Rozhovor s ředitelem Ladislavem Šimerdou. Správa lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové Opočno. Další ze série rozhovorů o historii a současnosti šlechtických lesních majetků se uskutečnil na Správě lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové v Opočně.

Colloredové patří mezi staré italsko-rakouské rody. První zmínky o rodu pocházejí z 11. století, do českých zemí přišli Colloredové během třicetileté války (1618–1648). Na našem území se můžeme setkat se 3 větvemi rodu Colloredů, a to na panství opočenském, dobříšském a zbirožském.

Jejich nedávná minulost se odvíjí od přerozdělení rodového majetku Colloredo–Mansfeldů v roce 1925. Josef II., kníže Colloredo-Mansfeld (1866–1957), neměl děti a rozhodl se adoptovat 4 syny bratra Jeronýma (Jeroným 1870–1942). Roku 1925 byl mezi ně také přerozdělen rodový majetek. Nejstarší Josef dostal Opočno, Jeroným Zbiroh a Wiekhard Dobříš (nejmladší Bedřich malou nemovitost v Rakousku). Jednotlivé majetky mají však ještě bohatší historii.

Panství opočenské

Panství opočenské bylo dáno roku 1635 nejprve do zástavy Rudolfu gr. Colloredovi a jeho bratru Jeronýmovi a 30. srpna 1636 bylo dáno do plného vlastnictví za odhadní cenu 351 tisíc zlatých.

Posledním vlastníkem velkostatku Opočno do jeho konfiskace velkoněmeckou říší 1942 a státem 1945 byl Dr. Josef Colloredo-Mansfeld (1910–1990). Restituci rodinného majetku na Opočenském panství v r. 2001 úspěšně uplatnila dcera Dr. Josefa, Kristina Colloredo–Mansfeldová (vlevo na fotce). V roce 2008 převedla převážnou část svého majetku na syna Leonharda Colloredo–Mansfelda.

Panství dobříšské

Panství Zbiroh

Panství Zbiroh koupil Josef I. Colloredo–Mansfeld (1813–1895), který po bratrancovi dědil svěřenectví i s Dobříší a koupil Zbiroh. Posledním majitelem velkostatku Zbiroh do jeho konfiskace v roce 1942 byl Hieronymus (Jeroným) Colloredo–Mansfeld (1912–1998). Dědictví zbirožského majetku získal jeho synovec, Dipl. Ing. Jerome Colloredo–Mannsfeld, žijící střídavě v rakouském Öblarn a na Dobříši.

Lesnictví
Panství Opočno bylo poměrně rozsáhlým majetkem, jehož lesy se rozprostíraly od zemských hranic, kde zasahovaly do někdejšího hraničního hvozdu, až do rovinatých krajů kolem řeky Orlice. V důsledku toho lze vidět na majetku odedávna dva druhy lesů, a to horské lesy s převahou jehličnatých (smrkových) porostů s příměsí buku a proti nim lesy v nižších polohách, kde převládaly listnaté porosty a na písčitých lokalitách bory.

Současné lesnické hospodaření pod vedením Leonharda Colloredo-Mansfelda, absolventa lesnické školy v Brugu (Rakousko), je vedeno s cílem navázat na pokrokové tradice lesního hospodaření na majetku Colloredo–Mansfeldů a jeho lesních hospodářů z minulosti. Nelze opomenout dílo lesmistra Věnceslava Havelky, který vydal první učebnici lesnictví v Čechách (překlad J. Ziegler), na lesmistra Bohutínského, který patřil mezi první zakladatele hospodářské úpravy v českých zemích a posléze i dílo lesního rady Hugo Koniase, zakladatele podrostního způsobu hospodaření, označované jako opočenské lesní hospodářství. Bez finanční i morální podpory rodiny Colloredo–Mansfeldů, jejich osvícenosti a vůle, by tyto pokrokové myšlenky i stav lesního hospodaření na majetku nikdy nebyly dosaženy. V roce 2009 získal majetek jako potvrzení vzorového hospodaření v lesích certifikát PEFC.

Navrácení majetku a počátky hospodaření

– Majetek byl rodině v rámci restitucí navrácen poměrně pozdě – v roce 2001. Co bylo hlavním důvodem?

Restituce majetku Colloredo-Mansfeldů na Opočně probíhala na základě zákona č. 212/2000 Sb., kterým byl novelizován původní restituční zákon č. 243 z roku 1992. Okruh oprávněných osob k restituci se podle této novely zákona rozšířil o původní majitele a jejich dědice, kteří jsou občany českého státu a přišli o rodinný majetek v době od 29. září 1938 do 8. 5. 1945 podle dekretu prezidenta republiky č. 5 z r. 1945 nebo podle jeho prováděcího zákona č. 128/1946. Právě zákon 128/1946 umožňoval, aby se původní majitelé přihlásili v době od vydání tohoto zákona v tříleté lhůtě, kdy se jim majetek mohl automaticky navrátit. Zákon navíc obsahoval ustanovení, že pokud se sami nepřihlásí, správní úředníci mají tento administrativní akt provést sami. Samozřejmě se toto nestalo. Po nástupu komunistické moci v únoru 1948 byla politická situace natolik ztížená, že rodina majitele velkostatku Opočno Dr. Josefa Colloredo–Mansfelda odešla do Kanady. Možnosti dle zákona č. 128/48 nebylo využito, politicky to bylo zcela neprůchodné. Zamítnutí restituce majetku, který měl být vrácen už po roce 1991 podle zákona o půdě, bylo vždy zdůvodněno tím, že není možno majetek vydat, jelikož původní majitel se nepřihlásil podle zákona č. 128/48 Sb. v tříleté lhůtě. Tento akt byl posléze umožněn až s novelou zákona č. 212/2000 Sb. pro restituci původního majetku na Opočně. Majetek druhé části rodiny Colloredo-Mansfeldů na Dobříši byl vydán ještě později, neboť rozhodnutí bylo opakovaně napadeno odvoláním LČR, s.p. Až Nejvyšší soud a krajský soud posléze kladně rozhodl o této restituci. Restituce rodinného majetku Colloredo–Mansfeldů vycházela z původních tří velkostatků – velkostatek Opočno, velkostatek Dobříš a velkostatek Zbiroh. Původními vlastníky byli na Opočně Dr. Josef Colloredo–Mansfeld, na Dobříši Viekhard Colloredo–Mansfeld a na Zbirohu Jeroným Colloredo–Mansfeld. Majetek na Zbirohu byl vrácen ihned po roce 1991, po roce 2001 byl vrácen původní majetek na Opočně a záhy v roce 2002 byl vydán i rodinný majetek Colloredů na Dobříši.

– Jak probíhalo převzetí lesního majetku a v jakém byl stavu?

Převzetí lesního majetku probíhalo na opočenské části velmi dobře, organizovaně od LČR. Majetek je poměrně rozdroben, nejsou to rozsáhlé komplexy – rozkládá se v úzkém pruhu území od Divoké Orlice u Hradce Králové, přes Třebechovice, Opočno, Dobrušku až na Orlické hory k polské hranici. Výhoda byla, že z 90 % byly všude původní lesní pozemky Colloredo-Mansfeldů ohraničeny vlastnickými mezníky CM, takže bylo poměrně snadné majetek identifikovat a převzít. Součástí restituce majetku bylo i předání lesních cest a budov provozních i ostatních. Na dobříšské části bylo převzetí vymezeno tím, že majetek byl ve společném vlastnictví Dipl. Ing. Jerome Colloredo Mannsfelda a paní Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Převzetím byl pověřen ředitel Lesní a rybniční správy Zbiroh, Ing. Josef Myslivec. Zpočátku to byl společný majetek spoluvlastníků a zhruba po dvou letech (v roce 2004) se vyčlenila zájmová území spoluvlastníků tak, aby je bylo možno územně delimitovat a na těchto pak vlastnicky samostatně hospodařit. Smlouva o zrušení spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání byla uzavřena v prosinci 2005. Dnes je rozdělený majetek již vymezen samostatnými lesními hospodářskými plány.
Zatímco lesní majetek na Opočně byl předán ve velmi dobrém stavu s kvalitními porosty (kromě imisní části Orlických hor), předávaná část lesního majetku od LČR na Dobříši byla poznamenána rozsáhlým poškozením lesních porostů spárkatou zvěří.
Předávané provozní budovy byly většinou dlouhodobě neopravované a do dnešního dne nemáme vyrovnanou náhradu za hájovnu Šerlišský mlýn dle Dohody s GŘ LČR, s.p.

– Jaké byly počátky hospodaření?

Počátky hospodaření byly složitější. Majetek jsme přebírali v období, kdy ekonomická situace a především ceny dříví nebyly na úrovnijako v předchozích deseti letech, zejména kolem roku 1997, kdy cena dřeva výrazně stoupla a oscilovala na svém vrcholu. Všichni vlastníci, kteří restituovali lesní majetky již po roce 1991, začali nejen kvalitně hospodařit, ale i investovat do svého majetku. My jsme začínali od nuly s pokynem od paní majitelky, že na začátku hospodaření není vůle, abychom si brali úvěr. Zpočátku jsme neměli mnoho personálu, ten se postupně přibíral a během roku, dvou, se postupně vytvořil stabilní organizační systém, který dnes představuje dvoustupňové řízení. Je to správa lesů KCM v Opočně, která čítá čtyři pracovníky, a dále je druhý stupeň, což jsou jednotlivá lesní střediska neboli revíry. V současné době je lesnické hospodaření na majetku za 9 let jeho trvání ekonomicky stabilizované.

Současné lesnické hospodaření

– Můžete lesní majetek ve stručnosti charakterizovat?

Máme dva lesní majetky, Opočno a Dobříš. Je to jednak lesní hospodářský celek Colloredo Opočno, který má 4 717 ha lesů, z toho je 2 889 ha lesa hospodářského, 240 ha lesa ochranného a 1 588 ha lesů zvláštního určení (z toho NPR, PR a I. zóny CHKO 391 ha). Průměrná zásoba mýtních porostů na LHC Opočno je 404 m3.
LHC Colloredo Dobříš má výměru celkem 4 550 ha lesa, z toho je 3 737 ha lesa hospodářského, 137 ha lesa ochranného a 676 ha lesů zvláštního určení. Průměrná zásoba mýtných porostů na LHC Dobříš činí 336 m3.
Rozložení věkových tříd a stupňů na LHC Opočno je odrazem dlouhodobého vzorového hospodaření, výkyvy normality nejsou výrazné. Mírně nadnormativní je třetí a čtvrtý věkový stupeň a vyšší jsou věkové stupně od 12. až do 16., kde je přebytek přestárlých porostů. Ty je třeba z pohledu jejich mýtné zralosti, překročení rámce produkční doby a snížené hodnotové produkce (vyšší % zastoupení hnilob) poměrně rychle obnovovat.

Na LHC Dobříš je rozložení věkových tříd a stupňů absolutně rozdílné. Převažuje 5. a 6., zejména však 8. a 9. věkový stupeň, což jsou záležitosti mniškových kalamit. Plošný podíl těchto věkových tříd je výrazně nadnormativní. Jedná se převážně o nestabilní smrkové monokultury, které vlastně záhy přicházejí v úvahu pro obnovu. Cíleně je nutné připravit jejich přeměnu až přestavbu, čili nejen změnu druhové skladby, ale i věkového a prostorového uspořádání. Je zde také přebytek porostů starších věkových stupňů od 13. výše, které představují převážně listnaté porosty dubu a buku.

– Jak probíhá současné lesnické hospodaření?

Hospodaření na LHC Opočno a LHC Dobříš je nesouměřitelné. Na LHC Opočno je hospodaření dáno velmi pestrými přírodními podmínkami, klimatickými poměry, množstvím souborů lesních typů a hospodářských souborů (vylišeno celkem 35 HS). Dá se říci, že kromě trvale zaplavovaných poloh a subalpinských poloh se zde můžeme setkat se všemi možnými přírodními podmínkami a lesními typy. Jsou zde oblasti od nejnižších poloh, kolem řek Orlice, Dědiny až po nejvyšší vrcholy Orlických hor, tzn. jsou zde aluviální polohy, náplavy, máme zde i nádherný téměř nedotčený nejseverněji položený lužní les Čech v Mochově. V nížinné části majetku jsou charakteristické lokality s borovým hospodářstvím na pleistocenních říčních píscích a terasách s význačným ekotypem „týnišťské borovice“ (východočeský typ orlických teras). Borové hospodářství přechází v pahorkatinách ve smíšené porosty se zastoupením všech hlavních dřevin s výjimkou jedle bělokoré (zastoupení 0,7 %). Období odumírání jedle bělokoré na opočensku bylo zaznamenáno již na počátku let šedesátých a trvalo až do roku 1995. Bylo víceméně spojeno s imisní apokalypsou, která postihla zejména Orlické hory.
V Orlických horách pak převažuje smrkové hospodářství zejména kyselých stanovišť jako důsledek vnitropůdního zvětrávání matamorfovaných hornin (ruly, svory, fylity, fylitické břidlice).
LHC Dobříš je uceleným lesním komplexem na sever od Dobříše. Stanovištní poměry (geologické i půdní) spolu s klimatem nejsou příznivé zejména pro převažující smrkové porosty (pomniškoviny) ve 2 a 3 LVS, s přirozenou skladbou dubu a buku. Geologické podloží tvoří kambrium ze slepenců, pískovců, drobů a břidlic. V převaze kyselejšího podloží převládají poměrně kamenité kambizemě, extrémní jsou mělké, vysychavé půdy na břidlicích se zakrslými porosty dubu, příp. borovice. Nepříznivým faktorem je dlouhodobý nedostatek srážek, zejména ve vegetační době.

– Jaká je výše těžeb na uvedených LHC?

Podle LHP byl celkový etát na LHC Colloredo Opočno stanoven ve výši 300 000 m3, tzn. 30 tisíc m3 ročně. Na počátku decenia dle pokynu od majitele etát zašetřovat, jsme těžili méně o 5–8 tisíc m3 ročně, a pouze v roce 2006, kdy byla sněhová kalamita, jsme se přiblížili k etátu 30 tisíc. Na celku Dobříš byl etát stanoven na 20 300 m3 ročně, čili přes 200 tisíc decenálního etátu, kde jsme víceméně vzhledem k podmínkám těžili téměř celý etát v důsledku zpracování nahodilých kalamitních těžeb (Kyrill, Ema, Ivan). Ekologická stabilita celého lesního ekosystému na Dobříši je výrazně narušena větrnými kalamitami. Výše nahodilých těžeb 70 % z celkové těžby jednoznačně dokumentuje výraznou potřebu přeměny, lépe řečeno přestavby těchto porostů. Pěstební činnost se odvíjí zejména od úrovně obnovních těžeb. Důležitým úkolem je snaha o zlepšení druhové skladby, která se na celku Opočno vyvíjela historicky a systematicky, takže zde potřeba provést zásadní změny druhové skladby není. Podstatné změny nastávají na celku Dobříš, kde při zalesňování představuje roční průměr listnatých dřevin a jedle více než 40 %. Samozřejmě je to velmi nákladné, navíc s nutností oplocení proti zvěři. Myslíme si však, že současné vysoké náklady jsou velmi rozumnou investicí vlastníka do budoucna.

– Přirozenou obnovu nevyužíváte?

Samozřejmě se maximálně snažíme o přirozenou obnovu. Její využití je absolutně bezproblémové v oblasti borového hospodaření s mechanickou přípravou půdy. Využití přirozené obnovy se daří i na kyselých stanovištích smrkového hospodaření pro smrk, ale i pro jedli tam, kde jedle zůstala v mateřských porostech. Její potenciál se projevuje přirozeným zmlazením zhruba od roku 1996, kdy víceméně přestaly působit vysoké imisní zátěže z Chvaletic a Opatovic. Význačný fenomén, pokud se týká přirozeného zmlazení, je v podhůří a v Orlických horách tam, kde je v mateřském porostu zastoupen buk. Zde máme v některých lokalitách až obavy, že původní autochtonní orlický smrk bude při nedostatečné péči o nárosty bukem svým způsobem potlačen. Je to jako když švihne kouzelným proutkem, protože do roku 1995 jsme stěží na Orlické hory vnášeli buk po nějakých desítkách či stovkách kusů, a současným fenoménem je velice intenzivní plošné přirozené zmlazení buku.
Tvůrčí síly přírody se snažíme využívat nejen v procesu přirozené obnovy, ale i poznávat je a využívat v ekosystémovém pojetí lesního hospodaření.

– Jaká je organizační struktura na lesním majetku?

Jak jsem zmínil, na majetku máme dvoustupňový organizační systém, který klade vysoké nároky na pracovníky. Nemáme mezičlánek polesí a veškeré práce jsou řízené ze správy lesů v Opočně, což samozřejmě předpokládá i vysokou odbornost a samostatnost jednotlivých lesníků – revírníků. Kromě lesnické činnosti máme ještě značnou intenzitu v provozu myslivosti. Máme tři vlastní obory a jednu pronajatou, jednu sami pronajímáme a dále 1 bažantnici. V celkovém funkčním systému organizační struktury tyto činnosti představují značnou časovou náročnost. Na ústředí máme čtyři pracovníky, na celku Opočno máme 7 lesníků a 3 specialisty – 2 oborníky a 1 bažantníka, kteří mají částečně na starosti i obhospodařování lesa. Na Dobříši máme lesní správu, kde je vedoucí lesní správy a 3 lesníci.

– Jakým způsobem zajišťujete těžební a pěstební činnost?

Převahu těžebních i pěstebních prací zadáváme cizím pracovníkům smluvně (koncesionářům). V současnosti, v ročním průměru, v pěstební činnosti 25–30 % zajišťujeme vlastními pracovníky a ostatní jsou smluvní koncesionáři OSVČ. V těžební činnosti zajišťujeme vlastními pracovníky cca 15 %, ostatní smluvně. Dále v těžební činnosti přistupujeme i k zadávání komplexních zakázek harvestorovou technologií (těžba, přibližování, vyvážení klestu) zhruba 15 % – využití možnosti holosečí v borové oblasti a při zpracování kalamit.
Způsob těžby se samozřejmě odvíjí částečně od pěstebních potřeb porostů a porostních skupin – tam, kde jsou možnosti odkácení nárostů, využíváme tradiční jemné způsoby – motorová pila – sortimentní metoda (výřezy) a kůň k lokalitě vývozní místo a traktor po přibližovacích liniích při dostatečné hustotě sítě přibližovacích linek. Co se týká obnovních sečí, kde převažuje násečný způsob hospodaření, používáme běžných těžebních technologií.

– Provozujete lesní školky – můžete ve stručnosti školkařskou činnost představit?

Na celku Opočno vlastníme lesní školku Polánky (založenou jako sdruženou školku) s výměrou produkční plochy 9 ha (provozně se využívá cca 50 %). Jednotlivé dílčí produkční plochy (tabule) jsou prostorově rozmístěny mezi kulisami mateřských porostů a vytvářejí příznivější mikroklima pro pěstování sazenic. Lesní školka je na písčité půdě a je nutno postupně doplňovat podíl organické hmoty. Vlastní mechanizace systém Egedal umožňuje kvalitní a včasné provedení školkařských prací. Kromě obalovaných sazenic buku zde zajišťujeme veškerou produkci sazenic pro celou naši potřebu umělé obnovy.
Na celku Dobříš provozujeme 3 vlastní školky: Kodetku, Bezovku a Ježovku s celkovou produkční plochou 1,75 ha. Školky jsou určeny pro produkci sazenic smrku, borovice, jedle, dubu a částečně buku. Pro celkovou potřebu obnovy na Dobříši část sazenic, zejména listnatých, nakupujeme z místních školek.
Produkce vlastních sazenic je základem úspěchu včasné a kvalitní umělé obnovy na majetku.

– V čem spočívá hlavní zdroj příjmů?

Zhruba 95 % všech příjmů z celého majetku jsou příjmy z tržeb za dřevo. Připomínáme všem našim zaměstnancům, že dřevo roste více než sto let a každý řez, který je veden chybně – neodborně, znamená neúctu k práci našim předchůdců, kteří o les pečovali a kvalitně ho vypěstovali. Samozřejmě jeden unáhlený řez může znamenat i značnou hospodářskou a ekonomickou ztrátu. Proto klademe důraz na maximální kvalitní vydruhování sortimentů surového dříví a jejich nejvyšší tržní realizaci. Z toho důvodu máme i svůj manipulační sklad, kde značnou část surových kmenů (více než 10 000 m3 ročně) manipulujeme na jednotlivé sortimenty, abychom dosáhli co nejvyššího zpeněžení.

Zdravotní stav porostů

– Lesní porosty se nacházejí v imisním pásmu Orlických hor. Jak se uvedené projevuje na hospodaření a jaký je současný zdravotní stav porostů?

Období vyvrcholení imisní kalamity, po roce 1979, kdy jen z tepelných elektráren Opatovice a Chvaletice proudilo na Orlické hory 160 000 tun oxidu siřičitého ročně (a dalších škodlivin), což současně není imisní zátěž v celé ČR, je již za námi. Imisní zátěž byla enormní a během deseti let došlo k tak výrazné dynamice poškození porostů, která znamenala rozpad ekosystému smrkových porostů hřebene Orlických hor. V současné době by se tedy mohlo zdát, že imisní katastrofa odezněla, ale to je pouhé mámení. Neboť i když se podstatně snížily emise oxidu síry a dusíku v ovzduší, vzrůstají depozice těchto škodlivin v půdě. Depozice dusíkatých škodlivin a škodlivin síry v půdě přesahují dvakrát až pětkrát obecné limity a jsou na samotné hranici přežití lesních porostů. Okyselené a zatížené depozicemi lesní půdy nejsou, předpovídá se téměř 50 let, schopné samovolné regenerace tak, aby se vrátily do původního stavu. Spolu s drsnými klimatickými podmínkami, kde v horských podmínkách máme průměrnou teplotu pouze +2,6 °C, 1 100–1 600 mm srážek, ale jen do 90 vegetačních dnů je zřejmé, že kombinace drsného klimatu spolu s imisní depoziční zátěží znamená velké nebezpečí pro lesní porosty i do budoucna. Proto s hrůzou a obavami vzhlížejí lesníci po každé zimě, jaký bude stav porostů. Bohužel zdravotní stav porostů Orlických hor, zejména smrkových, je vlastně nejhorší ze všech pohoří v ČR. Dle každoročních výsledků výzkumných šetření jsou Orlické hory oblastí s nejvyšším stupněm defoliace v ČR. To je pro majitele lesů alarmující, a je velká snaha, aby stav lesního ekosystému byl postupně vylepšen. Může být vylepšen technickou (chemickou) meliorací, v úvahu přichází i meliorace biologická. Biologickou melioraci praktikujeme jednak vnosem (prosadbami stávajících kultur na imisních holinách) všech dostupných melioračních dřevin – bříza pýřitá, bříza karpatská, jeřáb ptačí, jeřáb sudetský, olšička zelená, jíva a v nižších polohách buk lesní a dále zmíněnými podsadbami převážně buku a jedle. Chemická meliorace (hnojení, vápnění) prakticky nepřichází v úvahu, jedná se totiž převážně o porosty v I. a II. zóně CHKO.

– V roce 2007 po sněhové kalamitě z přelomu roku 2005/2006 začala přestavba sněhem a námrazou nejvíce ohrožených smrkových porostů. O jakou plochu se jednalo a jaký je stav těchto porostů v současnosti?

Měl jsem to štěstí nebo neštěstí, že jsem rozsáhlou sněhovou kalamitu v Orlických horách už ve svém služebním životě zažil prakticky podruhé. Když jsem nastoupil jako pěstební inspektor na LZ Opočno, tehdy byla první rozsáhlá sněhová kalamita na přelomu let 1967/1968. Tehdy jenom na LZ Opočno vzniklo 150 ha souvislých holin, převážně v mladých smrkových porostech od 30 do 40 let, zejména v kritické výškové zóně 700–900 m n. m. na pozitivních útvarech terénu a hřebenech.
Obdobná kalamita následovala po 40 letech, postihla nejvíce stejné lokality, avšak s širší výškovou zonací od 550 m n. m. výš až na hřebeny Orlických hor. Historicky je doloženo, že se rozsáhlé sněhové kalamity v Orlických horách opakují s určitou pravidelností po 40 letech. Neopakovat stejnou chybu znamenalo, při zpracování polomů a následné obnově a jejich stabilizaci, nezakládat znovu stejnověké smrkové porosty. Proto bylo přistoupeno k rozsáhlým přestavbách poškozených porostů tam, kde byly menší porostní mezery i holiny – jednoarové, dvouarové, či pětiarové. Na těchto plochách byly provedeny celoplošné podsadby bukem a jedlí. Není to záležitost výzkumného záměru, ale provozní realizace zhruba na rozloze do 100 ha. Byla otázka, jak vzhledem k vysokému počtu sazenic a nákladovosti uspějí podsadby ve vztahu ke škodám zvěří. Naše filosofie byla taková, že jsme neobnovovali MZD podle vyhláškového minimálního počtu čtyřmi tisíci po hektaru, ale vysazovali jsme osm i více tisíc na hektar, čili jsme to tzv. usázeli. Předpokládali jsme, že určité poškození od zvěře bude, ale jednorázově oplocovat téměř stovku hektarů lesa, to je nadlidský úkol i ekonomicky neúnosné. Zatím kultury dobře odrůstají, škody jsou spíše individuální na jedli, buk uspokojivě odrůstá. Největším nebezpečím není ani srnčí, ani vysoká, ale zajíc.

– V letošním roce došlo kvůli neobvyklému průběhu zimy k rozsáhlým poškozením především borových porostů. Jak probíhalo zpracování kalamity a jaký bude postup rekonstrukce porostů?

To právě lesníky a zejména nás starší velice překvapilo, protože je to v borové oblasti kalamita století. Já jsem si říkal, pokud se nám daří tak nějak udržovat v dobrém stavu smrkové porosty v Orlických horách, tady v podhůří a v borové oblasti nebudeme mít žádný problém, ale nikdy si člověk nesmí myslet, že už všemu až tak dobře rozumí. Přišla katastrofa v podobě sněhové kalamity v oblasti Polabí, kde byl přísně vymezený její regionální charakter, a v několika časových vlnách došlo k opakovanému poškození mladých borových porostů. Borové porosty nedosahují tak rychle příznivého štíhlostního koeficientu jako smrk, navíc i vzhledem k problematice výchovy mladých borových porostů. Učí se, že do 25 let musí být borové porosty v hustém sponu, ovšem ukázalo se, že to vždycky nemusí být pravda. V některých mlazinách, ale zejména v nárostech z přirozeného zmlazení, které měly vysokou hustotu a kde byli jedinci vysoce přeštíhleni, došlo k největším škodám. Z toho pohledu byla víceméně celá oblast katastroficky postižena, a tos sebou samozřejmě nese nákladné zpracování dřeva s citelným dopadem do ekonomiky hospodaření majetku. Obecně to představuje proředění borových porostů na rozsáhlých plochách s otazníkem, zda u nich bude dosaženo požadované vysoké kvality v době jejich produkční zralosti. Co se týká objemu a množství zpracovaného dřeva na majetku KCM, není rozsah tak velký, bude na úrovni zhruba 5 000 m3, ale zpracování bylo pracné a finančně nákladné. V některých případech jsme bezprostředně po zpracování přešli k obnově holin nebo malých porostních mezer a chceme dosáhnout určité stabilizace druhové skladby. Významným stabilizačním prvkem se ukázal dub, ale kupodivu i smrk. Jako stabilní dřevina se i v borovém hospodářství (HS 13, 23) osvědčila douglaska, proto jsme ji při obnově mezernatých ploch po zpracování kalamity v letošním roce použili ve vyšším zastoupení.

Certifikace

– Lesy Kristiny Colloredo-Mansfeldové získaly v roce 2009 certifikát PEFC. Co bylo impulsem k certifikaci a jakým způsobem se certifikace promítne do lesnického hospodaření?

Certifikace je velmi okřídlené slovo, které ve svém důsledku, řekněme zcela upřímně, znamená zachovat trvale udržitelné hospodaření a trvale udržitelný rozvoj, což jsou nástroje, které jsou historicky v českém lesnictví známy několik staletí. Trvalost, vyrovnanost a nepřetržitost produkce, čili zcela nic nového, pro nás je to víceméně udržení hospodaření na vysoké odborné úrovni a samozřejmě s reálným přínosem pro rozvíjení obchodu. Dnes po nás všechny větší dodávky a dodavatelé vyžadují certifikát PEFC. Ve své podstatě znamená certifikace zachování tradice vysoké úrovně lesnického hospodaření, která umožňuje vlastníkovi a lesníkovi obchodovat se dřevem a do budoucna v obchodu pokračovat.

Myslivecké hospodaření

– Vlastníte jednu z nejstarších obor v České republice, můžete ji představit?

Obora Opočno má rozlohu 242 ha. V současnosti je naším cílem to, co se nedařilo minulým lesním hospodářům – skloubit a postupně vytvářet co nejpříznivější podmínky pro harmonii mezi růstovým prostředím a pěstováním lesů na odpovídající úrovni v souladu s početními stavy zvěře a intenzivním mysliveckým hospodařením. Co se v poslední době začíná dařit, je změna druhové skladby ve prospěch listnatých dřevin, kde by mělo převládat dubové hospodářství. Daří se rozšíření plodonosných dřevin kolem všech cest a alejí, ale i v určitých vymezených zónách pro zvěř, tzn. jírovec, duby, planá hrušeň, jeřáby apod. Samozřejmě je to záležitost oplocování, kdy každá vysázená kultura musí být už předem oplocena. Oplocení je dlouhodobější (až do stadia tyčovin), následuje individuelní ochrana cílových stromů. V opočenské oboře je normovaná zvěř daňčí a mufloní, zhruba je to na úrovni kmenových stavů 90 kusů muflonů a 60 kusů daňčí zvěře. V současné době ještě usilujeme o stanovení NKS jelena siky Dybowského.

– Do obory mají přístup běžní návštěvníci, jaké máte obecně zkušenosti s přístupem občanů k lesu, potažmo k soukromému majetku?

Obora Opočno je historicky přístupná veřejnosti, a to každý den od 8 do 16 hodin, obora je přístupná po okružní hlavní asfaltové komunikaci, což většina návštěvníků respektuje. Výjimkou jsou dny, kdy v Oboře probíhají lovecké akce a v rámci bezpečnosti osob je obora uzavřena. V ostatní dny návštěvníky obory rádi vidíme. Samozřejmě je ale třeba říci, že existuje ještě stále mnoho neukázněných návštěvníků, kteří si počínají absolutně svévolně. Oboru tvoří úzký pruh pozemků a víceméně tím, že tito návštěvníci chodí dovnitř porostů, zvěř stresují. Dalším „hrůzostrašným“ fenoménem jsou houbaři, protože jakmile začnou růst houby, tak se objeví několik nedisciplinovaných houbařů, kteří narušují i kladení mláďat a ohrožují bezpečnost v lovecké sezóně.

– Jakým způsobem probíhá myslivecké hospodaření mimo oboru?

Mimo oboru je pro majetek charakteristické značné množství mysliveckých zájmů a provozovaných honiteb. Je to jednak honitba Orlické hory, resp. Olešnice, převážně s vysokou jelení zvěří. Dále je to bažantnice Mochov, která je speciální samostatnou bažantnicí s mnohaletou historií, současně s ročními výřady čtyř tisíc kusů drobné zvěře.

Další honitba je Trčkov s převážně vysokou jelení zvěří. Zde je myslivecké hospodaření ovlivňováno zejména migrací jelení zvěře ze sousedního Polska. S tím máme značné problémy. Normované stavy jsou tu stejné jako na Olešnici (16 kusů na
1 000 hektarů). V únoru a březnu, kdy se v Polsku přestává krmit, přejde do naší honitby v Trčkově i 100 kusů vysoké zvěře. Následuje záležitost škod zvěří a těžkého rozhodování, jak situaci řešit, neboť doba odstřelu je pryč. Není možno zvěř ani nějakým způsobem zahnat, protože poplašné výstřely nepomáhají. Z toho důvodu jsme v této oblasti uvažovali o stavbě přezimovací obůrky. Z dalších honiteb je to v oblasti Opočna honitba Ledce, která je honitbou se srnčí a černou zvěří. Od paní hraběnky Diany Šternberkové máme pronajatou oboru na černou zvěř s 200 hektary a oboru pro bílou daňčí zvěř s 36 ha. Pokud se týká Dobříše, máme zde čtyři vlastní honitby a oboru Aglaja. V honitbách jsou vysoké stavy jelení zvěře, daňčí zvěře a zvěře černé. V některých honitbách se dokonce vyskytuje vzácný jelenec běloocasý (viržinský), jehož chov byl původně provozován v oboře Aglaja. Při převzetí této obory byly nasčítány pouze tři kusy. Ve volnosti se stavy jelence udržují na optimální úrovni. Je to zajímavé, protože jsme si mysleli, že turistický ruch jelence vyžene nebo ho bude decimovat, ale zatím se jeho početní stavy ve volných honitbách drží. Pokud se týká obory Aglaja, na základě rozhodnutí paní majitelky byla pronajata. Bohužel lze konstatovat, že zde máme určité potíže, zejména se značnými škodami zvěří, které jsme si nechali znalecky odhadnout od firmy IFER. Nyní budeme předávat vyčíslení těchto škod nájemci honitby s opatřeními pro řešení.
Obecně lze konstatovat, že ve většině pronajatých honiteb jsou problémy se škodami zvěří, jejich stanovením i vyčíslením a hlavně přijmutím vhodných a účinných nástrojů ke snížení škod zvěří.

Postavení soukromých vlastníků v ČR, perspektivy LH

– Jak hodnotíte postavení soukromých vlastníků lesů v České republice a jak obecně hodnotíte stav lesnictví a lesního hospodářství u nás?

Začnu s prominutím od konce. Celý život jsem si vážil, že jsem lesník v lesnickém cechu a v lesnickém oboru, který měl vážnost celé společnosti a měl i určité historicky vydobyté společenské postavení. Ke konci mé lesnické kariéry se tento stav až devastoval. Lesní hospodářství je ze stupínků všech oborů na jednom z posledních míst se zemědělstvím. Je to odraz nejen ekonomické, finanční a sociální situace, která v lesním hospodářství je, je to i odraz společenského významu, který je lesům a lesnímu hospodářství přikládán. To je hluboká destrukce, která byla během deseti let na lesním hospodářství spáchána. Stav lesního hospodářství je výrazně ovlivněn i postavením podniku LČR, s.p., kdy jejich management neuznává odbornost, neuznává profesi a vede podnik do bezvýchodné krizové situace, poslání jakoby zcela záměrné. Tím podstatně ovlivňuje celospolečenské povědomí o profesi lesníka a o lesnickém hospodaření. Co se týká soukromých majetků, mohu na druhé straně říci, že jsem byl poctěn službou na jednom z těch historicky významných. Vždyť i samotné lesnické povolání musí být chápáno a váženo jako celoživotní poslání. Zejména při různých odborných příležitostech, konferencích komory privátních lesů, i v rámci SVOL ČR, je s akcentem deklarováno, jak je význačnost a významnost privátních lesních majetků velice ceněná. Zejména původní majitelé, původní generace šlechtických rodů se šlechetným srdcem má povědomí o významu lesního hospodářství jako vpravdě historicky trvale udržitelném majetku a jejich poslání předávat jej v neztenčené míře dalším generacím.

– V čem vidíte perspektivu podnikání v lesnickém sektoru?

Perspektiva podnikání bude ve většině případů, zejména u privátních majetků, založená na významu a zhodnocení dřevní suroviny jako trvalého a udržitelného zdroje. S hodnotou dřevní suroviny a realizační cenou dřeva stojí a padá ekonomická stabilita každého, zejména privátního lesního majetku. Je třeba připomenout výrazný rozdíl mezi majetkem státním, který by měl sloužit i jako veřejný statek, kdežto privátní majetek má jiné filosofické východisko funkčního cílového zaměření. Ale i na soukromých majetcích je nutné zachovávat a vyzvedávat význam mimoprodukčních funkcí. Na příkladu Orlických hor je zřejmé, že vodohospodářský význam téměř ve většině případů převažuje význam produkční, což vyplývá z hodnocení jednotlivých složek vodní bilance. Výzkum v Orlických horách prokazuje, že téměř 60 % vodní bilance a celkových srážek tvoří průsak do podzemních vod jako pramenné oblasti a zdroje pitné vody. Rozvoj podnikání do budoucna lze hledat nejen ve složce produkční, ale musí se významně posílit složka mimoprodukční. Z tohoto pohledu je nutné lépe finančně ohodnotit mimoprodukční funkce s reálným ekonomickým přínosem pro vlastníky lesa (sazba na 1 ha lesa dle funkčního zaměření). Vlastník lesa musí mít disponibilní prostředky, které bude investovat do budoucna a které musí někde získat. Pokud je to plnění nadstandardní složky – celospolečenského významu, měl by to být stát, nebo i EU, kdo by se na jejich financování měl výrazněji podílet.

Děkujeme za odpovědi (21. 7. 2010)
Ing. Petra Kulhanová

Ing. Gabriela Pavloňová
spolupracovnice redakce
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Psaní komentářů k článkům na serveru Silvarium.cz zůstává přístupné pro všechny čtenáře. Pro vkládání komentářů je nutná registrace pomocí e-mailu. Pravidla diskusí na Silvarium.cz (Kodex diskutujícího) a stručný návod jak se registrovat naleznete zde.