3.5.2009
Střepiny 22:10
Nějak tomu nerozumím. Ze všech stran řadu měsíců zní slova jako krize, úspory, propouštění. Lidé ve státním podniku Lesy České republiky ale zřejmě žijí v izolaci, protože ta slova neznají, nebo nechápou jejich význam. Nevím, která z variant je horší. Ale nákupy, ty jim jdou. Bez skrupulí si pořídili luxusní auta za 8 milionů korun. Opravdu si musí svá vážená pozadí vozit tak draho? Odpověď je nemusí, ale mohou. Pokračuje Michaela Nová.
Michaela NOVÁ, redaktorka
Kdo se bojí, nesmí do lesa, to by klidně mohl být nový reklamní slogan nalepený na služebních autech státního podniku Lesy České republiky. Bylo by to stylové, ale hlavně trefné. Jeho vedení se totiž nebojí ničeho a krize nekrize si pořídilo za státní peníze zbrusu nové limuzíny za více jak 8 milionů korun. Navíc si do nich nechalo zabudovat antiradary. To snad, aby vedení vědělo, kdy má zbrzdit z dvou set na padesát, až bude pospíchat na důležité jednání se stromy požírajícím kůrovcem.
Eva KIJONKOVÁ, mluvčí Lesů ČR
Ten manažer, který do takového vozidla sedá, musí mít jednak garantovánu nějakou bezpečnost té jízdy a jednak, pokud vystoupí z toho vozidla, tak by měl být ještě schopen jednání, asi nikdo z nás nechce, aby se z toho vypotácel už nemohoucí manažer, který už nedojedná vůbec nic, anebo velmi unavený člověk, který ohrožuje sebe i ostatní.
Michaela NOVÁ, redaktorka
To jistě nikdo nechce. Ale konec ironie. Ani pohodlí manažera, ani výhodná koupě aut s třicetiprocentní slevou nejsou pro plýtvání ze státního dostatečnou omluvenkou. "Zákon jsme neporušili," hájí se lesy. A mají vlastně pravdu. Maximální cenu pro nákupy služebních aut totiž ministerstvo zemědělství, které na celý podnik dohlíží, nijak neurčilo. Co není zakázáno, je povoleno. Jinými slovy, můžeme být rádi, že si lesní manažeři nenakoupili auta třeba za 4 miliony jedno.
František DOHNAL, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu
Jestliže nestanoví žádná pravidla pro nákup služebních automobilů, třeba jejich vybavení, nebo jejich maximální cenu, no, tak potom se dá očekávat, že ten management si vybere něco takového, co je pro něj nejlepší a neporušuje přitom žádný předpis, ani žádná jiná pravidla.
Radek ONDRUŠ, právník, expert na státní správu
Když budete mít možnost si koupit limuzínu za 10 milionů, tak si ji logicky koupíte taky. Když víte, že z toho žádný postih nemáte, žádná kontrola nad váma není, tyto prostředky máte, tak samozřejmě využijete příležitosti. To je bohužel systém, který takto byl nastaven a který nikdo nechtěl změnit.
Michaela NOVÁ, redaktorka
Výsměch a nemorální? V případě Lesů České republiky je podivný nákup superdrahých aut jen třešničkou na dortu. Finanční aféry se zde prohánějí od paseky k pasece a nemusíme zrovna hluboko do minulosti. Vichřice Emma - s likvidací škod se tak moc pospíchalo, až se úplně pozapomnělo udělat řádné výběrové řízení na odklízecí práce. Několik firem, které si odklízením vydělaly miliony, si vedení lesů zkrátka určilo samo. Ani advokát zastupující lesy si pranic nemůže stěžovat. Přijatý bez výběrového řízení si za hodinu práce říká 9 tisíc korun. Vtip? Ne. I velmi drazí právníci kroutí hlavou.
Radek ONDRUŠ, právník, expert na státní správu
Ve státním sektoru se sazby advokátů pohybují v rozmezí 2 až 4 tisíc, v obtížnějších případech se objevují i sazby vyšší. Částka 9 tisíc je natolik vysoká, že ji vidím poprvé v životě.
František DOHNAL, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu
Celá ta situace vypadá, jako kdyby třeba pracovníci toho konkrétního ministerstva ani nevěděli, že ten státní podnik dosud existuje a co dělá. To potom samozřejmě může vést k tomu, že, že management takového státního podniku se chová tak, jako by majetek, se kterým hospodaří, nebyl státní, ale jeho.
Michaela NOVÁ, redaktorka
Nejen v lese je šero a tma. A na to se u nás zřejmě sází. Kontrolní složky tvořené hlavně lidmi z ministerstev mají zhasnuto podezřele často. Netvoří tvrdá pravidla, nekontrolují, přehlíží. Není divu, že si pak kupříkladu ředitelé Českých drah sami sobě v klidu a za světla schvalují astronomické platy.
Radek ONDRUŠ, právník, expert na státní správu
Ve státních podnicích mají vedoucí manažeři zhruba dvojnásobný plat než premiér, to znamená, než jejich vlastní zaměstnavatel.
Petr ŠŤÁHLAVSKÝ, mluvčí Českých drah
Je to v souladu s obchodním zákoníkem a se stanovami naší společnosti.
Michaela NOVÁ, redaktorka
Mluvčí má pravdu. Zákon opět nikdo neporušil. Stejně jako ho neporušily lesy s limuzínami. Ani zmínka o stropu manažerských platů ve stanovách podniku je velkým důvodem k lišáckému úsměvu ředitele drah na svou výplatní pásku. Výsměch a nemorální? Ano, ale znova, co není zakázáno, je u nás povoleno.
František DOHNAL, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu
Ten majetek, který nemá konkrétního vlastníka, mnohdy spousty lidí láká, aby z něho to, to konkrétní vlastnictví, nejlépe své, udělal.
Michaela NOVÁ, redaktorka
Vyhánět viníky a špatné hospodáře musí stát, potažmo jeho ministři. Jenže ti sami káží vodu a přitom pijí víno. Jeden příklad za všechny. Rok 2003 - premiér Špidla - Jaroslav Tvrdík - České aerolinie a půlmiliardová ztráta. Tak dlouho se bývalému ministrovi obrany hledala po odchodu z vlády práce, až se našla. Jaroslav Tvrdík se tak stal zřejmě prvním prezidentem letecké společnosti, který neuměl anglicky a nerozuměl letadlům. Desítky milionů za poradenské služby létaly vzduchem rychleji než Airbusy, které chtěl pro České aerolinky pořídit. Tvrdík z funkce hladce odešel bez ztráty květinky. Půlmiliardová díra v ČSA zůstala. Potrestán nebyl nikdo.
František DOHNAL, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu
Já se domnívám, že to je boj, který nikdy nekončí.
Michaela NOVÁ, redaktorka
V hospodaření se státními penězi je asi morálka sprosté slovo. Snad se tam managementy řídí známým: "Hamty, hamty, hamty, ať mám víc než tamty." A co by nehamtaly, když mohou. A co by nehamtaly, když jim to beztrestně prochází. V boji, který nikdy nekončí, jsou oni těmi vítězi, poraženými jsme pak my všichni ostatní.
