U úpatí hor se rozprostírá začátek ohromné městské aglomerace. Jde o Soachu, jižní část metropolitní oblasti hlavního města Bogoty. Mezi Soachou a Bogotou neexistuje žádná viditelná hranice. Předěl mezi městy lze poznat jenom díky cihlám tyčícím se až k vrcholkům hor na obzoru. Na jednom z těchto pahorků se prochází skupinka dětí. Gigantické město pod ní ji nechává chladnou, jejím cílem je totiž honba za skřivanem, píše list El País.
"Slyšíte ho?" ptá se učitel Breydi Rivas. „Já slyším jenom hluk odtamtud,“ odpoví mu jeden z jeho žáků, třináctiletý Yesid. Odkazuje tím na rachot, který způsobují buldozery na sousedním kopci. Kolem Soachy se nachází mnoho dolů, kde se těží písek a zemina pro stavebnictví. Všudypřítomný hluk z dolů je svědkem toho, že zatímco se hory pod bagry zmenšují, město pod dětmi narůstá.
Krajina je pro děti důvěrně známá. Jejich čtvrť, Rincón del Lago, se zvedá do kopců porostlých nažloutlou, poněkud suchou trávou bez stromů, stále výš a výš. Některé z nich žijí v nezákonně postavených domech. Jejich ulice nejsou vyasfaltované, ale jsou pokryté stejnou jílovitou půdou, po které teď pobíhají a hledají ptactvo dalekohledem, s nímž se sotva naučily zacházet.
Cílem této exkurze, nebo spíše výletu, jak ji nazývá Rivas, je najít skřivana ouškatého, ptáka charakteristického pro tuto oblast. „Od té doby, co postavili k dolu silnici, ho vidíme méně,“ řekl učitel. Sám vede občanské sdružení Repatriacción (Návrat do vlasti) společně s nadací Fundación Fihizhká, která usiluje o ochranu životního prostředí a zachování zvyků předků ve městě Soacha.
Obě organizace zahájily před čtyřmi měsíci činnost ekologické školy El Gran Mundo de la Subxerofitia, která si klade za cíl vychovávat místní děti k lásce k okolní přírodě. Od té doby se skupinka 15 dětí schází každý víkend, aby poznávaly ekosystém svého kraje, vytvářely příběhy o řece, stromech a zvířatech a kreslily rostliny a hmyz. Především si však ve škole našly kamarády.
„Jsou tu děti, které mají problémy se psaním a kreslením, a my jim chceme pomoct, aby se v těchto dovednostech zlepšily. Zároveň se snažíme podchytit jejich umělecké vlohy a podporovat je,“ řekla zástupkyně Fundación Fihizhká Johanna Lozanová, která se také s dětmi prochází s dalekohledem na krku. „Usilujeme také o to, abychom volnočasovými aktivitami ochránili děti před některými nebezpečnými faktory, se kterými se setkávají na předměstí,“ dodala.
Měla tím na mysli násilí ve společnosti, se kterým se tato metropolitní oblast potýká. V chudobě žije podle úřadů 47 procent místní populace. Další údaje uvádějí, že 4,6 procenta dětí nedokončí školní docházku. To je skoro o polovinu více než v Bogotě. Mládež z okraje společnosti si často přivydělává prodejem drog. Škola proto funguje podle Lozanové jako místo setkávání, což dětem pomáhá vytvářet mezi sebou sociální vazby, které je od podobného osudu mohou uchránit.
A zdá se, že to funguje. John, 11letý chlapec, který přichází na schůzky se svými dvěma bratry, používá bez problémů slovo jako řapík, jenž spojuje listy se stonkem. Pozná také, které listy jsou kopinaté a které vroubkované. Rád si fotí všechna kvítka a hmyz, s nimiž se na toulkách přírodou seznámí. Teď si s kamarády vyměňuje dalekohled a pokaždé, když zaslechne někde skřivana, rozeběhne se tím směrem.
I přes rámus vycházející z nedalekých dolů se dětem podařilo zachytit zpívání dvou skřivanů a nyní napjatě poslouchají, aby se ptáci neztratili z jejich doslechu. Tento ohrožený druh skřivana je malý, neměří více než 20 centimetrů a jeho zbarvení do hněda, béžova a žluta ladí s okolní krajinou. Jde o emblematické stvořeníčko této zakrslé krajiny, kde stromů je poskrovnu a kde se vegetace drží spíše při zemi. Takových ekosystémů v Kolumbii příliš není.
„Ačkoliv se tato krajina může zdát na první pohled suchá, skrývá pod sebou velké množství podzemní vody. Zdejší půda pak slouží jako filtr pro dešťovou vodu, která se pak vsakuje do podzemních zásob,“ vysvětlil Rivas.
„Musíme krajinu chránit. Pokud to neuděláme, hrozí nám za 20 let velký nedostatek vody,“ dodal. To už se ale téměř stává realitou, jelikož aktuálně se voda v Bogotě dostává na příděl v důsledku extrémně suchých měsíců. Ochranu přírody navíc zásadně komplikují činnost dolů a rozšiřování městského osídlení, ať už legálního nebo nelegálního.
Oběťmi těchto dvou lidských aktivit se stávají okolní hory. „Pokud se lidé naučí znát, co je obklopuje, proč je tato konkrétní rostlinka nebo miniaturní hmyz důležitý, začnou si svého prostředí vážit,“ věří Lozanová.
Děti si zatím takto vážné problémy nepřipouštějí. Naopak užívají si pobyt venku. A vypadá to, že i skřivani se těší z jejich společnosti. Ukazují se totiž i přes rámus, kterému se jinak vyhýbají. Někdo zrovna zahlédl tečku poletující nad kopci. Ozve se křik a děti se k místu rozeběhnou, čímž drobné ptáky vyplaší. Ale to nevadí, skřivani se totiž po chvilce vracejí, dokonce po dvojicích.
Cestou zpátky do města John přísahá, že stál od skřivana jen deset metrů. Yesidovi zrovna teď vypadlo jméno ptáka a kamarád se posmívá jeho děravé paměti. Julieth, Johnova sestra, je přesvědčena, že skřivany ani jednou neviděla. „Vrátíme se tam, že jo, pane učiteli?“ ptá se další dítě za všechny.
ČTK
