Kdyby tento termín nevymyslel vysoký státní úředník - reprezentant Lesů ČR - tak bych nad tím mávla rukou. Jenže tento pán se jím ohnal na zasedání myslivecké rady ministra zemědělství ČR prvního srpna letošního roku (po odchodu pana ministra, tedy krátce před 13. hodinou) a několik dalších členů myslivecké rady, hlavně pak prezident Asociace profesionálních myslivců, jej hlučně podpořilo. Bylo to v souvislosti s návrhem Sdružení vlastníků honebních pozemků na návrat k demokratickému uspořádání poměrů v honebních společenstvech před rok 1948. Tenkrát totiž, ač mohla být minimální výměra jen 115 ha, majoritní vlastník mohl mít jen 50 procent hlasů a o druhou půlku hlasů se podělili podle počtu hektarů (jeden hektar = jeden hlas) minoritní majitelé. Kdyby tomu totiž tak nebylo, nebylo by zapotřebí nějaká honební společenstva vytvářet. Majoritní vlastník by byl de facto jediným pánem a ostatním by zbyly jen oči pro pláč. Vlastně by na tom byli minoritní vlastníci lépe, kdyby si majoritní vlastník jejich pozemky najal -mohli by si alespoň vyšroubovat ceny nájmu a klást podmínky. Honební společenstvo totiž není ani občanská ani obchodní společnost (když dnešní zákon v § 25 odst. 2 říká, že na likvidaci majetku a závazků „se použijí předpisy o likvidaci majetku a závazků obchodních společností”), do které vstupují občané dobrovolně, ale společnost, kterou je občan - vlastník honebního pozemku - nucen vytvořit, chce-li se podílet na tvorbě honitby. Proto se mu také říká „společenstvo” a ne společnost. Stát de facto uvaluje na majetek občana touto formou břemeno a musí také zajistit možnost vlastníka ohlídat si svá práva.
Jenže to zástupce státního podniku Lesy ČR patrně neví, proto pohrdlivě nazval tuto formu demokracie demokracií před rokem 48 a prohlásil, že žijeme ve třetím tisíciletí a musíme se řídit demokracií třetího tisíciletí! Přiznám se, že mně to vyrazilo dech. Ale nesouvisí přemnožení spárkaté zvěře ničící úrodu na polích a přirozenou obnovu v lesích a téměř vyhynutí zvěře polní apod. s použitím demokracie třetího tisíciletí v platném mysliveckém zákoně? Ministerstvo zemědělství totiž v posledním metodickém pokynu tvrdí, že za to vše mohou především vlastníci pozemků. Problém je v tom, že vlastníky honebních pozemků zapomenul stát chránit patřičnými zákonnými ustanoveními a de facto jim znemožnil bránit svůj majetek. Použití demokracie před rokem 48 se však představitel Lesů ČR spolu s dalšími členy ministrovy myslivecké rady urputně brání.