Podnět pro vznik společnosti Less dal prý jeden postarší hajný, který přišel o práci. „Ptal se mě tehdy na radu. Řekl jsem mu, ať se raduje, že může dělat cokoliv, co bude chtít. Zamysleli jsme se a v roce 1992 jsme ještě s dalším kolegou hajným založili firmu Less,” vzpomíná generální ředitel společnosti Jan Mičánek.
Během let prošla firma přerodem z „eseróčka” přes akciovou společnost až k nynějšímu holdingu. Sídlo má od začátku ve vesničce Bohdaneč na Kutnohorsku, ale loni přesunula veškerou administrativu do zrekonstruovaného barokního zámečku a přilehlého hospodářského dvora ve vedlejším Ostrově. Společnost začínala službami vlastníkům lesů. Postupně portfolio rozšiřovala. Nyní v Česku ročně vytěží kolem 1 až 1,5 milionu kubíků dřeva a zasadí přibližně patnáct milionů stromů.
Zaměstnává kolem dvanácti set stálých a stovky sezonních zaměstnanců. Obchoduje se dřevem, vyrábí polotovary pro truhláře, z pilin lisuje brikety. Expandovala také do zahraničí. Má dceřiné firmy v Rusku, na Ukrajině, dva podniky na Slovensku, působí i ve Francii, Rakousku a Polsku.
Za úspěchy své firmy byl Mičánek vyhlášen Středočeským podnikatelemroku 2007. „V podstatě z nuly, z podmínek malého podnikatele v lesním hospodářství, vybudoval velmi sofistikovaný podnik s mezinárodním věhlasem. Má nejmodernější flotilu technologie na těžbu a zpracování dřeva, jeho obrat neuvěřitelně roste – pohybuje se už v řádu miliard korun,” vysvětloval volbu hodnotitelské komise její člen Zbyněk Frolík.
NA NĚJAKÉM TOM PÍSMENKU NEZÁLEŽÍ
Mičánek strávil v lese podstatnou část svého dosavadního života. Vystudoval Střední lesnickou školu v Písku a pokračoval na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v rodném Brně. Tu dokončil v roce 1976. Poté se několik let věnovat tvorbě lesnických map.
„Bylo to takové nomádské, ale krásné povolání. Člověk trávil celé dny v lese. Maličko tím ale trpěl rodinný život, proto jsem se později usadil v Bohdanči a několik let jsem dělal polesného neboli fořta,” vzpomíná podnikatel, který je ženatý a má tři děti. Velká rodina je podle něj základ spokojeného života. „Hodně mladých lidí dnes odsouvá založení rodiny kvůli kariéře. To podle mě není dobře. Děti jsou ve výsledku tím jediným, na čem opravdu záleží,” konstatuje.
V letech 1990 až 1991 působil Mičánek jako ředitel odboru lesnické politiky na ministerstvu zemědělství a podílel se na transformaci lesního hospodářství.
O rok později již v Praze zapisoval novou firmu na těžbu dřeva, obchodování s ním a na pěstování lesa. Název měl znít „Les”, ale když přijel Mičánek do Prahy, aby firmu registroval, sdělila mu úřednice, že taková společnost již existuje. „Vzal jsem proto propisku a dopsal jedno es navíc,” vypráví podnikatel. Začínající firmička pro něj byla spíše víkendovým hobby. „Byl jsem v té době ředitelem firmy Silvaco, která mimo jiné dovážela motorové pily. V roce 1995 jsem také založil Českou asociaci podnikatelů v lesním hospodářství a pět let jsem byl jejím prezidentem. Zakládal jsem i různé jiné firmy, byl členem několika představenstev,” přibližuje. Kolem roku 1998 se rozhodl soustředit se právě na Less. „Všechno jsem opustil a veškerá aktiva jsem předělal tak, aby je bylo možné do firmy nasypat,” popisuje.
V ČÁSLAVI VYRŮSTÁ NOVÝ ZÁVOD
I společnost Less, jejíž obrat zatím každoročně rostl, dostihla globální finanční krize. „Naši branži zasáhla krize již v roce 2007. V Americe to začalo hypotékami. Jelikož se tam staví převážně ze dřeva, začala klesat jeho cena,” popisuje Mičánek. Jeho holdingu se ale v roce 2007 dařilo. Svůj podíl na tom měla vichřice Kyrill, jejíž následky společnost likvidovala. Less tehdy vytěžil 1,7 milionu metrů krychlových dřeva proti 670 tisícům metrů krychlových v roce 2006. Tržby stouply z 2,2 miliardy na 4,3 miliardy korun.
Život Jana Mičánka je v současné době velmi provázán s vesničkami Ostrov (29 obyvatel) a Bohdaneč (i se satelitními osadami 400 obyvatel). Sám bydlí v bohdanečské hájence, jeho potomci různě po okolí.
Rekonstrukce zámečku a poplužního dvora v Ostrově, kde je dnes administrativní centrum jeho společnosti, si vyžádala 120 milionů korun. Nemovitost, která si ještě donedávna zasloužila označení „ruina”, dnes odpovídá historické předloze. „Rekonstruovali jsme ty budovy podle původních barokních předloh, a to včetně chyb, kterých se tehdejší stavaři dopustili,” vypráví Mičánek a dokládá příkladem bývalého kravína s jednou stěnou kratší, než by měla být. Telefonistky dnes z těchto prostor řídí dopravu dřeva různě po Evropě.
Vedle studny a holubníku v barokním stylu upoutají pozornost návštěvníka také sošky nahých žínek postávajících a polehávajících před vchodem do jedné z budov. Ve všední den je můžete potkat v životní velikosti, neboť jako předloha pro tváře soch posloužily fotografie pěti úplně prvních zaměstnankyň společnosti. „Bylo to překvapení. Až jsem se před slavnostním otevřením areálu obával, co tomu dotyčné dámy řeknou,” usmívá se Mičánek. Zaměstnankyně byly nakonec rády, a projevily dokonce starost, aby se v případě krachu firmy sochy někde neztratily. „Sepsali jsme proto darovací smlouvy. V případě, že by firma ukončila činnost, poputují dílka do jejich rukou,” dodává podnikatel.
O PRSA PANNY MARIE
Sochy se vedle zaměstnankyň firmy dočkali také obyvatelé nedaleké Bohdanče. V místním hostinci se dozvídám, „že pro Mičánka pracuje většina lidí z okolí a ten zbytek pobírá invalidní důchod”. Poté mě místní nasměrují na okraj vesničky, kde zmíněná socha stojí.
Mičánek zde nechal ztvárnit „Zvěstování Panny Marie”. Tomu je zasvěcen i zdejší kostel. „Já osobně jsem nevěřící člověk, ale uvědomuji si význam křesťanské tradice. Jestli se komunistům něco povedlo, tak vzít nám tyto po množství generací předávané příběhy. Myslím, že každý, kdo má možnost, by měl nějak přispět k nápravě situace. Já jsem zvolil tuto cestu,” popisuje Mičánek. Za tři miliony korun, které socha stála, pořídil vesnici kromě díla samého také notnou dávku rozruchu. Panenka Marie je totiž při zvěstování zachycena „nahoře bez”, což ne každý věřící kvitoval s nadšením. Vzniklo občanské sdružení usilující o odstranění sochy a nebohý pan biskup, který ji vysvětil, musel jít na kobereček k vyšším církevním instancím. Naopak s nadšením přivítala novou obyvatelku Bohdanče místní omladina, která jí přezdívá „miss mokré tričko”.
V Bohdanči provozuje Mičánek od roku 2001 také palírnu. „Jedná se spíše o koníčka. Palírna ještě nikdy nevydělala peníze, naopak je každoročně v mírné ztrátě,” vysvětluje. Podnik má dva režimy. Určité období slouží pěstitelskému pálení, jindy funguje jako lihovar. V obci se podnikatel chystá postavit penzion s restaurací. Už třikrát ale musel projekt z různých důvodů pozastavit. „Byly tam problémy s pozemky. Teď zase není úplně vhodná doba pro další investice. Nicméně projekt už máme hotový,” přibližuje Mičánek.
