Zemědělství v souvislostech
Petr Havel
Nemá-li podnikatelské prostředí, trh s dřevem a další rozvoj lesnictví v ČR v nejbližší době zkolabovat, musí dostat všichni účastníci tohoto prostředí relevantní signály, co mohou očekávat od státu.
Role ministerstva zemědělství i státního podniku Lesy České republiky (LČR) by prostě měla být díky dominantnímu postavení LČR mnohem aktivnější než doposud.
Laická a stále více i politická obec má přitom problémy zpochybňující všechny myslitelné aktivity LČR spojené především s podmínkami zadávání veřejných lesnických zakázek. Dominantní roli přitom vždy hrála kritika tendrů na lesnické práce pro LČR, v poslední době jsou ale zpochybňovány veškeré objednávky, které LČR v tendrech či bez nich požadují.
Je nutné změnit systém práce
V závistivém českém prostředí, kde nikdo nedokáže přiznat sebeobjektivnější porážku, takový přístup ovšem zcela paralyzuje činnost státních lesů. Na druhou stranu je možná ve 100 procentech případů pravda, že by se příslušné zakázky daly pro stát realizovat výhodněji. To je ale při státních zakázkách údělem vždy a zdaleka se to netýká jen LČR.
Mediálně propíraným příkladem jsou třeba předražené dálnice, a tam vůbec nejde o malé peníze. Zarážející je, že tohle ale politiky zas tak nezajímá. Tak či tak, podstatou všech minulých, současných a nepochybně i budoucích podezření v činnostech LČR je příliš velká role státu, a tedy příliš vysoká závislost komerčních podnikatelských firem na rozhodnutí státních úředníků. Má-li se toto riziko podstatně snížit, je bezpodmínečně nutné změnit současný systém práce ve státních lesích. Řešení je přitom celá řada – alespoň částečná privatizace, dlouhodobé pronájmy nebo minimalizace zásahů státu do trhu. Stát by prostě měl do podnikatelského prostředí prodat za co nejlepších podmínek hmotu (dřevo), kterou na státních pozemcích vyprodukoval, a tím by jeho role končila. Žádný prodej na odvozním místě, žádná Hradecká lesní a dřevařská společnost. Minimálně část dřevní suroviny by také měla být nabízena v aukcích a na komoditních burzách. Tím vším by ztratila výběrová řízení na svém současném významu a ubylo by korupce a protekcionismu. Žádný dosavadní polistopadový ministr však k takovým krokům nenašel odvahu.
Nejvíce škodí politici
Důvodem je populismus politických konkurentů zaznívající vždy, když se někdo snaží alespoň naznačit nějaké řešení.
Výsledkem je, že lesnická lobby přerostla státu přes hlavu. Jednotlivé lesnické firmy jsou přes osobní kontakty napojeny na jednotlivé politické strany, přičemž rozložení sil je v zásadě rovnovážné.
To paralyzuje jakékoli kroky kohokoli.
Problém ovšem je, že reálným výsledkem tohoto stavu je postupný úpadek celého odvětví, které se vyčerpává spory, žalobami, arbitrážemi a ze všeho nejvíce z toho všeho nakonec profitují příslušné právní kanceláře. Má-li se tato situace změnit, musí se prostředí oboru v maximální možné míře odpolitizovat. V tomto smyslu by bylo například žádoucí zvýšit kompetence managementu LČR oproti ministerstvu zemědělství. Role generálního ředitele LČR by pak měla být, pokud už by byla jako dosud politicky obsazována, zahrnuta do politických dohod s tím, že obdobně jako je šéf Parlamentu v rukou opozice, patřil by opozici také výběr nejvyššího představitele LČR. Větší aktivity by měla také vyvíjet dozorčí rada státního podniku.
Chybí vize rozvoje
Ze všech zainteresovaných institucí ale musí být nejaktivnější ministerstvo zemědělství. Ne však v hledání cest, jak z byznysu kolem dřeva ukrojit co největší díl pro stát, ale ve vytvoření alespoň několika základních pilířů vize rozvoje oboru, a to minimálně ve střednědobém horizontu, který by měl zcela určitě pokrývat alespoň dvě volební období.
Už jen proto, že podnikání v lesním hospodářství je dlouhodobým procesem a několikaletá stabilizace podnikatelských podmínek je pro podniky působící na tomto trhu životně důležitá. Mezi zmiňované pilíře by přitom měla patřit minimálně změna současné konstrukce smluv mezi LČR a jejich partnery a zároveň změna kritérií umožňujících firmám se veřejných zakázek zúčastnit. Stát by měl také deklarovat, zda při neustálém nárůstu dřevní hmoty v našich lesích počítá s adekvátním nárůstem objemu těžeb, nebo zda si budeme dřevo jako strategickou surovinu šetřit. Podnikatelé v oboru by měli také dostat signály o tom, jakou roli má mít využití dřevní hmoty v energetické koncepci státu a zda se například naše země vydá cestou využití odpadního dřeva k výrobě biopaliv.
Budou se lesy privatizovat?
Politici by také měli alespoň s výhledem na deset let říci, zdali existuje vůle k odstátnění tuzemských lesů, nebo alespoň k jejich pronájmu a za jakých podmínek. Kromě toho by bylo třeba nastartovat tržní mechanismy v prodeji dřeva a konstatovat, jaký objem hmoty se bude výhledově obchodovat na aukcích a burzách. V neposlední řadě je nutné stanovit míru využití lesů ke zvyšování schopnosti krajiny zadržovat vodu.
A nakonec by nemělo být zapomenuto ani na rekreační roli lesa, byť alespoň tohle, jak se zdá, současný management neopomíná. Přesto je dobré vědět, že pouze naučné stezky a cyklostezky nejsou bez patřičného zázemí a propojení všespasitelné. c
Komerční lesnické firmy jsou přes osobní kontakty napojeny na jednotlivé politické strany, přičemž rozložení sil je v zásadě rovnovážné. Reálným výsledkem tohoto stavu je postupný úpadek celého odvětví.
O autorovi: Petr Havel, agrární analytik
