TOMÁŠ PAVLÍČEK , JAN BRABEC
Těžaři a myslivci jdou do boje proti plánu vlády na záchranu českých lesů. V sázce je hodně.
Už je to zase tady. Stav českých lesů směřuje k pohromě a odvrátit ji může jen zásadní obrat ve způsobu, jak s nimi budeme zacházet. Tohle ne zrovna nejnovější varování zdejších vědců se v posledních týdnech pokusila rozptýlit česká vláda: vyzvala všechny, kdo mají s lesy co do činění, aby sestavili mapu záchranných kroků, a společný kompromis pak vzala za svůj.
Potíž je v tom, že to není poprvé. Jeden pokus o nápravu už máme za sebou: před pěti lety zůstaly všechny sliby o změnách jen na papíře. Jak to dopadne tentokrát?
Příliš mnoho dobrodinců
Vypadá to dost povědomě. Podle představ Topolánkova týmu je nutné dát přednost listnáčům, snížit počty zvířat a kácet s mimořádným rozmyslem. Je to třeba: i těm, kteří pravidelným procházkám mezi stromy zrovna neholdují, je už dlouho jasné, že zdejší lesy něco trápí. Kůrovec na Šumavě, hurikán Kyrill na smrkových plantážích kolem Třeboně, vyježděná koryta po těžkých traktorech, odplavování půdy, vysychání na Opavsku a Krnovsku nebo okus jelení zvěří v Krušných horách. A věčné hádky, kdo za to může.
Právě před dvěma lety svitla naděje, že tohle všechno skončí. Za jeden stůl si totiž sedli všichni, kdo si v otázkách budoucnosti lesů vjíždějí do vlasů. Vedle ekologů dřevaři, vedle lesníků myslivci, vedle majitelů vědci. Po měsících dohadování dali dohromady materiál evropského střihu a kývla na něj i vláda. Dokument se vznosným názvem Národní lesnický program zásadně mění dosavadní systém hospodaření v lesích.
Má se sázet dvojnásobek listnatých stromů než dosud (dnes tvoří listnáče v nové výsadbě zhruba pětinu), místo stínání celých pasek se bude kácet jen po malých skupinách nebo jednotlivých stromech, na pilu by měly jít jen vzrostlé kusy a část stromů by se nechala dožít nebo zetlít. Počty zvířat v lese by se regulovaly ne podle přání myslivců, ale podle toho, nakolik přemnožené stavy stromky poškozují. Tak by měl za nějakých padesát až sto let vzniknout porost, který se bude podstatně blížit předindustriální skladbě lesů v této lokalitě a bude lépe vzdorovat katastrofám. Teď už zbývá jenom drobnost - jak a kdy se tyto plány naplní.
Z pohledu politiků je totiž stoletá perspektiva, se kterou se v lesích pracuje, poněkud vzdálený horizont. Podle toho dopadly i dosavadní pokusy o změny. Plán stejného jména jsme tu měli už před pěti lety, ale nic zásadního se nezměnilo. Proč? Tehdy materiál vznikl výhradně za stoly ministerstva zemědělství, nikdo nenašel odvahu ho předložit jako zákon a teze skončily v šuplíku. Tentokrát si všichni věří víc: dokument vznikl jako kompromis a úřad Petra Gandaloviče všechny ujišťuje, že ho chce prosadit. To však není jisté. Dvě v parlamentu mimořádně vlivné skupiny, myslivci a těžaři, v zákulisí prohlašují, že vláda šla příliš na ruku „lesním dobrodincům” (takto tituluje ekology v interních zprávách bojovník proti změnám ministr Čunek).
Klidně si počkám
Myslivci a dřevaři říkají, že plán změn je pohádka pro naivky. Národní lesnický program ovšem nespadl z nebe. Už v roce 1990 se většina evropských států dohodla, že budou v lesích hospodařit „trvale udržitelným způsobem”. Praxe je vždy od teorie daleko, ale třeba v Německu, Švýcarsku, Slovinsku, Belgii nebo Nizozemsku se už dohodnou lesníci nejméně patnáct let řídí. Výsledky zatím nejsou moc vidět, ale existují i příklady, které o ekonomických výhodách či nevýhodách přírodě blízkého hospodaření dávají jasnější odpověď.
Takový příklad lze najít třeba v bavorské vesnici Rentweinsdorf , kde hospodaří baron Sebastian von Rotenhan. Kromě barokního zámku mu patří i okolní hluboké hvozdy, které jsou už desítky let jakousi laboratoří dnešního pohledu na lesní hospodářství. Přitom se nejedná o ekologii závislou na dotacích: baron na svých lesích dlouhodobě slušně vydělává. Člověk tu má jiný pocit než z geometrických řádek stejně starých a vysokých smrků. Mladé výhonky se proplétají mezi letitými velikány, jehličnany se ve větru otírají o listnáče. „Nechávám staré stromy na pokoji a kácím jen výběrově po kusech,” vykládá baron. „Holoseče ničí půdu a plocha se pak zalesňuje jen obtížně.” Vytěží sice méně, než když se setne celá paseka, starší dřevo má pak ale větší hodnotu. Stejně jako třeba vinaři mají na výběr: buď zaplavit trh množstvím laciného vína, nebo se soustředit na kvalitu a za méně lahví dostat více peněz.
České těžební firmy jdou první cestou, kácejí velké skupiny tenčích mladších stromů (115 let) v době, kdy teprve začínají nabývat na objemu. Sebastian von Rotenhan si naopak počká na starší kusy, až 250 let. Porazí je až v okamžiku, kdy je na nich nejvíc dřeva a začaly by je poškozovat houby. Baron takto chodí po lese a vybírá vhodné kusy -podle věku a momentální poptávky.
V baronových lesích návštěvník naráží houštiny plné tlejících stromů, mechů a křovisek. I tenhle „nepořádek” má svoje ekonomické důvody. Rozpadající se hmota obohacuje les o živiny, díky tomu další stromy zdravěji rostou a ušetří se i za odvážení bezcenného starého dřeva. Baron si nemusí lámat hlavu ani s tím, aby chránil stromky před zvěří. „Je nutné ji neustále regulovat, lovit, protože se rychle přemnožuje,” říká lesník.
Poslední léta ukazují ještě jednu výhodu „jemnějšího” hospodaření v lesích. Hradba z odolnějších listnáčů zabránila tomu, aby hurikán Kyrill napáchal na baronově majetku tolik škod jako v jiných, výhradně smrkových lesích.
Dívá se na to hezky, ale baron má ke svému podnikání výjimečně dobré podmínky: stačí mu udržovat to, co založili jeho předkové, a k tomu dosazovat stromy pro své potomky. I sousední bavorské státní lesy si budou muset počkat desítky let, než se k takovému stavu dopracují. A Česko má startovní čáru ještě o řadu let dál.
To se nehodí
V České republice je asi 52 procent smrků, přestože přirozený stav by byl kolem 11 procent. A i když se sází asi čtvrtina nových listnatých stromů a jedlí, nikdo se o ně dál nestará a po čase jich řada uhyne. Nepříznivý poměr jehličnanů a původních stromů se tak mění jen pomalu. Národní lesnický plán sice žádá, aby se sázelo více dubů a buků, ale zatím není přesně řečeno o kolik. To by mělo upřesnit ministerstvo zemědělství (s kolegy ze životního prostředí), ale s realizací si dává hodně načas. Teprve za tři roky má být na stole první fáze: nový zákon o lesích ve státním majetku.
Proč se musí tak dlouho čekat na zákon, když by mohlo ministerstvo nařídit státnímu podniku Lesy ČR, aby zásady z Národního lesnického plánu rovnou naplňoval? „Ministr má omezené možnosti, on jenom jmenuje generálního ředitele,” konstatuje Tomáš Krejzar z ministerstva zemědělství. „Až když se koncepce dostane do zákona, bude mít větší váhu.”
Každopádně silní hráči v terénu nechtějí o plánu ani slyšet. Myslivci chtějí kvůli svému potěšení ze střílení a ziskům z komerčních lovů zachovat počty zvířat, byť je nad slunce jasné, že hlavně srnci a jeleni lesy přes únosnou míru ničí. Škody ale platí majitel lesa, myslivce tedy nic k snižování stavů nemotivuje. Přitom jak známo, myslivecký „kroužek” v parlamentu patří mezi nejpočetnější.
Na své zisky myslí i těžaři. „Když se bude sázet více listnatých stromů, sníží se množství dřeva na trhu,” zlobí se prezident České asociace podnikatelů v lesním hospodářství Pavel Indra. Jiný důvod k odmítání může být, že na nový způsob těžby nejsou připraveni: mají plné garáže drahých strojů, tzv. harvestorů, a s těmi se vyplatí vytěžit na jednom místě co nejvíce stromů (harvestor stojí mezi sedmi a jedenácti miliony korun a těžaři jich jen za loňský rok podle odhadů prodejců nakoupili kolem sto padesáti). Podobně se na věc dívají i zdejší zpracovatelé dřeva: ti mají nastavené linky hlavně na smrkové dřevo přibližně stejného věku a tloušťky.
První náznaky, jak dopadne souboj zastánců a odpůrců Národního lesnického programu, se dozvíme v listopadu. Tehdy spatří světlo světa podrobný „plán realizace”. Konečnou účtenku však vystaví až znění zákona o lesích ve státním majetku. Předpovídat budoucnost je těžké, ale do roka bychom již mohli znát jeho první verzi.
