Rubrika: ČTENÁŘ REPORTÉR
Dne 18. února 2008 byl na webových stránkách denik.cz publikován rozměrný článek " Přemnožená zvěř způsobuje v lesích kalamitu" pisatele Oldřicha Janeby. Jsou zde zcela nekriticky citovány výroky ekologického aktivisty Jaroslava Bláhy. Ten opět pokračuje v rozvíjení dezinformační kampaně, která má za cíl u veřejnosti vyvolat iluzi, že zvěř je katastrofálně přemnožená. Je nutno si uvědomit, že spárkatá zvěř se v únoru stále pohybuje v tlupách, které mohou mít i několik desítek kusů. To však není projevem přemnožení zvěře, jak se mylně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedná se o přirozené chování, které má pomoci zvěři přežít dlouhé zimní období.
Dále se domnívám, že bychom měli mít na paměti katastrofální důsledky zimy roku 2005/06, kdy v mnohých oblastech došlo až k 80% úhynu spárkaté zvěře. Výsledky průzkumu, ze kterých dělají závěry aktivisté, pocházejí z let dřívějších. To dokládá, že to, co tvrdí aktivisté, má vážné trhliny. Já naopak tvrdím, že myslivost přináší státu každoročně na daních, poplatcích a dokonce i úhradách tolik kritizovaného vlivu zvěře na lesní ekosystém částky v řádech stamilionů. Jak se ovšem ukazuje, pan Bláha není pro pozici nestranného soudce příliš vhodný, protože přímo on či aktivistické hnutí, jehož je členem, je financováno částečně i z prostředků státních lesů. Jak chce tedy nestranně soudit, když je v dané věci přímo finančně zainteresovaný? Je čistým příjemcem státních prostředků, přitom za tyto prostředky dezinformuje o činnosti myslivců, kteří jsou významnými přispěvateli do státní kasy. Co je cílem? Aby platili ještě více nebo aby zkvalitnili péči o zvěř? Dle publikovaných údajů lze vyvodit spíše snahu o zviditelnění se a udržení pozice mediátora, která rozhodně ekologickým aktivistům nepřísluší.
Paradoxní je tvrzení, že zvěř škodí na semenáčcích jedlí. Když jsem v pondělí roznášel do krmelců medikované krmivo proti střečkovitosti, dával jsem pozor a počítal jsem jedle, které by se potencionálně mohly stát zdrojem semen pro takový idylický jedlový podrost, po kterém aktivista žadoní. Bohužel při mém bedlivém pozorování v cca 54 hektarovém lese na Táborsku jsem nenarazil ani na jednu. Z čeho by pak jedličky mohly vyrůst? Zato jsem narazil na 2hektarový suchý les, částečně již vykácený, který byl zničen kůrovcem. Kůrovec však podle ekologů přemnožen není. Les přitom hýřil podrostem semenáčků smrků lokálně ničených pod koly těžařské techniky a motorkářů. Četné pahýly z větších stromků dokladovaly krádeže v předvánočním období. Výsadba nových stromků byla čistou monokulturou smrků. Tedy jsem byl svědkem tak trochu jiné reality v českých lesích než nám je vykreslují aktivisté.
Většina myslivců jsou vlastníky lesních a zemědělských pozemků, stejně tak i já. Prací si vyděláváme na svoji činnost, která zdaleka nepřináší tolik, kolik přírodě věnujeme. Domnívám se, že myslivci zaslouží za svoji práci v prvé řadě poděkování, nikoliv kritiku na titulních stránkách novin. Škody způsobené zvěří jsou tématem, které je v posledních letech velmi diskutováno. Účelová tvrzení o údajném přemnožení zvěře mají dle mého názoru za cíl vyvolat diskreditaci nového Zákona o myslivosti. Českomoravská myslivecká jednota nesouhlasí s tendenčně zaměřenými informacemi vyvolávajícími u veřejnosti iluzi o plošně přemnožené zvěři a diskreditaci nového Zákona o myslivosti. Zákon v české společnosti reálně funguje. Je nutno konstatovat, že dochází k občasným excesům, ovšem ty plynou z nesprávného užití zákona v praxi a ne kvůli obsahu tohoto zákona. Zákon dává přednost vlastníkům pozemků a ochotě účastníků pře dohodnout se. Pokud nikdo z nich dohodu nechce, spor musejí řešit správní orgány nebo soud. V tomto ohledu zákon zaručuje všem rovná práva. Mnoho kauz, které jsou spojovány s novým Zákonem o myslivosti, vychází z historických křivd, které byly spáchány během komunistického režimu a přetrvávají do současnosti, či jsou projevem neschopnosti se dohodnout díky porušeným sousedským vztahům či selskému furiantství, což žádný zákon nevyřeší.
Ing. Jiří Šilha, Ph. D. Českomoravská myslivecká jednota
