Legislativní návrh Evropské komise, jehož cílem bylo zvýšit podíl biopaliv v dopravě do roku 2020 na 10 %, byl podle nich špatně interpretován a měl by se vztahovat na všechny obnovitelné zdroje, nikoli jen na biopaliva. Do desetiprocentního cíle by tak bylo možné započítat rovněž vodíkový nebo elektrický pohon.
Tato interpretace by představitelům evropských zemí umožnila vyhnout se splnění původního závazku zvyšovat výrobu biopaliv, nepříjemného poté, co řada studií ukázala, že zvyšování jejich produkce přispívá k obrovskému růstu cen potravin, rozsáhlému odlesňování a nedostatkům pitné vody.
Přestože proti studii Světové banky vznesly námitky jak Evropská unie, tak Spojené státy, které přičítají biopalivům odpovědnost na cenovém nárůstu pouze v rozsahu méně než 5 %, tlak na revizi evropské politiky v oblasti biopaliv roste. Politici však stále hledají další možnosti, jak docílit toho, aby výroba biopaliv byla udržitelná. Patří k nim i návrh na uzavření bilaterální dohody obchodu s biopalivy s Brazílií (největším světovým producentem biopaliv), která je v současné době jedinou zemí schopnou pokrýt značnou část evropské spotřeby biopaliv udržitelným způsobem.
Zpráva, na níž pracuje Evropská agentura pro životní prostředí a jež má být zveřejněna v září t. r., údajně uvádí, že Evropská unie nebude sama schopna zvýšit podíl biopaliv v dopravě na více než 3,4 %, pokud má tato produkce být zároveň nákladově efektivní a udržitelná. Členské státy se navíc dosud nedokázaly shodnout, jaká by měla být kritéria toho, zda jsou biopaliva udržitelná, nebo nikoliv.
V České republice se v současné době do benzinu i nafty povinně přidávají 2 % biopaliv, od příštího roku by to mělo být 3,5 % do benzinu a 4,5 % do nafty. Do roku 2010 by pak podíl biopaliv v dopravě měl vzrůst na 5,75 %. Podle ministra zemědělství Petra Gandaloviče má sice ČR kapacity na to, aby pokryla jak spotřebu potravin, tak 10% cíl pro rok 2020, ale taková produkce by nebyla efektivní, proto chce, abychom se začali evropskému cíli přibližovat až tehdy, když budou dostupná tzv. biopaliva druhé generace. Ta by neměla konkurovat potravinářské výrobě, neboť budou vyráběna například ze slámy, sena, dřevní štěpky nebo komunálního bioodpadu.
