Třebíčsko/ Lesy nejen na Třebíčsku, ale vlastně už na celé Moravě, likviduje dříve sběratelská rarita, dnes nový reálný nepřítel - lýkožrout severský. Brouk, který původem patří do sibiřské, východoevropské a severské tajgy, se i v minulosti sporadicky na severu Moravy vyskytoval. „Ovšem díky klimatickým změnám a kontinentálnímu rázu počasí na Moravě, kdy Vysočina tvoří jakousi přirozenou hráz, se postupně zabydlel až po Třebíčsko. Za posledních deset let urazil velký kus cesty,” objasnil výzkumný pracovník Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Radomír Mrkva. Dříve ojedinělý, dnes dominantní škůdce lýkožrout severský, je nyní na Třebíčsku zastoupen 70 procenty, kdežto smrkový pouze 30 procenty.
Brouk dlouho unikal pozornosti, snad i proto, že je od smrkového téměř k nerozeznání. Je však citlivý na jiné feromony, i jeho jídelníček se poněkud liší.
Oslabené stromy
„Je to kůrovec oslabených stromů. A v tom je zakopaný pes. Smrky jsou čím dál víc vystavené stresu z velkých výkyvů počasí, na což velmi citlivě reagují,” upřesnil Mrkva.
Smrčiny původně nepatřily do skladby zdejších lesů. Doma jsou konkrétně na Třebíčsku zejména buky a jedle. Smrky ovšem svého času začaly být ekonomicky zajímavé kvůli dobrým přírůstkům, a tak převážily. Ta doba pomalu končí. Zmíněná nepřízeň klimatu jehličnany příliš stresuje, ztrácejí kondici. Pokud se v té chvíli sejde několik faktorů, jako je sucho, málo zmiňované, ale o to zákeřnější houby václavky a lýkožrout severský, dílo zkázy je dokonáno.
Výzkum lýkožrouta severského pro celou republiku probíhá intenzivně od roku 2005 na Třebíčsku zejména v okolí Radkovic. Radomíru Mrkvovi tu vydatně pomáhá zdejší revírník Vlastimil Vala.
„Lýkožrouta monitorujeme díky přírodním lapákům, kterými jsou vytipované stromy. A samozřejmě nám pomáhá i chemie, a to feromonové lapače,” konkretizoval Vala.