Svatopluk Rutar
Už cestou do přírodního parku Mikulčický luh mne zaujaly milostné hrátky dvou zajíců na lužní louce, bohužel se po silnici k nám přiblížil bruslař s volně pobíhajícím psem a milí zajíci včas vzali do zaječích. Opodál na louce se procházel čáp, hledající snídani, aby posílil svou tělesnou schránku, vysílenou po dlouhé pouti z daleké Afriky. Má několik dnů na to, aby vyspravil hnízdo, kam brzy dorazí i jeho družka.
Na okraji lesa už zdáli upoutala mou pozornost skupina kvetoucích planých trnek, které svou záplavou bílých květů oživují pohled na převládající hnědavou barvu lesního porostu. Zatímco v březnu oživovala les bílá záplava sněženek, teď už je les pestřejší. Z hnědého listí vykukují modré kvítky violy vonné doplněné červenomodrofialovými zobáčky plicníku a červenými květy hluchavky, z dáli už září na obranném valu hradiska žluté květy orseje jarního a k nim se přidávají podél strouhy, zaplněné vodou, další žlutě kvetoucí blatouchy bahenní. Hladina vody se čeří, neboť jsem vyrušil první žáby,které se slunily na břehu a ty jediným mohutným skokem mizí pod hladinou...
Na štíhlém kmeni vzrostlého buku na mne pokukovala čiperná veverka, než jsem stačil zaostřit kameru, přehoupla se o několik stromů dál. Ve Skařinách jsem zaslechl známé hašteření volavek popelavých a na uschlé větvi nad hnízdem na nejvyšším bodě seděli na dvou místech páni čápi a vypadalo to, že vyhlížejí,zda se nevracejí jejich drahé polovičky! Nad nimi na blankytném nebi kroužil párek káňat a na břehu mrtvého ramene Moravy posedávali první hodonínští rybáři. Marně jsem ale hledal čerstvé stopy po bobrech na stromech podél ramene, ti se prý přesunuli na Kyjovku, kde řádí v nedalekém jabloňovém sadě zemědělského podniku, jak se o tom psalo i ve Slovácku. Tož to je několik postřehů z mé návštěvy lužního lesa, přijděte se i vy podívat,ale prosím vás, pejsky radši nechte proběhnout doma na dvorku. I v přírodě je jarní namlouvání, a tak jim dopřejte klid !
