Premiér Jan Fischer se rozhodl k nečekanému kroku. Své ministry i celou vládu chce uchránit před pokušením bezhlavě měnit šéfy různých státních organizací a firem. Třeba na možný nátlak politiků či různých lobbistů na ně napojených.
Právě politické strany totiž často využívají těchto organizací k tomu, aby do jejich čela uklidily své členy nebo spřízněné manažery. Fischer zřejmě v obavách z podobné situace předložil vládě dokument, podle kterého by šéfové a další vedoucí pracovníci státních firem a organizací v působnosti ministerstev i vlády měli být odvoláváni na základě zcela jasných objektivních kritérií. Každý ministr byl pak byl povinen v předstihu vládě zdůvodnit, proč toho kterého šéfa hodlá vyměnit. Premiérovým návrhem by se vláda měla zabývat už v pondělí.
„Jde o to, maximálně eliminovat nátlak stranických sekretariátů a zájmových skupin, které v těchto případech bývají obvyklé,” řekl Právu zdroj blízký vládě k důvodům, které vedly premiéra k jeho návrhu.
Není přitom vyloučeno, že Fischer svým nápadem riskuje nelibost politiků, díky nimž se stal dočasně jedním z nejvyšších ústavních činitelů v zemi a kteří kalkulují s tím, že jako úředník se nebude jejich návrhům vzpírat.
Stejný metr na každého
„Obecně by mělo platit, že změny v orgánech právnických osob by měly být prováděny v zásadě v případech, kdy se osoba jmenovaná do příslušné funkce této funkce vzdá nebo přestane splňovat podmínky stanovené pro příslušnou funkci zákonem anebo prokazatelně zanedbává řádný výkon této funkce,” zdůvodňuje v předloženém materiálu, který má Právo k dispozici, svůj záměr Fischer. Nepřímo tím naznačuje, že politická a ideologická hlediska by měla jít v tomto případě stranou. Alespoň po dobu jeho vládnutí, neboť budoucí vláda není usnesením předchozího kabinetu nijak vázána a může ho zrušit nebo změnit.
Podle premiéra by příslušní ministři měli vládu dopředu o personálních změnách v jejich působnosti informovat proto, aby bylo zřejmé, že pro všechny platí stejná pravidla a kritéria.
Funkcí, o kterých přitom rozhodují jednotliví ministři i vláda jako celek, je řada, přičemž jde o významné posty, o které se často svádí tvrdý zákulisní boj.
Vliv stranických sekretariátů
Sféry svého vlivu, promítající se právě do státních organizací, se snaží nejsilnější politické strany rozdělit už od dob opoziční smlouvy. Příklady z minulosti, týkající se třeba státního podniku Lesy ČR, Českých drah či Českých aerolinií, to jasně naznačují. Třeba v případě lesů těsně po volbách v roce 2006 jmenoval tehdejší soc. dem. ministr zemědělství v demisi Jan Mládek bývalého poslance soc. dem. Františka Koníčka ředitelem tohoto státního podniku, což rozzuřilo ODS. Její šéf Mirek Topolánek se tehdy nechal slyšet, že pokud se mu podaří sestavit vládu, Koníček půjde z kola ven. Tak se také nakonec stalo. Praxi, kdy se partajní sekretariáty snaží ovlivňovat i personální politiku ministrů i celé vlády, na dotaz Práva potvrdil někdejší ministr financí Miroslav Kalousek.
„Dva a půl roku jsem se snažil dělat funkci ministra podle nejlepšího vědomí a svědomí, což znamená, že jsem musel často ignorovat stranické zájmy,” prohlásil Kalousek. Připomněl v této souvislosti výrok nejmenovaného lidoveckého politika, podle kterého byl Kalousek možná vynikajícím ministrem pro ČR, ale špatným pro KDU-ČSL, a proto měl být odvolán.
Obdobně se vyjádřil i jeden člen Paroubkovy strany, který si ale nepřál být jmenován. „Jakmile dotyčný šéf státní firmy či jiného orgánu přestane poslouchat, okamžitě následuje tlak na jeho odvolání,” řekl Právu. Z minulosti připomněl třeba případ tehdejšího šéfa ČEZ Jaroslava Míla, který byl za vlády soc. dem. nahrazen Martinem Romanem.
Připustil, že i když nyní vládne dočasná úřednická vláda, nic to nemění na faktu, že na obsazování zmíněných funkcí si politici stále činí nárok.
