byl tento partyzánský čin českých a bavorských ultraekologů uskutečněn, vznikl by přírodní hřbitov, jenž by byl konzervován na stovky let, neboť přirozená obnova porostů je z mnoha příčin velmi obtížná.
V civilizované, kulturní krajině střední Evropy, kde po staletí hospodařili naši předkové, budovali pily, sklárny, papírny, kapličky, boží muka, by likvidací veškerých kulturních hodnot vznikla mrtvolná krajina. Takto pojatá „divočina“ vzniká z důvodu nezvladatelně se šířící kůrovcové nákazy a nemá se skutečnou divokou přírodou naprosto nic společného.
Celosvětového kongresu o divočině v Mexiku se za českou stranu zúčastnili náměstek ministra životního prostředí František Pelc a vedoucí sekce vědy a výzkumu NPŠ Zdenka Křenová, za bavorskou stranu Till Meyer a Hans Kiener.
Nikdo z nich nebyl oficiálně zmocněn k prohlášením o Divokém srdci Evropy, které de facto neexistuje, neboť ani jeho existence nebyla nikým a nikde projednána.
Mohutná kritika
Česká veřejnost nemá doposud o tomto počinu informace naprosto žádné. A to i přesto, že v rezoluci se ekologisté zavázali v brzké době tuto myšlenku předložit k projednání a schválení zákonodárným orgánům. Od té doby uplynulo několik měsíců a žádné jednání vyvoláno nebylo. Jen ředitel NPBL Sinner, podepsaný pod rezolucí č.7, si vysloužil mohutnou kritiku a napomenutí nadřízených orgánů.
V Bavorsku došlo k prozrazení aktivit týkajících se budování divočiny totiž již před měsícem. Existence divočiny kategorie Ib by byla jen dalším tragickým završením destruktivní činnosti českých a bavorských ochranářů. Plně vykresluje ideologii biocentrismu, podle níž příroda neexistuje pro člověka, ale pouze sama pro sebe.
