Jeden z nejlepších manažerů roku 2009 Jaroslav Martínek ze ŠLP Křtiny říká:
Blanensko – Patnáct let žije Jaroslav Martínek pro Školní lesní podnik Křtiny. Minulý týden mu premiér Jan Fischer předal na pražském Žofíně ocenění. Dvaašedesátiletý Martínek se totiž dostal do Top desítky nejlepších manažerů České republiky za loňský rok. V kategorii Podniky pro veřejnou službu dokonce vyhrál.
* Kolik jste měl v soutěži soupeřů a o co v ní vůbec šlo?
Do soutěže se přihlásilo přes sto devadesát lidí, což je údajně za sedmnáct ročníků této akce nejvíc. Do finále se dostalo sedmdesát tři manažerů. Finalisty pak rozdělili do jednotlivých odvětví, třeba já jsem byl v části Podniky pro veřejnou službu. Av tomto odvětví jsem vyhrál. Z těchto vítězů pak vybrali další manažery a z nich jsme se někteří umístili v Top desítce. Do soutěže jsme museli předložit výsledky své práce za posledních pět let.
* Co pro vás toto ocenění znamená?
Stál jsem s ostatními manažery v rozzářeném plném sálu na Žofíně, premiér nám osobně gratuloval, dostali jsme diplomy a mně se začalo promítat v hlavě,komu všemu za to vděčím. Vzpomněl jsem si na své učitele, spolupracovníky a lidi, kteří mi umožnili tuto práci dělat. Kdybych neměl dobrého nadřízeného, mohl bych si ulámat prsty a stejně bych podnik nevyšvihl.
* Jaký by měl být podle vás dobrý manažer?
Teprve při soutěži jsem si uvědomil rozdíl mezi podnikatelem a manažerem. Podnikatel musí vydělat sobě, pokud je vlastníkem, nebo majiteli co nejvíce peněz. Manažer také podniká, ale zároveň poskytuje službu veřejnosti, a to se nedá penězi vyjádřit.
* Poskytuje podle vás podobnou službu veřejnosti i ŠLP Křtiny?
Ano. Vytváříme například pracovní příležitosti, opravujeme křtinský zámek a tak bych mohl pokračovat dál. Nezajímá nás jen hospodářský výsledek. Jsme tu proto, abychom vytvořili materiální základnu pro výuku budoucích manažerů lesního hospodářství, krajinářství, případně dřevařů. To na deseti tisíci hektarech lesů nabídnout můžeme. Děcka tu vidí, jak by se v lese mělo hospodařit. Až skončí školu, měly by to, co se naučí, šířit po celém světě.
* A kde všude ve světě působíte?
Já i kolegové se pohybujeme po celé Euroasii i v Latinské Americe. V Kolumbii jezdí naše lanovka a pracují tam naše stroje. Díky tomu na zdevastovaném území začaly za devět let šumět lesy na ploše čtyři a půl tisíce hektarů. Když člověk vidí tamní lidi stát ve frontě na výplatu, jak jim blýskají očička, je to dobrý pocit. Nestanou se z nich pak nádeníci pro narkomafii.
* V jakém stavu jsou lesy na Blanensku?
Vždycky jsem chtěl, aby člověk, který prochází lesem, poznal, že vešel do lesů univerzity, a to bez cedulí a velkých řečí. A skutečně, naše lesy jsou noblesnější, což se nestalo ze dne na den. Je za tím spousta tvrdé práce.
* Kdy jste vůbec získal vztah k lesům?
Odmalička. Vyrostl jsem na dědině, táta byl lesák a děda myslivec.
