Jan Zahradník
Dřevo je nejstarším stavebním materiálem, člověk je používá již od dob stavby prvních chýší. Svůj význam neztratilo ani dnes, v době, kdy můžeme postavit dům z oceli, skla, betonu a dalších netradičních materiálů.
Přednosti dřeva jako stavebního materiálu jsou stálé, navíc jde o obnovitelný zdroj, jehož energetická náročnost výroby (a tím i cena) je v porovnání s ostatními materiály nízká.
Naše území pokrývají lesy na rozloze 26 tisíců kilometrů čtverečních. Při počtu obyvatel kolem 10 milionů je roční těžba dřeva asi 17,7 milionu krychlových metrů dřeva, zásoby i těžba stále rostou, a na jednoho obyvatele tedy připadá více než 1,5 m3 vytěžené dřevní hmoty. Asi jedna třetina lesů v ČR má soukromé majitele, ostatní jsou ve správě státu nebo obcí.
Výhody i nevýhody
Plocha lesů i zásoba dřeva v ČR stále roste. Zalesňují se plochy dříve využívané pro drobnou zemědělskou výrobu. Zánik vesnic v příhraničních oblastech a přeměna vesnic v rekreační teritoria s minimem stálých obyvatel k tomuto stavu jistě přispívají. Pro nenáročnost údržby jsou však lesy vysazovány i na plochách s velmi starou tradicí intenzivní zemědělské výroby, na místech starých sadů či vinic. Toto rozšiřování lesů se stává paradoxně i terčem kritiky biologů.
Les, zejména monokultura vhodná pro relativně rychlou těžbu, je biologicky velmi chudým prostorem s minimem druhů rostlin i zvířat.
V ČR jsou lesy tvořeny převážně uměle vysazenou monokulturou smrku, časté jsou i monokultury borovic. Teprve v poslední době jsou znovu vysazovány lesy smíšené i listnaté. I z tohoto důvodu je převážná část těženého dřeva – více než 90 % – tvořena jehličnatým řezivem.
Spolu se smrkem je významná těžba borovice a modřínu. Pro výstavbu domů i pro snadné zpracování je toto jehličnaté dřevo ideální. Listnaté dřevo je převážně bukové, doplněk tvoří dub a bříza. Jiná tuzemská dřeva se těží jen v malém množství. Tvrdá dřeva dubů a buků nacházejí využití zejména pro vnitřní vybavení domů, pro interiér.
Tradiční jsou podlahy z parket či vlysů, schodiště z tvrdého dřeva, zábradlí, nábytek z masivu i další součásti interiéru. Objemově malé množství jiných ušlechtilých dřev se zpracovává na dýhy, které i při nepatrném použití příznivě ovlivňují interiér domu.
Dřevo jako palivo
Asi 10 % těženého dřeva se v současnosti používá jako dřevo palivové. V ČR jde o více než 1,3 milionu m3 dřeva. Jeden metr krychlový bukového dřeva přitom nahradí asi 300 litrů nafty. Tlak na snížení spotřeby fosilních paliv (jejich rostoucí cena, dotace na energii z obnovitelných zdrojů i vědomí, že můžeme žít v příjemnějším a čistším prostředí) vede i ke spalování dřeva ve velkých elektrárnách a teplárnách, nejen v domácnostech, jako tomu bylo v minulosti. Spalování dřeva je nejméně užitečnou aplikací této cenné suroviny, jeho nárůst je způsoben rostoucími cenami ostatních paliv i dotační politikou státu. Svou roli hraje i snadná dostupnost, přítomnost lesů přímo v místě spotřeby.
Svépomocná výstavba
Výstavba domů je materiálově náročná, hmotnost staveb je značná, a proto je velmi významné, že dřevo ke stavbě není nutné dovážet na velké vzdálenosti. Malé regionální závody na zpracování dřeva si proto i nadále udrží své postavení dodavatelů stavebního materiálu, zejména pro individuální stavebníky. Na rozdíl od mnoha jiných stavebních materiálů lze stavební dřevo získat přímo v místě stavby a jeho přípravu zvládne i relativně skromně vybavený stavebník. Proto jsou ze dřeva stavěny svépomocí nejrůznější drobné stavby – altány, chaty, verandy, garáže a další. Stavební dřevo lze získat i z vlastních zdrojů, pozemků. Je to jedna z jeho významných vlastností – těžko si umíme představit výrobu cihel, cementu, vápna či jiných stavebních materiálů svépomocí.
Pokrok ve vývoji
Výzkum v 80. letech dvacátého století přinesl nová řešení dřevěných stavebních systémů. K tomu významně přispěly i nové technologické postupy lepených a vrstvených materiálů, nové izolační materiály, nové postupy v protipožární ochraně a požadavky na levnou variabilní výstavbu. Dnešní výroba dřevěných konstrukcí v ničem nepřipomíná tradiční tesařskou práci, je velmi závislá na průmyslové produkci jednotlivých prvků i sestav. Současná výstavba dřevěných budov již nenapodobuje, až na zdůvodněné výjimky, tradiční dřevěné stavby. Také systémy tradičně stavěné v minulém století v anglosaských zemích jsou již dnes minulostí.
