Lesy zadržují oxid uhličitý v půdě a dávají nám za něj kyslík. Nepřijdeme ale kvůli obřímu zalesňování o vodu a pole?
Oxid uhličitý je jedním z mnoha skleníkových plynů, ale asi tím nejznámějším. Málokdy slyšíme, že je potřeba omezit tvorbu vodní páry nebo oxidu dusného, ještě možná tak metan a před časem to byly i freony. O pozitivním vlivu oxidu uhličitého na rozvoj života na Zemi jsme psali nedávno. Bez něj by neprobíhala fotosyntéza, nevznikaly by organické látky a ani se do vzduchu neuvolňoval kyslík. Pravda, je ho tady momentálně příliš, ale to se dá určitě změnit. Jak? Někde zkoušejí separovat oxid uhličitý ze vzduchu a vhánět ho rostlinám „pod nos“ do skleníku, jinde ho rozpustí ve vodě (vyrobí vlastně sodovku) a pak ho vhánějí pod tlakem do země do porézních hornin, kde by měl postupem času zkamenět. Jako bychom ale zapomněli, že ve správném hospodaření s oxidem uhličitým nám mohou pomoci lesy. Hodně lesů.
Celý článek najdete zde
