Jan ZEMAN
V senátu se 24.června konal seminář pod přiléhavým názvem „Fakta a mýty o českém lesním hospodářství“. Reagoval i na skutečnost,že v hromadných sdělovacích prostředcích je stav lesů v ČR líčen často katastrofálně,vesměs v rozporu se skutečností.
Předně byly prezentovány výsledky Národní inventarizace lesů,která byla uskutečněna v ČR v letech 2001 -2004. Při následném zpracování sebraných dat bylo nově dohledáno 106 000 ha lesů,zásoby dříví v lesních porostech jsou vyšší než doposud uváděné údaje ze souborů lesních hospodářských plánů o 33 procent (?!),bylo zjištěno v průměru 6,7 m 3 /ha odumřelého dříví silnějšího než 7 cm,které nelze započítávat do využitelného dříví,byl konstatován vyšší podíl jehličnanů v dospělých porostech,v mladých porostech byl naopak zjištěn převažující podíl listnáčů,byl potvrzen očekávaný stav,,že převažují porosty s jednoduchou strukturou,při hodnocení stavu péče o lesní porosty bylo shledáno 6,9 %porostů jako zanedbaných,z celkového počtu měřených stojících stromů bylo naměřeno 2,4 %souší,u stojících stromů bylo zaznamenáno 12,1 %zlomů,defoliace (odlistění)korun stromů vlivem imisí nesignalizuje chronické nebezpečí výjimečných situací a neodlišuje se od okolních států,poškození stromů těžbou bylo zjištěno u 13,1 %stromů,výskyt hniloby kmene byl nalezen u 22,1 % stromů,eroze,popř.sesuv na náspech byl zjištěn u 9,3 %lesních cest, eroze koruny pak u 16,5 %lesních cest. Cizí druhy stromů se na našich lesích podílí 1 -1,5 %. Bylo konstatováno,že až do roku 2006 se v našich lesích dlouhodobě těžilo dřeva vždy méně,než ho narostlo. V roce 2006 ale těžba dosáhla úrovně přírůstku dřevní produkce a v roce 2007 ji předběžně překročila,což je varovné. I tentokrát k překročení objemu těžby dřeva významně přispěly kalamity v lesích.
Trvale udržitelné lesní hospodářství je realitou
Základ trvale udržitelného hospodaření v lesích na území ČR byl položen již za Marie Terezie v polovině 18.století,kdy se o ochraně životního prostředí mnoho nevědělo. Na semináři bylo řečeno,že trvale udržitelné lesní hospodářství vždy mělo a i nadále by mělo být jednotou tří pilířů -ekonomického,sociálního a ekologického. Snaha některých ekologů potlačit hospodaření v lesích,vyloučit z něj lesníky a nechat lesy více méně osudu,je nebezpečná. Nejde jen o skutečnost,že vlastní lesní hospodářství se sice na zaměstnanosti podílí jen 0,7 %,na investicích 0,3 %a na tvorbě hrubého domácího produktu podílí 0,6 %, ale celý komplex lesního hospodářství (včetně dodavatelů vstupů a dřevozpracujícího průmyslu se na zaměstnanosti a HDP podílí asi 5 % a pracovní místa jsou vesměs na venkově,kde jsou nejvíc potřeba. Určitý problém je,,že ČR přílišmnoho dřeva vyváží a málo zpracovává. Podstatně významnější než ekonomický přínos dřevní produkce je ekonomický přínos mimoprodukčních funkcí lesa. Mimoprodukční funkce i špatně obhospodařovaného hospodářského lesa mají ekonomický přínos pro společnost mnohem vyšší než činí ekonomický přínos dřevní produkce včetně hub,zvěře a lesních plodů. Dle V. Krečmera 1 ha horského lesa přináší řádově snížení povodňových vln za 70 000 Kč/ha,omezení eroze za 300 000 Kč/ha,rekreační efekty za 120 -360 000 Kč/ha a kulturně naučné efekty za 100 000 Kč/ha. Určitý pro-blém je,že přibližně od poloviny 20. století vřadě lesů společnosti již nestačí příznivé mimoprodukční efekty,které vznikají samovolně jako vedlejší produkt pěstování hospodářského lesa. Zvýšené požadavky na mimoprodukční funkce řady lesů si žádají odlišný způsob hospodaření,který někdy neznamená a jindy znamená vyšší náklady nebo sníženou dřevní produkci,popřípadě obojí. Ožehavá otázka,kdo to zaplatí, uspokojivě řešena není. Zatím je z velké části platí státní podnik Lesy ČR ze zisků z prodeje dřeva. Stávající dotační systém v lesním hospodářství představuje jen část řešení.
Kdo může za kalamity v lesích?
Ožehavý je problém pošškozování lesů a zvláště pak kalamit. Vyskytovaly se vždy,resp.odolnost i zdravého smíšeného různovětého lesa vůči větru nad 50 m/s je nedostatečná. Kalamity v lesích se často spojují se smrkovými monokulturami. Situace je ale složitější,byť některé skutečnosti pro to hovoří. Největší lesní kalamitu na území ČR -sežrání asi třetiny smrkových monokultur bekyní mniškou v letech 1917 -1927 (asi 600 000 ha,17 mil.m 3 dřeva)primárně způsobilo těžké válečné zanedbání péče o les. Podobně je tomu s kalamitami kůrovcovými. Imise se v 80.letech významně spolupodepsaly na přemnožení obaleče modřínového na silně oslabených smrcích v Krušných,Jizerských a dalších horách. Známý je problém přemnožení kůrovce na Šumavě,způsobený politikou nezasahování,prosazovanou některými ekology. Zanedbávání péče o les (chybějící probírky a prořezávky mladých porostů),významně zvyšují škody způsobené na lesních porostech mokrým sněhem.
Dle P. Zahradníka z VULHM výrazný růst kalamit způsobených vichřicemi ve smrkových monokulturách způsobuje primárně oslabování smrčin narůstajícími vysokými teplotami a suchy a prudký nárůst houbových onemocnění. Cestu houbovým onemocněním otvírá nadměrný okus stro-mů zvěří a poškozování stromů při těžbě a přibližování dříví. Role podkorního a listožravého hmyzu je zde podstatně menší,než se často uvádí.
Vcelku lze stav lesů v ČR hodnotit jako odpovídající tradičně vyspělému lesnímu hospodářství. Nemá být ale řečeno,že by nemělo problémy,nadměrnými stavy jelenů,srnců a muflonů počínaje. To ale není mýtus,to je tvrdý fakt,,který se bude muset řešit jinde.
