Omezíme kácení Amazonie, když to kompenzují rozvinuté země
Pokud rozvinuté země chtějí zastavit kácení „plic světa”, měly by amazonským zemím vyplácet odškodné, vzkázal minulý týden brazilský prezident Luis Inácio Lula da Silva během Amazonského summitu v brazilském přístavu Manaus. Oblíbený politik během setkání, jež předcházelo klimatickému summitu v Kodani (6. až 18. prosince 2009), rovněž trval na tom, že amazonští dřevorubci a farmáři dosud nevykáceli a nevypálili zdaleka tolik pralesa, kolik jich během minulého století vyplenily rozvinuté země. „Žádný gringo po nás nemůže žádat, abychom nechali obyvatele Amazonie umírat pod stromy hlady,” dodal Lula da Silva (gringy jsou v Brazílii označováni obyvatelé severní polokoule).
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který se manauského summitu účastnil, podpořil návrh na zavedení obchodní daně pro zřízení fondu, jenž by pomohl rozvojovým zemím chránit pralesy na jejich územích. První zemí, která již začala omezování kácení finančně podporovat, je Norsko. Do roku 2015 přislíbilo Brazílii jednu miliardu dolarů, pokud bude pokračovat v současné snaze o ochranu pralesa na svém území.
ZADARMO RANČER NESÁZÍ
Příkladem, jak mohou být tyto prostředky využity v praxi, je rančer Luiz Castelo ze S~ao José do Xingu v amazonském státě Mato Grosso. „Osobně nerad cokoli pěstuji,” přiznává 59letý chovatel dobytka. Nicméně si již pomalu začíná uvědomovat, že výsadba nových stromů a ochrana současného pralesa nemusí být sice zábava, ale může být lukrativnější než jeho kácení. Castelo, který na svém ranči o rozloze 13,4 tisíce hektarů chová na deset tisíc kusů dobytka, investoval v rámci programu nevládní ekologické organizace Instituto Socioambiental v posledních letech téměř 200 tisíc dolarů do zalesnění zhruba 176 hektarů půdy. „Nejsme nepřáteli ochránců životního prostředí a chápeme, že je třeba přírodu chránit,” říká Carlito Guimar~aes, další rančer, jenž se do programu přihlásil (nedávno byl přitom zařazen mezi deset největších „odlesňovačů” v Brazílii). Rančeři to však dle jeho vyjádření „nemohou dělat zadarmo”. „V Evropě má na Amazonii každý svůj názor a výjimkou není představa, že Amazonský prales je zoo, do něhož se platí vstupné,” upozorňuje poradce brazilského prezidenta pro mezinárodní vztahy Marco Aurélio Garcia. Amazonie je přitom dle něj domovem 30 milionů obyvatel, jejichž přežití je na přírodním bohatství pralesa přímo závislé.
NEJEN PLANÁ SLOVA
Brazilský Amazonský prales je díky své schopnosti absorbovat oxid uhličitý pravděpodobně největší přírodní ochranou proti globálnímu oteplování. Zároveň ale k oteplování významně přispívá, protože 75 procent brazilských emisí pochází z vypalování porostů a tlejících kmenů poražených stromů. Brazilská vláda předpokládá, že nová globální klimatická dohoda (pokud bude v Kodani uzavřena) odmění země, které se zasadí o omezení odlesňování, financemi nebo kredity, jež mohou být zpeněženy v rámci obchodu s emisními povolenkami.
A že to myslí Lula da Silva vážně, dokazují i statistiky za uplynulý rok. Brazílii se za posledních dvanáct měsíců podařilo snížit plochu vykáceného pralesa na sedm tisíc čtverečních kilometrů, což je téměř polovina v meziročním srovnání a nejnižší míra „devastace” od roku 1988. Brazilská vláda zároveň počátkem listopadu prohlásila, že během summitu v Kodani přislíbí dobrovolné snížení emisí CO2 o 38 až 42 procent. Zároveň se do roku 2020 zavázala zredukovat odlesňování o 80 procent oproti průměrnému ročnímu úbytku zalesněných ploch mezi lety 1996 až 2005. Navíc bylo mezi lety 2004 až 2008 zhruba 50 milionů hektarů Amazonského pralesa prohlášeno za rezervace nebo národní parky a dalších deset milionů se stalo rezervacemi domorodých obyvatel.
Dle brazilského ministra pro životní prostředí Carlose Mince uvažují o příspěvku do již zmíněného fondu na ochranu Amazonského pralesa kromě Norska rovněž Japonsko, Švédsko, Německo, Jižní Korea a Švýcarsko.
