Pořad: Nedej se
redaktor
--------------------
Krásný soubor našich lesů vzbuzující obdiv cizinců chceme netoliko promrhati, ale zamýšlíme jej uchrániti od veškerého kácení. Chtějíce, aby lesy zůstaly netknuté a věčné, rozkazujeme, aby žádný z našich hajných nebo lovčích nesměli je káceni, vyvážeti nějaké dříví, zcizovati je nebo prodávati, leč pouze dřevo suché a to, které padne silou větrů. Kdo by jednal opačně, tomu hrozí trest utětí pravé ruky.
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Na Křivoklátsku roste dvě třetiny veškeré flóry Čech. Nějakých 1800 druhů cévnatých rostlin. Tady je to daný morfologií terénu, protože se tady rychle střídají stanoviště, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Hluboce zaříznutá údolí, který mají horský až podhorský charakter, oproti tomu vrcholové partie jihozápadních svahů kopců s flórou a faunou, která se blíží jižní Moravě.Tak pojď. Poběž! Tak Křivoklátsko má spoustu nejrůznějších druhů živočichů. Z hlediska třeba bezobratlých je to naprosto unikátní území. Ale žije tady celá řada i živočichů,kteří žijí skrytým způsobem života. A na jednu takovou lokalitu se právě jdeme podívat.Jedná se o malé žabky. Kuňku žlutobřichou. Uvidíme, jestli tady nějaké najdeme. Zrovna nic. Jsou vázaný samozřejmě na vodní prostředí a preferujou takový mělký louže. My na týhle tý lokalitě provádíme i aktivní péči o tu lokalitu, protože musí zůstat nezarostlá lesem a musí tady být dostatek rigolů všelijakých a kolejí, v kterých se drží voda, kde potom ty kuňky mají šanci se rozmnožovat. To je teda síla! To je fakt teda vyprahlý. Ale ona támhle nahoře je jedna potom taková větší. Tady jsou vykladený pulci, ale jestli bude to sucho trvat delší dobu, tak to všechno přijde pryč. Jedna malá.
osoba
--------------------
Přímo před tebou ještě.
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Zajímavá je tím, že ona má zorničku ve tvaru srdíčka třeba. Má takový oranžový fleky na břiše. Ony mívaj takový... Jo, to je on. Když dojde k podráždění toho živočicha, tak on se brání tím, že se obrátí vlastně na břicho a ty barvy mají toho predátora odstrašit.
redaktor
--------------------
Křivoklátská příroda přilákala i známé osobnosti, například herce Tomáše Hanáka.
Tomáš HANÁK, herec
--------------------
Koukám se na to, že je hrachová kaše. Ta krajina, řekl bych, když vezmu ty možnosti kolem Prahy, je výjimečná v tom, že tady se člověk může opravdu velmi snadno ztratit, že ten labyrint cest a nedozírnost je tak obrovská, že skutečně člověk může vyrazit jakýmkoliv směrem a když si nevezme tu navigaci s sebou, tak opravdu bloudí. A to, myslím, že je jedna z nejlepších věcí,který člověk může dneska udělat - zabloudit.
Tomáš VILETA, dobrovolný strážce CHKO Křivoklátsko
--------------------
Po týto pěšince dojdeme na Týřovice a vrchol Týřovických skal, kde uvidíme rozsáhlé křivoklátské pleše, které jsou jedinečné ve střední Evropě. Řekl bych, že tady to místo má určitou auru, která vezme za srdce každého, kdo má k přírodě trošku cit. Kdybych chtěl někde rozprášit, tak asi tady. A nyní jsme na vrcholu Týřovických skal. Tady je někdy hřích i šlapat, protože zde najdeme spoustu konikleců. Tady máme nějaké péro. Jestli je to z čápa černého Anebo orla mořského, ale píš to bude ten čáp černý. Já jsem vám chtěl ukázat tady tu plasticitu, tu nádheru. Tu nádheru. A tu schopnost tý přírody udržet se na místě, kde je v poledne plus 50 stupňů, není zde 2 měsíce voda, přesto ty stromy tady bojují a myslím si, že bojují zdárně, že tady se udržely.
Miroslav PECHA, ředitel Lesnického parku Křivoklátsko, o.p.s.
--------------------
Křivoklátsko je o různých teda ekosystémech lesních. Tady se nacházíme v bukovém hospodářství a je to docela zajímavá plocha, protože tady je cca 80 hektarů bučin. Koukám, jaký mají přírůst letošní, jestli reagujou na ten nedostatek tý vody. Zatím je to, zatím to vypadá v pořádku. Jsou tam pak další dřeviny, který jsou namíchaný, a je to skutečně historický odkaz našich předků, který před zhruba 140 lety zakládali tady ty porosty. Zakládali je velice cíleně, s rozmyslem. A my vlastně jsme na konci té jejich etapy a začínáme ty porosty postupně obnovovat.V rámci těch obnov pracujeme právě i s těma stromama solitérníma, který tam zůstanou na dožití. Ty už se těžit dál nebudou, čili je to prostor i pro další organismy, pro ptáky. Je tady spousta potom hnízdních možností dutinových ptáků, kteří tady to využívaj. A je to vlastně další přidaná hodnota k tomu lesu. Není to skutečně o tom, že by se tady jenom horentně rabovalo a bralo dříví pryč. Tady na tom Křivoklátsku, kde máme tu suchou oblast, tak je to složitý právě v tom, že my musíme si opravdu hrát s každým stromem. My musíme posoudit, jestli ten strom už tý generaci nastupující vadí nebo nevadí, nebo jestli jí pomáhá ještě, nebo už svojí přítomností vadí tý mladé generaci, takže může uschnout třeba. Čili vyhazujeme jednotlivé stromy. Neděláme nějaký seče, byť holý seče tady na Křivoklátsku taky jsou, protože některé dřeviny zase nemůžete obnovit takto podrostně. U toho dubu se těch holin nevyvarujeme tady na Křivoklátsku. V době Karla IV. lesy obecně byly v dost špatným stavu. A vlastně tady to jeho zvolání já vnímám jako: Lidé, pozor! Les taky nemusí tady být navždy. Starejte se o něj dobře, a budete ho mít tady dlouhá léta.
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Tak tohle území požívalo ochrany vlastně už od středověku, kdy to bylo výsostný loviště českých knížat a králů. A ty si zdejší lesy ochraňovali pro svoje zájmy samozřejmě. Tak a jdeme lovit! V roce 1978 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast a v průběhu těch let uplynulých bylo zjištěno, že vlastně to území je natolik cenné v rámci Evropy, že splňuje všechny předpoklady pro to, aby bylo vyhlášeno národním parkem. Já osobně jsem přesvědčenej o tom, že tohle území je skutečně natolik cenné, že si zasluhuje to, aby bylo vyhlášeno - minimálně ta jeho centrální část - národním parkem. Tak jsme na jedné lokalitě, kde máme nejsilnější populaci kriticky ohroženého raka kamenáče. Je to jeden z těch menších raků, původních v Český republice. Dorůstají o malinko větší velikosti. Je vidět, že je těsně po svlečení, protože má ještě ten krunýř poměrně měkkej. Obývají jenom ty nejčistší vody s kamenitým dnem, který nejsou zanesený usazeninami a nějakýma cizorodýma látkama. Teď má hezký světlo. Jau! Hajzle! Jau! Jau!
osoba
--------------------
Ještě vydrž chvilku.
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Ty jseš šmejd. Jak cvičí!
osoba
--------------------
Bolí to?
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Bolí, no, trošku. Tady je vidět, že je blbost, že rak leze jenom pozadu, že jo, on pozadu zdrhá, protože tou zadní ploutvičkou jede na reakativní pohon, kdy prostě utíká. Ale když normálně leze, tak leze popředu. Myslím si, že jsou velice důležití i lidé ne přímo z naší ochranářské branže nebo lesnické. Je důležité i vnímat názory lidí, kteří se zabývají uměním. Léta sem jezdil i náš jeden zvelmi významných fotografů Mirek Prokůpek, který to tady miloval a tohle území dokázal velmi ocenit. A velmi stál za tou myšlenkou, aby se z něj stal jednou národní park, protože v národním parku je prostor pro divočinu.
Lukáš PROKŮPEK, fotograf, syn Bohumíra Prokůpka
--------------------
Tohle bylo u Týřovský skály. Tam to měl hodně rád. To říkal, že je úplný pravěk, protože když máš tam pohled, kdy nevidíš žádný město, žádnou vesnici, nic, žádný světlo, vidíš jenom vršky těch stromů a vyčuhující skály. A když nad tím, to je asi nejúžasnější na tom Křivoklátsku, když nad tím prostě zařve ten jelen ... On do mě moc nevandroval a jenom mě tam prostě bral. Ono je asi úžasný, když si člověk jako malej na něco zvykne, tak pak jako kdyby to našel. Pak se k tomu hrozně vrací. Jako tenkrát jsem si tam chodil vedle něj, protože jsem byl fakt malej, tak jako jsem si představoval a snil leccos, tu přírodu jsem ani... Já nevím. Nejezdil jsem tam kvůli tomu, že bych koukal po přírodě a kochal se tím. Na to mladý člověk nemá myšlenky. Je příliš rozlítanej a tak. Ale naučí se v tý přírodě bejt. A naučí se, že tam je nějakej klid jako. On mě tam provážel po všech možných úžasných místech a já jsem si vůbec nezapamatoval jako, kde jsou, takže jsem měl hodně dlouho takový mezihry, že jsem tam jezdil a zkoušel jsem je najít. A někdy se mi povedlo třeba to místo najít a znovu už ne. Tak jsem to bral jako, že je to takový jako, že přes kterej bludnej kámen, kořen kde přejedu. Táta prostě vždycky uměl povídat o tom, o čem to je jako. O náladě, o vnitřku, o obsahu. Ne o formě. Takže učil člověka jako přemýšlet, bejt v klidu, všímat si. Tohle jako samozřejmě mě naučil, protože to opravdu jako nehonily se fotky. To se chodilo po kraji. Když začlo, vysvitlo sluníčko, tak se sedlo na mez a 3 hodiny se tam s vyvaleným břichem prostě prohřívalo. Takže ono jako zažít tu krajinu a cejtit jí a bejt, aby mi v ní bylo dobře, ne abych tam byl jako lovec obrázků. Vždycky mám najednou pocit, jako kdybych něco z toho kradl. Ono mi to velkoryse něco ukazuje, a já to jen tak ukradnu, aniž bych to jako zažil, prožil, a utíkám s tím hned za jinýma lidma na Instagram. Prostě otec se vpíjel do hloubky těch věcí tak, že to ani neumím popsat. Jeho zajímala mystika, jeho zajímala kabala, jeho zajímaly všechny takovýhle věci. Možná proto ty věci jsou takový, protože měl nějaký vhled, viděl je jinak, viděl v nich nějaký věci. A to se nezpůsobí jako ... To vlastně prostě není focení, to je jako, to je prostě filosofie životní.
redaktor
--------------------
Bohužel naše civilizace je postavena tak, že stále vnímáme tu krajinu především jako místo, kde máme projevit své panování. Změnit. Panovat nad zvířaty. Panovat nad něčím. Ale pořád mi tam nějak chybí to posvátné. To, čeho bychom se neměli příliš dotýkat. Křivoklátsko od doby Karla IV. prošlo dramatickým vývojem, kdy jeho krásu opěvovali umělci, ale několikrát téměř zničili politici, ať už se jednalo o komunistický plán zatopení údolí Berounky, nebo spory o vyhlášení pátého národního parku u nás. O něm se diskutuje již od roku 2009. V polovině roku 2010 byl vyhlášen Lesnický park Křivoklátsko jako vůbec první v České republice. Z vyhrocené diskuze mezi zastánci a odpůrci parku vymizela podstata problému.
osoba
--------------------
Lidi prostě neustále - to mají nějak v přirozenosti - mají strach z novot. A tady samozřejmě není nová ta divočina. Ta tu je odjakživa. Ale co je nový, je to, že my se snažíme teď dobrovolně vzdávat se svý další expanze. Dobrovolně necháváme té přírodě aspoň kousíček, aby mohla žít sama podle sebe, a ne podle našeho člověčího zákona. V Evropě existuje asi 1 procento takových území. Naši sousedé Rakušáci a Němci si dali závazek, že do roku 2020 budou mít 2 procenta území pokryto divočinou. No a v Česku, to nikomu neříkejte, my máme 0,3 procenta území věnované divočině. A ještě se hádáme o to, jestli to nezredukujeme.
redaktor
--------------------
A jaké další benefity národní park přináší?
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Pozemky v národních parcích, které vlastní stát, jsou potom nezcizitelné. To znamená, není možné je potom prodat. To je jedna věc, že by byla záruka, že tohle území, kdyby se náhodou v budoucnu rozprodávaly české lesy, takže by nemohly být prodány do soukromého vlastnictví.
Miroslav PECHA, ředitel Lesnického parku Křivoklátsko, o.p.s.
--------------------
Ukažte mi něco, co je tady natolik cenné, aby se tady muselo vyhlásit 10 tisíc hektarů území a to tady chránit. Vyčlenit toho člověka, kterej je tady 7 tisíc let, vyčlenit ho z toho a teďka ten statut uchránit. Já nevím, co to je. Jestli se někomu líbí bukové lesy, jsou tady, byly tady a budou tady. Jestli se někomu líbí dubové lesy, to samý. I s tím bylinným potenciálem a tak dále. Ten problém tady žádný není. Takže bysme se dostávali do konfliktu s tou ochranou přírody, jo, i s tím CHKO, který by nám něco vytýkal, že děláme něco špatně, že tady porušujeme něco, že tady něco ničíme, a proto je potřeba tady vyhlásit národní park.
Petr HŮLA, ředitel CHKO Křivoklátsko
--------------------
Tady je jeden zásadní problém, a to je myslivost. Skupina lidí, která se věnuje myslivosti, je natolik silná, řekl bych, politicky a nepřeje si, aby ta centrální část Křivoklátska byla vyhlášena za národní park. A tam je zakopanej pes. To jsou lovci a to ostatní je příliš nezajímá. To, že ta zvěř je tady přemnožená, na Křivoklátsku jsou řádově 8krát vyšší počty zvěře, než by mělo být, to oni neřeší. Lesy na Křivoklátsku nejsou schopny se přirozeně zmlazovat, protože tlak té zvěře je tak obrovský, že všechno, co vyroste z přirozeného náletu, tak ta zvěř dokáže spást. To znamená, když se tady provede nějaká těžba dřeva, tak se potom musí pracně zalesňovat, musí se to oplocovat, jsou na to vysoké náklady.
Tomáš VILETA, dobrovolný strážce CHKO Křivoklátsko
--------------------
Tady je problém, že tu není jeden pán. Když tu byl Karel IV., tak co rozhodl, to bylo. Dneska jsou tu dva ministři, sedí každou středu u jednoho stolu, ale bohužel se nedovedou dohodnout.
Tomáš HANÁK, herec
--------------------
V lednu jsem byl v zamilovaných Spojených státech amerických a tam jsem samozřejmě sledoval, jak jsou ty národní parky nejen organizovány teda, udržovány, ale to, že je tam brána, kudy se projíždí a platí se nějaký poplatek, nebo je to dokonce na základě dobrovolnosti, což vyžaduje uvědomělou společnost, že je tam kasička a do té člověk zastrčí peníze. A vjíždí a říká: Tak na tohle jsem vlastně přispěl. A to myslím, že to by nebylo nic proti ničemu. Lidé by se bouřili, proč mají za to platit, když je to náš všech, ale myslím, že je to zcela namístě. A já myslím, že je to třeba regulovat, protože tady je skutečně ten pocit, že mi to patří a vlastně můžu si tady dělat víceméně, co chci a mám na všechno právo. To je vlastně důležitý, že dneska pocit takové samozřejmosti jako, jak to, že sem nesmím? Ale proč by tam měl každý jít? Určitě nějak ten provoz omezovat.
Dan MIKUŠÍK
--------------------
Vyhovuje mi ten kontakt se zemí. Ta tráva krásně chladí. Možná z nějakého vědeckého hlediska to má také význam, že jsme uzemněný. Boty izolují. A když je člověk uzemněný, tak má blíž k zemi. Kosení mi dává hrozně moc, už jenom ten pohyb a ten pobyt v krásné přírodě při východu slunce. To je nádhera. To mi dává energii do celého dne. A zemi určitě dávám zase já. Pokud už chci teda udržovat nějakou plochu travnatou a tu trávu sekat, tak si můžu zvolit, jakou metodou to udělám a když to udělám kosením, místo abych to udělal motorovou sekačkou, tak myslím, že tím malinko pomůžu i té zemi. Na normálním sekání trávy mi hodně vadí ten hluk. Kdežto když kosím kosou, tak je to prostě příjemné, nikoho tím neotravuji a mám z toho i dobrý pocit. My jsme vypozorovali, že když se kosí kosou, tak ta diverzita té louky se potom zvyšuje. Takže ta louka je pestřejší, ta tráva je zdravější. Ten řez kosou je mnohem ostřejší, takže i pro ty rostliny, pro tu trávu je to lepší. A rozhodně je to prospěšné pro hmyz, protože sekačka funguje jako nasávač hmyzu a zlikviduje v podstatě veškerý hmyz, který na tom porostu je. Kosa je podstatně šetrnější. I podle fyzioterapeutů je to velice příznivý pohyb, protože dochází k torzi páteře. A člověk, který třeba má třeba i sedavé zaměstnání a používal by kosu pro kosení svého dvorku, své zahrady, svého anglického trávníku, tak mu to bude velice dobře doplňovat jeho životní styl. Já pocházím z Prahy a je to Středočeský kraj a já se tady cítím poměrně hodně doma i tou mentalitou lidí. Křivoklátsko mě nadchlo, že takhle blízko Prahy je tak nádherná příroda. A co se mi tady líbí, jsou hlavně ty smíšené lesy.
Markéta MIKUŠÍKOVÁ
--------------------
A co nám se tady ještě líbí? Mně se líbí, že se můžeme jít prostě vykoupat do řeky, jsme prostě za 5 minut u řeky. A vím, že ze začátku jsem měla pocit, že jsem tady jako na dovolený, nebo jako na rekreaci, a vlastně to přetrvává. Právě blízkost toho lesa, že jo, těch kopců, tý vody. A hodně lidí sem jezdí vlastně na víkendy. Tady jak začne pěkný víkend zjara, tak je plný parkoviště, spousta turistů. A my tady prostě bydlíme, my tady žijeme, to je náš domov, my nikam nemusíme za tím.
Dan MIKUŠÍK
--------------------
Člověk se může cítit šťastný úplně kdekoliv. Nicméně když si může dovolit ten luxus být obklopen krásnou přírodou zvlněnou, kopci, řekou, tak to ještě zvyšuje hodnotu toho domova. Takže to je pro mě domov, co se týče toho místa. Pak je samozřejmě domov pro mě to zázemí, které mám, dejme tomu, v rodině nebo přímo v té chalupě, například tady u té pece. To je domov, když je msto, kam můžu přijít, kde si můžu odpočinout.
Tomáš VILETA, dobrovolný strážce CHKO Křivoklátsko
--------------------
Té krajině bych přál, aby zůstala zachována, zachována pro věky další v takovém stavu aspoň,
v jakém je. Jak jsme zmínili osvíceného feudála, přál bych si, aby tu osvícenost suplovala i rozumná vláda.
redaktor
--------------------
Spisovatel Ota Pavel kdysi vyjádřil obavu o zdejší kraj. Přichází sem totiž ta pravá a velká civilizace. Myslím, že lidstvo nemůže zničit žádný společenský řád, ale že se lidé zničí sami. Zničí je malichernost, zášť, touha po majetku a hlavně závist. Po dříve tiché silnici se nyní řítí jedno auto za druhým. Na nich jsou naloženy basy piva, rádia, televizory a koberce. Lidé na těch nejkrásnějších místech staví chaty, porážejí překážející stromy, dupou do obilí. Bouchají láhve od piva. V chatách se chlastá a hrajou se karty. Provozuje se vše, co se mohlo dělat ve městech. Už není slyšet křik černých čápů ani volání jelenů. Jako by nikde a nikdy již nebylo místa, kde je klid a kde je hlavně poklidné štěstí. Jako by to byl bludný kruh, ve kterém se uzavírá příběh největší. Příběh celého lidstva.
Tomáš HANÁK, herec
--------------------
Napadá mě jedna vzpomínka, historka, když v jednom z nejčtenějších tištěných deníků vyšel v sobotní příloze obrovský titulek: 20 nejtajuplnějších lesních jezírek v České republice. A tam si přečtete, která jezírka jsou nejtajuplnější, a všichni tam pojedeme. A je konec tajuplnosti. Takže i tohoto důvodu já bych ta omezení udělal, kdo bude se chovat citlivě a ohleduplně, ten si tam cestu najde. A kdybych byl hodně romantickej, tak příroda řekne: Dobře. Pojď sem.
