Chcete na nějakou akci přilákat novináře?
Kromě více či méně skryté nabídky pohoštění (pozor, ta ale nemusí vždy zajistit dostatečný počet těch, kteří opravdu pracují pro média) jim slibte senzaci. Nějakou tu „bombu”, nějaké nečekané, nejlépe katastrofální zprávy.
To letí, to přitahuje čtenáře, zajišťuje místa na prvních stránkách a pochvalu šéfredaktora. Není proto divu, že zhruba před rokem se to novináři jen hemžilo na tiskové konferenci, na níž zástupci tvůrců a signatářů představovali zprávu o katastrofálním stavu našich lesů. Hned bylo o čem psát palcovými titulky. Když letos uspořádalo Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ve spolupráci se Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova a Českou zemědělskou univerzitou seriózně pojatý seminář o faktech a mýtech kolujících o českém lesním hospodářství, setkalo se s nulovým zájmem médií. Přitom bylo možné klást přítomným odborníkům z univerzity, výzkumných ústavů i z praxe libovolně šťouravé otázky.
Naše lesy jsou ze zákona multifunkční. Přitom jejich hospodářská funkce, tj. produkce dřeva, se stále více potlačuje. Na vlastníka, který kácí svůj vzrostlý les, se ekology zpracovaná veřejnost dívá jako na ničitele životního prostředí a drancovatele veřejných hodnot. Zapomíná se, že i les je majetkem a že kdysi jej někdo vysázel právě proto, aby jeho potomkům poskytl dřevo. Známý slogan „Šetřte naše lesy!” rozhodně neznamená, že se vzrostlé stromy v mýtním věku nemají kácet. Ostatně rozsah těžby určuje majiteli lesní hospodářský plán, popřípadě osnova či lesní hospodář. Prales v kulturní krajině rozhodně není cílem. Těžko by navíc plnil třeba zrovna své funkce rekreační. Jen mi vrtá hlavou, jak plní mimoprodukční funkce šumavské hvozdy ponechané na pospas kůrovci. Klimatotvorná asi nebude valná, stejně tak vododohospodářská a rekreační, o krajinotvorné ani nemluvě.
