Rubrika: Mělnicko
Hnutí Duha upozornilo na to, že české lesy spásá a likviduje přemnožená spárkatá zvěř. Myslivci se brání a tvrdí, že problém není tak velký a ani celorepublikový.
Region/Vášnivé diskuze a třenice mezi myslivci, ekology a také ministerstvem zemědělství vyvolalo nedávné prohlášení Hnutí Duha. Aktivisté zveřejnili varující informaci o stavu našich lesů, které jsou údajně ze 60 procent zničené přemnoženou lesní zvěří. Hnutí na problém upozornilo ministerstvo zemědělství, které vyzývá myslivce k redukci zvěře. Podle Duhy je problém v tom, že plány lovu vznikají podle výsledků každoročního mysliveckého sčítání a nikoli podle zdravotního stavu lesa. "Ostatní státy od metody sčítání, coby neúčinné, dávno ustoupily. Používá se jen v České republice a také v Maďarsku," vyčítají aktivisté myslivcům. Českomoravská myslivecká jednota nesouhlasí s publikovanými údaji hnutí. "Podle našeho názoru je za vším diskreditace zákona o myslivosti. Změny v plánech lovů s cílem snižování stavů by spíše paradoxně vedly ke zvýšení počtu spárkaté zvěře," řekl Deníku mluvčí myslivecké jednoty Jiří Šilha. Jaromír Bláha z Dobříše, který je vedoucím programu Lesy Hnutí Duha, považuje za zbytečné současné přikrmování zvěře, které vede k dalšímu zvyšování jejích stavů. Tomu se myslivci brání a říkají, že přikrmování pokrývá jen malou část celkové potřeby zvěře. Kdo má tedy pravdu - myslivci, kteří se prý snaží zachovat takové stavy zvěře, aby prostě mohli myslivost vykonávat nebo ekologičtí aktivisté, kteří mají zájem o to, aby les nebyl jen továrnou na dřevo a navíc byl likvidován zvěří? Jaký je celkový pohled na problematiku z pohledu Hnutí Duha, jsme se zeptali Jaromíra Bláhy.
Jaké jsou tedy podle Duhy ideální stavy zvěře?
Vezměme si za příklad jeleny. Dříve přirozeně žilo v našich lesích sedm až devět jelenů na tisíc hektarů. Velké šelmy - vlk a rys udržovaly rovnováhu mezi lesem a zvěří. Dnes máme převážně smrkové monokultury, které uživí mnohem méně zvěře než přirozené listnaté či smíšené lesy. Vlky a rysy lovci dávno vystříleli. K jelenům a srncům tu přibyli mufloni z Korsiky a někde i jelenci z Ameriky či jeleni sika z Asie. Myslivci je namnožili do neuvěřitelného množství, do lesa jim vozí kupy krmení, takže lesy připomínají svérázný zemědělský chov "na volno". Stavy jelenů se pohybují od 20 do 60 kusů na tisíc hektarů, což je až desetkrát více, než kolik by mělo být. Přemnožená spárkatá zvěř spase veškeré přirozené zmlazení a vysázené sazeničky listnáčů a jedliček, které nejsou chráněné oplocenkami či jinou ochranou. Pokud chceme obnovit smíšené lesy, musíme na čas stavy spárkaté zvěře snížit. Úplně všechny stromky, které v lese vyklíčí nebo které lesníci vysází, totiž není možné oplocovat. Už teď jsou ekonomické náklady, které platíme na ochranu stromků proti zvěři ve veřejných lesích, neúnosné. Profesor Radomír Mrkva z brněnské lesnické fakulty spočetl, že takto dotujeme myslivcům jejich zálibu částkou 270 korun na kilogram zvěřiny. Podle Hnutí Duha jsou ideální takové stavy spárkaté zvěře, při kterých mohou mladé stromky všech druhů dřevin odrůstat bez nákladné ochrany, a jejich poškození nepřesahuje deset procent.
Ale i někteří lesníci říkají, že škody, které zvěř způsobuje, jsou únosné. Jak tomu má laik porozumět?
Nikoliv, lesnické organizace na problém přemnožené spárkaté zvěře upozorňují již řadu let. Jestli někteří lesníci přesto říkají, že stavy jsou únosné, je to názor jednotlivců. A je to ukázkový příklad střetu zájmů. Většina lesníků jsou zároveň i myslivci. Jako lesníci mají zájem vypěstovat zdravý les a kvalitní dřevo. Jako myslivci chtějí mít v lese co nejvíc zvěře a co nejvíce lovit. Bohužel ta myslivecká vášeň u některých vítězí nad povinnostmi správce lesa. Kdyby ty škody museli platit ze své kapsy, mluvili by jinak. A kolik by je to stálo? Přímé škody způsobené zvěří v českých lesích činí 24 milionů korun. Už tohle číslo je pouze částečné, protože třeba spásání přirozeného zmlazení vůbec nejde vyčíslit, protože není evidované. Několikanásobně více pak stojí ochrana stromků před zvířaty, kterou jsem již zmínil. Jen samotné státní Lesy ČR na ni každoročně vydávají dalších asi 100 milionů korun. Přitom obhospodařují pouze asi polovinu lesních pozemků. Ale skutečné škody jsou ještě mnohem větší. Nezávislá studie, která zahrnovala i ztráty na kvalitě a přírůstu dřeva, pochází z poloviny devadesátých let. Tehdy došla k číslu 1,2 miliardy korun ročně. Protože od té doby poškozování stromů i ceny ještě vzrostly, podle odhadů Hnutí Duha se nyní blíží částce nejméně 1,5 miliardy korun ročně.
Nedělá větší škodu intenzivní a nešetrná těžba?
Obojí je velký problém a nejde to tak jednoduše srovnávat. K vážnému poškození přírody dojde tehdy, když při těžbě vznikne holina. Lesní zákon bohužel povoluje dělat až hektarové holoseče. Na holině dojde k náhlému odkrytí lesní půdy. Ještě horší je to tam, kde do lesa vjedou těžké těžební stroje. Půda je placenta lesa a její poškození holosečemi je skutečně horší než poškození lesa přemnoženou zvěří nebo kůrovcem. Duha podporuje výskyt velkých šelem v přírodě, ale myslivci tvrdí, že zvýšením odstřelu spárkaté zvěře ubude potrava pro predátory. Snížením stavů spárkaté zvěře především ubude možnost jí lovit pro samotné myslivce. Ano, i rys či vlk pak nebudou mít prostřený stůl a budou se také muset více snažit, budou- li chtít přežít. Nejde o nic jiného než o snahu obnovit přírodní rovnováhu.
A co zemědělství? Nemá velkoplošné hospodaření větší vliv na přemnožení zvěře?
Ne, vždyť se může lovit až do ledna, a to už je dávno po sklizni. Ostatně nejvíce je zvěř přemnožená v Jeseníkách, na Českomoravské vrchovině, v Krušných horách, kde žádná pole kukuřice a řepky nejsou.
Vraťme se k otázce zimního přikrmování zvěře? Jaký má tedy podle vás význam?
Přikrmování v zimě je tradiční mysliveckou činností. Myslivci tím ukazují sobě i veřejnosti jak se o zvěř starají. Myslí to dobře, ale zvěři samotné to paradoxně škodí, protože nedochází k selekci slabých a nemocných kusů. Tahle zvířata díky umělému přikrmování ale přežijí a rozmnožují se. Dalším problémem je, že si zvěř na krmení zvyká, postupně ztrácí přirozené instinkty a potravní návyky. A pochopitelně to přispívá k již zmíněnému přemnožení zvěře.
Myslivci říkají, že další tlak na zvěř lovem by ještě výsledky hospodaření se zvěří zhoršil.
Návrh ministerstva na jednorázové zvýšení odstřelu nic neřeší. Je potřeba změnit systém mysliveckého plánování, odvozovat jej od procenta poškozených stromků a snížení stavů spárkaté zvěře provést postupně během několika let. Že to zhorší výsledky hospodaření se zvěří? Čí výsledky? Myslivecká sdružení, ani podnikatelé, kteří prodávají poplatkové lovy, pochopitelně nemají zájem snižovat stavy zvěře. Čím více zvěře mají v honitbě, tím více se zvěř rozmnožuje (čím více laní, tím více mláďat a budoucích jelenů) a tím více pak mohou sami lovit nebo tím větší mají příjem z poplatkových lovů. Proto se také zuby nehty brání požadavku stavy zvěře snížit na únosnou míru a udržovat rovnováhu mezi zvěří a možnostmi lesa zvěř uživit. Podnikatelé, kteří si honitby pronajímají na kšeft s poplatkovými lovy by zkrachovali. Někteří politikové a další bohatí lidé, kteří se jezdí bavit střílením zvěře, by mohli jezdit na lov už jen do obor.
