Názor Jitky Markové
Velké množství vnitřních směrnic Národního parku Šumava (NPŠ) se nikdy neobjevilo mezi obyčejnými smrtelníky či jako informační zdroj na jejich webových stránkách. A není divu. Jako by je psali v dobách svého největšího divočení čeští dekadentní umělci. Jsou to typické výkřiky do tmy, účelově směřující k jednomu jedinému cíli. Divokému srdci Evropy.
Naše civilizace není ohrožena nemocnými za branami psychiatrických léčeben, ale těmi, kteří žijí mezi námi. A stejně soustředěně a cílevědomě, jako vznikají bludné představy v myslích duševně nemocných, vznikají i bludné koncepce bezzásahovosti do poškozených lesních porostů ve „vůdčích“ hlavách Správy NPŠ.
Celý myšlenkový kolotoč má jeden zásadní nedostatek. Je zcela nereálný. Pomíjí nadlimitní stresy, selhání autoregulačních mechanismů přírody a směřuje k jedinému cíli. K naprostému zničení veškerých současných hodnot a přírodního bohatství za cenu pomalého zotavování z obrovských disturbancí (narušení) ve formě orkánů a vichřic a následného přemnožení kůrovce. Důsledkem a důkazem nereálných předpokladů jsou extrémní těžby.
Divoké srdce Evropy
NPŠ vyvíjí jednotlivé způsoby řízení a péče o šumavské ekosystémy, z nichž pouze zónace (rozčlenění parku do tří zón) představuje zákonný rámec pro management v zónách uplatňovaný. Ve snaze obejít rozšíření I. zón, jemuž se brání především představitelé šumavských obcí a které je legislativně zdlouhavé, přestává park usilovat o změnu zónace a řídí se nařízením ministra životního prostředí z března 2007, které vstoupilo v platnost za hlasitého protestu obcí. Sám vydává další směrnice, například směrnici č. 9/2006, která byla dále přepracována na směrnici č. 6/2007, a tato dále doplněna speciálními managementy sedmi oblastí. Nastává tak dokonalý zmatek, v němž se nevyzná už skoro nikdo. Termíny bezzásahovost a samovolný vývoj obcházejí zónaci a dosud platný plán péče. Skrývají v sobě nelegitimní a nelegální změny managementu, pomíjejí složitý schvalovací proces a vedou k likvidaci šumavských ekosystémů.
Nelze přehlédnout, že speciální managementy sedmi oblastí, vedoucí sekce výzkumu a ochrany NPŠ Zdeňky Křenové, spolu s diferencovaným managementem bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka a prvotní zónací bývalého ředitele Ivana Žlábka, se skvěle doplňují a vytvářejí souvislé, často několik kilometrů široké příhraniční pásmo od Železné Rudy až po Černou horu (prameny Vltavy). Část tohoto území je součástí Divokého srdce Evropy. Má sloužit několika jedincům k výzkumu a ke zkoumání samovolného vývoje, zatímco pro ostatní se toto území stává územím zapovězeným. Koncepci Divokého srdce Evropy smetly ze stolu šumavské obce v březnu 2008. O této myšlence se dozvěděly jen několik dnů před samotným jednáním, a to jen díky úniku informací ze Správy NPŠ.
Ta však jako by stanovisko obcí ani nevnímala. Na území Divokého srdce Evropy vyhlašuje další pro turisty nepřístupné oblasti - vždy se zdůvodněním vyššího stupně ochrany přírody. Zakazuje lov v uvedených oblastech. Na turistických rozcestnících v příhraničí je umístěno i namalované srdce - vždyť přece Divoké srdce Evropy je srdeční záležitostí ekologistů, kteří jsou jednou z nejmocnějších sil v řízení světových dějin. A tak Divoké srdce Evropy existuje de facto, ale nikoli de iure.
Důsledky bezzásahového režimu
Bursíkův diferencovaný management stojí na několika pilířích. Kůrovcové stromy a plochy se hlásí Správě NPŠ. Ta musí hlášení zaevidovat. Pak se několik týdnů rozhoduje, zda proběhne či neproběhne asanace. Zjednodušeně můžeme říci, že Bursíkův diferencovaný management dále rozšiřuje bezzásahové území a zdržuje zásahy tam, kde je zasahování možné. Kůrovec, který po napadení potřebuje maximálně několik málo měsíců, aby smrk zcela zničil, má tak volný prostor k množení a dalšímu šíření na okolní nenapadené stromy.
Třešničkou na dortu jsou speciální managementy Zdeňky Křenové, které mají být uplatňovány v sedmi oblastech o rozloze 6500 hektarů - Jelení skok, Modravské slatě, Černá hora, v oblasti kalamitní svážnice Trojmezná, Polom, Plesná, Ždánidla. V těchto lokalitách se uplatňuje pět režimů péče: od zcela bezzásahového až po režim umožňují běžnou asanaci, odvoz a prodej dřevní hmoty.
Bezzásahové režimy ohrožují především obec Modravu, jíž obkličují z jihu i ze západu. Modrava se tak téměř cele ocitne na okraji plantáží souší a holin.
Speciální management číslo pět se uplatňuje na Černé hoře, Modravských slatích, Ždánidlech, Plesné, Polomu. Umožňuje rekordní těžby i rekordní tržby. Vlivem velmi opožděné asanace se tu ve velkém množství těžily již sterilní souše (suché, mrtvé smrky - kůrovcem již opuštěné), což dokazuje převážně hnědě zbarvené klestí. Velmi pozdě se zasahovalo i v dalších částech Šumavy, například v revíru Plešné jezero, kolem Jeleních Vrchů. Došlo tak k masivnímu rozšíření kůrovce a k masivnímu postižení šumavských smrkových porostů. V některých oblastech vznikly holiny o rozměrech desítek hektarů, v jiných oblastech (například Jelení Vrchy) holiny menší, ale velmi četné, které jsou od sebe odděleny jen několika málo metry smrkového porostu. Obrovské holiny navazují na bezzásahovou oblast Polomu a Plesné. Množství napadených smrků zůstalo stále neasanovaných a dokonce i k asanaci neoznačených. Jsou základem pro masivní těžbu a tvorbu holin v příštím roce. Zatímco letos ke konci října mělo být odtěženo asi 330 tisíc kubíků dřeva, příští rok má být podle střídmých odhadů odtěženo 800 tisíc až milion kubíků dřeva. Kubík dřeva z NPŠ se v roce 2007 prodával v průměru za 1067 Kč. Můžeme si pak lehce spočítat tržby. Optimističtí šumavští lesníci tvrdí, že podle toho, co se skutečně asanuje (převážně sterilní souše), by k pěti speciálním managementům Zdeňky Křenové měl být přiřazen ještě šestý: zpracuje, odveze a prodá se vše, včetně souší.
V Bavorsku se těží
V jádrových zónách Národního parku Bavorský les se těží. Na počátku léta začali Bavoři masivně zasahovat pro masivní odpor tamních obyvatel, kteří již bezzásahový experiment přestali tolerovat. Těžilo se v jádrových příhraničních zónách (Lakaberg, kolem hraničního chodníku, na národní hoře Falkenstein), těžilo se mohutně i mimo jádrové zóny. Jádrové zóny přestaly být bezzásahovými a Bavoři se pokusili pozdě - ale přece, zachránit, co jen šlo. Narušili koncept Divokého srdce Evropy jako bezzásahové oblasti se samovolným vývojem. Správa NPŠ, představitelé Hnutí Duha a ministerstvo životního prostředí (MŽP) přiznali těžby v bavorských jádrových zónách s velkou nevolí a velkým zpožděním.
Čeští ochranáři dokázali vytunelovat NPŠ, jsou však nepoučitelní. V době kůrovcové kalamity navýšili procento bezzásahového území de facto, ale nikoli de iure, na 30-40 procent plochy parku z celkových asi 68 tisíc hektarů. Nově vznikající plochy souší, holiny, s tím související rekordní těžby v dějinách NPŠ, zůstanou nezapomenutelnou vizitkou současné správy parku, ministrů životního prostředí a Hnutí Duha. Obnova lesních porostů bude velmi dlouhá. O zázračně krásné Šumavě s neproniknutelnými hvozdy budou existovat podobné příběhy jako za broučkové kalamity konce 19. století. Možná se najde novodobý Karel Klostermann, jenž je posbírá a převypráví našim potomkům. Budou to příběhy o šílených myslích ochranářů, kteří dokázali, že vytunelovat jde i šumavská příroda, jedno z nejcennějších dědictví našich předků.
***
V Haló novinách už jsme se mnohokrát věnovali dění v Národním parku Šumava (NPŠ). V krátké době se nám v redakci sešly dva články, které se tomuto tématu věnují znovu. Dovolil jsem si je oba dát do jednoho materiálu. Ani jeden z autorů není našim čtenářům neznámý, oba jsou z jižních Čech, tudíž vědí, o čem mluví. Jitka Marková je sice člověk zvenku, ale Šumavu natolik miluje, že pro ni udělá cokoliv. Jiří Wolf je naopak bývalým učitelem lesnické školy v Písku.
Názor Jiřího Wolfa V NPŠ se urychleně a protiprávně rozšiřují tzv. bezzásahová území neboli divočina. Světový svaz ochrany přírody (IUCN) nám nenařizuje divočinu, jím vyslané komise pouze v letech 2002 a 2005 doporučily 75 procent území NPŠ jako bezzásahové. Současně ale sdělily, že se navrhované území pro II. kategorii nehodí a mělo by být přeřazeno do V. kategorie, kde jsou bezzásahová území jen malé přísné rezervace. Komise dále zdůraznily, že zařazení a management území je svrchované právo samostatných států a sdělení komisí IUCN jsou pouze informativní a doporučující. Je tedy zřejmé, že rozšiřování I. zón a množení tzv. broukovic (hrozivě a celoplošně rozšiřované kůrovcové souše) a holin po jejich těžbě je výhradně v zodpovědnosti Správy NPŠ. Ve světě je mnoho národních parků, které podle IUCN neodpovídají II. kategorii - například Yorkshire Dales v severní Anglii je bez problémů uznána i přes změnu značné části lesů na pastviny a louky. Jižní Amerika by měla podle skutečného stavu mít 84 procent NP v kategorii IV nebo V. Pouze správci NPŠ usilují o 75 procent divočiny, což by nepřineslo žádné výhody ani vyšší dotace. Samotné ministerstvo životního prostředí se jeví jako stát ve státě, neboť v NPŠ fakticky nepůsobí dle zákonů Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), které je mimo území NPŠ nekompromisní a uděluje těžké pokuty. Není to výsledek jakési dohody bývalých koaličních stran? Ekonomické ztráty v NPŠ Nesporným faktem a zkušeností lidské civilizace je, že vzrostlý horský les (prales) je optimálním regulátorem koloběhu vody na souši. Dle nedávného výzkumu za Modravou odtéká přívalový déšť z odumřelých kůrovcových holin až 25x rychleji než z vrostlého lesa. Při delším přísušku naopak vydává do pramenů alespoň minimální množství vody. Vzrostlý les obrovským velkým množstvím listí, jehličí a větviček vyčesává z mraků a mlhy v hřebenových polohách krůpěje vody a může tak nadlepšit roční příjem srážek o pět až deset procent. Nedodržování těchto věkovitých pozorování o vodohospodářské funkci lesů je obrovské riziko. Namísto zdravých lesů musíme nákladně stavět vodní nádrže a protipovodňové bariéry. Rovněž je všeobecně známo, že zdravý vzrostlý les poutá skleníkový plyn CO2 a naopak vydává potřebný kyslík. Navíc dřevo kůrovcových kostlivců při tlení uvolňuje CO2 do ovzduší, což pouze na území NPŠ lze přirovnat k účinkům emisí z obrovské tepelné hnědouhelné elektrárny bez odlučovače. Správa NPŠ zdůrazňuje, že hospodářsko-technické postupy na území parku neplatí, ale již nevnímá, že environmentální funkce lesů působí bez hranic - i uvnitř parku. Podle vědeckého ohodnocení funkce lesa bez částky za prodané dřevo se hodnota škod v kůrovcových plochách pohybuje kolem 5,8 milionu korun na jeden hektar. Za rok 2008 to činilo 3,5-5,4 miliardy korun a za období 1991-2008 se škody odhadují na 35-55 miliard korun. Ústa ochránců divočiny musejí být do půle rozťatá -pravá popírá ekonomiku v parku, levá je němá hrůzou z odpovědnosti. Vznik smrkových mlazin Na jediného osvíceného tvůrce přírodních pralesů povýšilo Hnutí Duha a pracovníci správy NPŠ lýkožrouta smrkového. Ten za několik roků téměř úplně sežral třistaletý prales Trojmezná o výměře asi 500 hektarů. Příkazy k nekácení tak zapříčinily již zmiňované broukovice a holiny, které budou zmlazeny převážně smrkovými semenáčky téměř stejného stáří, čímž rozhodně nevznikne požadovaná prostorová úprava pralesa. Pokud se bude důsledně dodržovat směrnice Správy NPŠ č. 6/2008 o ponechání 30-50 procent těchto ploch, pokrytých pouze řídkými porosty pionýrských dřevin (keříky, bezy, jeřáby, břízy) bez udání jejich velikosti v ploše, mohou vzniknout rozsáhlé plochy divočiny bez cílových dřevin. Podle téže směrnice se mají jedle, buky a kleny sázet jen pod koruny vzrostlých stromů (ředin), a ty vesměs chybějí.
Hnutí Duha pořádalo letní dotazníkovou akci s otázkou „Kácet - nekácet?“ k posměchu zasvěcených. V letošním roce se těží 180 tisíc m3 kůrovcového dřeva, při vzniku NPŠ to bylo pouze 6500. V dotazníku chyběla otázka, kdy se do takto vzniklých pralesů vrátí datlík tříprstý, holub doupňák, křivonoska, a především kdo dosadí jedle s bukem. Současně se připravuje nový plán Péče NPŠ, jehož součástí má být podrobné hodnocení dosavadního plánu pro roky 2001-2010. To by měla být práce pro skutečně nezávislou komisi, včetně soudního znalce už jen proto, že správa parku i MŽP výše zmíněné informace tutlají. Jaký však může vzniknout Plán péče, když hlavní slovo má předseda vědecké sekce Rady NPŠ, kvalifikovaný geolog? Příroda je mocná. Ani po pokusu s divočinou a nicneděláním Šumava nevyschne, nevznikne poušť a bude se zelenat malými semenáčky, borůvkami, travou i kapradinami. Ale za jakou dobu po naší generaci vznikne kýžený prales k obrazu civilizované společnosti? Kůrovec je samozřejmě součástí smrkového lesa, nadneseně tedy lze říci, že do lesa patří. Stejně jako patří k lidské civilizaci neznalost, demagogické šílenství, nezodpovědnost i kořistnictví. Tak vysoké těžby jako letos dosud park nezaznamenal, není tedy mezi zpeněžením dřeva z kůrovců a Správou parku nějaká souvislost?
