IVA VALENTOVÁ
Na Lázeňské dřevosochání se do Lednice sjelo pět umělců. Výtěžek z dražby vzniklých soch pomůže postiženým povodněmi.
Lednice – Odkůrovat sekerou, nakreslit, předřezat a nakonec sochat dlátem. Nebo třeba také nastartovat motorovou pilu a s její pomocí vytvořit dílo na téma Tajemství země. Takovýmto způsobem pracuje od pondělí v Lednici pětice umělců před tamějšími lázněmi. Sochy, které muži vytvářejí, mohou měřit až dva metry.
„Letos jsem v Lednici vůbec poprvé. Ale s kluky jezdím po sympoziích už asi tři roky. Co budu vytvářet? Protože nám přivezli dřevo z topolu, nedají se vytvářet takové majstrštyky jako z lipového dřeva. S Tondou Suchanem, kterého nazývám svým profesorem, jsme se domluvili, že bych mohl udělat takový blok a do něj pak basreliéf Madony. Myslím si, že výsledné dílo bude čisté a pěkné,” sdělil jeden z umělců, sochař Milan Jochacy. Kmen, ze kterého sochá, měřil na začátku něco přes dva metry.
Zkušeností mají umělci na rozdávání. Jochacy, který se také věnuje loutkařině, pracuje se dřevem už čtyřicet let. Celý život se dřevosochání a loutkám věnuje také Jan Vokoun. „V naší rodině jsem už pátý v generaci, který se práci se dřevem naplno věnuje. Vyrůstal jsem v ateliéru,” usmál se Vokoun, který před lety pracoval také jako dřevorubec v lese. V současnosti mimo jiné zásobuje svět betlémy.
„Moje betlémy mají v Tokiu, Jižní Koreji, v Africe, Jižní a Severní Americe. A samozřejmě v Evropě. Vždycky, když začínají Vánoce, tak si říkám, kde zrovna postupně začínají moje betlémy vystavovat,” zasnil se umělec, který vytváří svoje velká díla především motorovou pilou.
Poměrně komplikovanou cestou se k dřevosochání dostal Antonín Suchan. „Pracoval jsem jako kameraman, novinář a pak jako fotograf – výtvarník. Dokonce jsem měl asi sedmnáct výstav fotografií a vydal jsem také nějaké publikace,” rozpomněl se nestor lednického sympozia, který se jej zúčastňuje letos už po čtvrté. „Fotoaparát jsem ale nevzal do ruky ani nepamatuji. Snad jen, když si potřebuji vyfotit nějaká svoje díla,” smál se Suchan, jemuž před čtrnácti dny skončila výstava plastik ve Vídni.
Že je dřevo nevyzpytatelným pracovním materiálem, to vědí umělci moc dobře. Kromě hniloby nebo velkých suků může sochaře překvapit třeba i krásná slečna.
„Jednou jsme měli na sympoziu pohádkové téma. Rozhodl jsem se, že vytvořím krysaře s velkým nosem. Pamatuji se, že to bylo někdy v létě. Kolem šla zrovna krásná mladá slečna. Zahleděl jsem se na ni. No a protože pila řeže poměrně rychle, tak jsem soše uříznul nos. Z krysaře se tedy stal žabí král,” popsal pobaveně Vokoun. „Umělci sochají každý den asi od devíti deseti hodin do čtyř hodin odpoledne. Lidé je tedy mohou zahlédnout při práci,” popsala organizátorka akce Petra Kalců. Výtěžek z dražby děl, která se bude konat v sobotu, poputuje na protipovodňové konto.
