Přírodovědec Pavel Klimeš vydal knihu Krajina Krkonoš v proměně století. "Není to veselé čtení," říká.

Horní Maršov -"Fotografie nás usvědčily," říká Pavel Klimeš, rodák z Horního Maršova, přírodovědec, ekolog a propagátor i ochránce Krkonoš, ve své knize Krajina Krkonoš v proměně století. Ve výpravné česko-německé publikaci vydané hornomaršovským nakladatelstvím Veselý výlet totiž zrcadlově srovnává historické snímky se současnými, které vytvořil fotograf Ctibor Košťál. Při prohlížení proměn, mnohdy smutných, maně v hlavě vytanou památná slova Václava Havla z prvního svobodného prezidentského projevu 1. ledna 1990: "Naše země nevzkvétá."

"Krkonošský národní park byl na začátku roku 1990 na seznamu nejohroženějších parků světa. Porovnání přírodní a kulturní krajiny Krkonoš s dobovými snímky bylo v mnoha ohledech velmi smutné. Nedokázali jsme po vyhnání starousedlíků, z nichž čast se provinila spojenectvím s největším zlem 20. století, zachovat krajinu tak malebnou, jak jsme ji převzali. Fotografie dokládají úzkou spojitost stavu krajiny s politickou kulturou v zemi," píše krkonošský patriot v úvodu své publikace.

Co vás k tak velké knize vedlo?

Srovnávání stavu krajiny na dobových fotografiích se současností mě fascinuje už třicet let. Kvůli tomu jsem založil dnes obsáhlou sbírku fotografií Krkonoš a stal se krajinným ekologem. Srovnávací fotografie mají dostatečnou výmluvnost, přesto jsem se chtěl doplňujícím textem vyjádřit k proměně hlavních krajinných prvků, tedy k vývoji divoké přírody, lesů, vodotečí, horských luk a senišť, cest, drobných památek a průmyslových staveb. Větší pozornost věnuji sídlům, lidové architektuře a stavbám pro hosty.

V čem vidíte největší smysl knihy?

Vyzývá k zamyšlení především stálé obyvatele Krkonoš, členy obecních a městských zastupitelstev, chalupáře, pracovníky stavebních úřadů, Správy KRNAP, architekty a urbanisty, lidi se zájmem o stav a vývoj naší země. Čtenáři tu najdou širokou škálu informací od praktického poučení o vývoji krkonošské chalupy po kritické zhodnocení staveb pro rekreaci či politické souvislosti posledního století v Krkonoších. Snad se mi podařilo na vybraných případech vystihnout i skutečnost, jak hodně společnost a politická situace v zemi ovlivňují krajinu i v nejmenším detailu. Řada srovnání vypovídá o proměně krajiny po vyhnání českých Němců. Na několika případech je vidět, jak trocha obyčejné lidské práce stačí ke zlepšení stavu kulturní krajiny, jinde je vidět zásadní vliv a kvalita urbanistů a architektů, samosprávy a investorů. Proto jmenuji autory konkrétních staveb či územních plánů.

Říkáte, že to není veselé čtení...

Většinu území Krkonošského národního parku tvoří kulturní krajina závislá na péči lidí. Fotografie nás usvědčují, že na rozdíl od našich předchůdců jsme po roce 1945 na mnoha místech péči zanedbali nebo úplně vypustili. Sídla i louky zarůstají nálety neregulovaných stromů, místo pestrých smíšených porostů les tvoří smrkové plantáže, řeky mají betonová koryta. I do nejcennější 1. zóny vedou vyasfaltované cesty, hory rozbrázdily široké svážnice. Několik vybraných příkladů ukazuje předimenzované stavby na nevhodných lokalitách realizovaných podle síly a politického vlivu investorů, nikoliv podle dostupnosti, energetické náročnosti, zájmu hostů a hlavně stavu krajiny. Řada bývalých zotavoven a podnikových bud z doby normalizace dnes bojuje o přežití. Jiné příklady dokumentují, jak současná výstavba rekreačních bytů poškozuje krajinu a zároveň místní komunity zhoršováním mezilidských vztahů. Stavební boom dokonce přispívá k dalšímu úbytku stálých obyvatel hor. Přestože ve Špindlerově Mlýně za deset posledních let přibylo nebo bude brzy dokončeno devět set bytů, počet stálých obyvatel poklesl na 1230. To je o šedesát méně než před pěti lety.

Které srovnání vám připadlo jako nejstrašnější?

Nevím, jestli je strašnější zalesnění smrkovou monokulturou krásného údolí s významnou botanickou lokalitou Suchý Důl na Rýchorách v 50. letech 20. století, normalizační arogance vyjádřená objemem, architekturou a umístěním odborářského hotelu Rudý prapor, nyní hotel Horal, ve Svatém Petru ve Špindlerově Mlýně, nebo teprve nedávná výstavba rekreačního sídliště s pokleslou architekturou na Horních Mísečkách. Pro mě je velmi drásavé i v knize zachycené zničení chalupy v Malé Úpě s unikátním řešením krovu, jakých se zachovalo posledních sedmnáct na světě. Hrozný byl i územní plán centra Pece pod Sněžkou ze 70. let, který nekompromisně boural sedmadevadesát původních domů a nahrazoval je betonovými věžáky a přehuštěným sídlištěm. Jen kvůli slabé komunistické ekonomice nebyla valná část schváleného záměru realizována, ale i tak jsou některé stavby z té doby důrazným poučením.

A co je naopak ke chvále?

Za pozornost stojí vzhled i život v nevykořeněné české vesnici Paseky nad Jizerou, obhospodařované louky třeba kolem Lesní boudy v horské části Černého Dolu. Mám rád moderní architekturu, proto oceňuji odvahu stavitele Petrovy boudy, který již v letech 1887 a 1901 na hřebenech postavil moderní hotel s plochou střechou, velkými okny a jako první se vymanil ze "zemědělské" architektury. Ze současných staveb jsem vybral penziony okolo akvaparku ve Špindlerově Mlýně od architekta Jana Mertlíka, tamtéž zmiňuji třeba povedený bytový dům Růženka čp. 184 od architektů Brbala a Deýla a horský dům čp. 180 architektů Gattermayera a Brnada pod Špindlerovkou.

Dají se některé škody napravit?

Určitě se jim dá předejít, hodně záleží na moudrosti místních zastupitelstev a osvícenosti investorů. Příklady ukazují snadnější nápravu drobných věcí, můžeme obnovit hodně zničenou kapličku, zarostlou louku, ošetřit a doplnit zpustlou alej stromů. Dlouho ale bude trvat už započatá výměna smrkových lesů za smíšené. Na nepovedené stavby typu hotel Horizont, Výrovka, Labská bouda či nový bytový dům Michael před kostelem ve Špindlerově Mlýně se budou dívat ještě děti našich dětí. I proto, aby takové stavby nevznikaly, jsem připravil tuto knihu.

Jaké jsou Krkonoše vašeho srdce?

Mám rád obhospodařovanou horskou krajinu s lidovou architekturou, proto se mi líbí západní část Jeleních Bud ve Špindlerově Mlýně, Jelení louky v Peci pod Sněžkou, celé Výsluní ve Velké Úpě, Šímovy chalupy v Malé Úpě. Zároveň mě imponuje kvalitní současná architektura, proto jsem se podílel třeba na vzniku nové České poštovny na vrcholu Sněžky.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.