Probíhající globální klimatická změna a její významné dopady na lesní ekosystémy nás nutí hledat inovativní přístupy k udržitelnému lesnictví. Jednou z klíčových dřevin, která může hrát významnou roli v adaptaci lesních porostů na nové klimatické podmínky, je jedle bělokorá.
Jedle má v regionu střední Evropy značný historický i hospodářský význam, který převyšuje její současné zastoupení v lesních porostech, jež činí pouhých 1,3 %, přitom přirozené bylo 19,8 %. To je důsledkem antropogenní zátěže, historických zásahů do lesních ekosystémů, nevhodného lesnického managementu lesů věkových tříd, ale i řady přírodních faktorů.
Globální klimatická změna ovlivňuje ekosystémy po celém světě, mění teploty, srážky a podmínky růstu rostlin. V tomto kontextu je nezbytné uplatňovat nové přístupy k tvorbě porostních směsí, které budou schopny lépe odolávat extrémním klimatickým jevům a zároveň zachovávat biologickou rozmanitost. Jedle bělokorá může představovat klíčový prvek těchto nových směsí.
S tvorbou smíšených porostů s jedlí bělokorou již má lesnická praxe zkušenosti. V posledních desetiletích však chybí ucelený metodický materiál, který by byl založený na nejnovějších exaktně ověřených poznatcích.
Proto vědci z VÚLHM, v. v. i., zpracovali pro praxi dvě certifikované metodiky o jedli bělokoré: Tvorba porostních směsí s jedlí bělokorou a Výchova porostů s jedlí bělokorou. Obě metodiky vznikly při řešení projektu „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“ (NAZV QK1910292).
Pokud chceme zvýšit zastoupení jedle bělokoré v našich lesích, musíme se intenzivně věnovat jak přirozené obnově dospělých porostů (a to i v případě, kdy je jedle pouze vtroušená), tak i novému zakládání směsí s jedlí obnovou umělou. Případně lze oba způsoby vhodně kombinovat.
Pro úspěch obnovy a dosažení cíle, tj. zvýšení podílu jedle v lesních porostech, je však aktuálně zásadní zajistit rovnováhu mezi stavem spárkaté zvěře a stavem jedlových náletů, nárostů a kultur. Dlouhodobé zkušenosti z regionů, kde se taková rovnováha podařila nastolit, tj. jedle odrůstá prakticky bez mechanické či chemické ochrany, potvrzují správnost takového postupu. Pokud není podmínka minimalizace škod zvěří zajištěna, je veškerá snaha o zvýšení zastoupení jedle v našich lesích marná.
Jedle bělokorá byla podle rekonstruované přirozené druhové skladby naším nejrozšířenějším jehličnanem. Mezi důvody jejího ústupu patří zhoršení zdravotního stavu, ať už z důvodů klimatických, tak i antropogenních (imise), a historické změny v postupech lesnického hospodaření (upřednostňování holosečných způsobů nebo způsobů podrostních s kratší obnovní dobou). Zásadně se na úbytku jedle projevil i nárůst populační hustoty domácích a introdukovaných druhů spárkaté zvěře od poloviny minulého století.
Pro navýšení podílu jedle v českých lesích je nutné pracovat s ní v rámci všech hospodářských způsobů a využít i možnosti její výsadby pod porosty náhradních dřevin na kalamitních holinách. Hlavním cílem v oblastech, kde již jedle zcela vymizela, je pomocí umělé obnovy zajistit alespoň minimální podíl v nově vznikajících porostech.
Aktuálně je nutno při vracení jedle do našich lesů zohlednit také aspekty probíhající klimatické změny a rozmanitost cílů lesnického hospodaření. Proto jsou metodiky zaměřeny primárně na tvorbu a výchovu směsí s jedlí se zohledněním současných poznatků výzkumu a historických zkušeností praxe.
Zvýšení zastoupení jedle bělokoré je prioritou lesohospodářských, ale i ostatních environmentálně orientovaných společenských cílů. Jak se v minulosti a z různých důvodů postupně snižovalo zastoupení jedle v našich lesích, docházelo i ke ztrátě historických zkušeností, jak tyto porosty zakládat a vychovávat.
Jedle má v porostech také funkci meliorační (na většině stanovišť dostačující) a především zpevňující (na většině stanovišť vysoká). Předpokládá se, že se zvýšením výměry porostů, v nichž je zastoupena jedle, se zlepší jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí.
Jedle bělokorá je aktuálně v ČR velmi málo zastoupenou dřevinou (1,3 %), to je asi 33 000 hektarů redukované porostní plochy. V letech 2000–2020 se výměra porostů jedle zvětšila v průměru o 420 ha ročně. V posledních letech (2021–2022) však bylo toto zvýšení, i v důsledku většího nárůstu obnovovaných ploch (kalamitní rozpad převážně smrkových porostů), dvojnásobné (ca 840 ha ročně).
Lze předpokládat, že v následujícím období se tento trend podaří udržet a výměra jedlových porostů vzroste v příštích pěti letech o minimálně 4 000 hektarů redukované plochy.
S narůstajícím zájmem o pěstování jedle bělokoré a její návrat mezi významné hospodářské dřeviny se postupně zvyšuje výměra mladých porostů s jejím zastoupením.
Pokud se mladé porosty vyvíjejí v zástinu mateřského (případně podsazovaného) porostu, pomůže to jejich žádoucí (zejména výškové) diferenciaci a snížení nároků na jejich výchovu.
Většina současných porostů s jedlí (založených uměle pro její návrat na odpovídající stanoviště) však vyžaduje aktivní přístup k výchovným zásahům, které jsou zaměřeny na podporu stability, dostatečně dlouhých korun a zachování směsi.
Významným přínosem nových postupů zaměřených na tvorbu smíšených lesů je snížení rizika, že rozvrácením porostů dojde k omezení plnění ostatních funkcí lesa.
Metodiky jsou ke stažení zde:
Tvorba porostních směsí s jedlí bělokorou https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/04/LP_10_2023.pdf
Výchova porostů s jedlí bělokorou https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/04/LP_12_2023.pdf
TZ VÚLHM
