JAN GAZDÍK
Redaktor MF DNES navštívil přísně uzavřenou rezervaci Šumavy. Veřejnosti se otevře v srpnu
Modravské pláně - Strážce Šumavského národního parku Jiří Demeter kontroluje, zda mám kvalitní boty do horského terénu, a zajímá ho i obsah mého batohu. Nepromokavou bundu i pití mám, ujišťuji ho.
Železná opona padla definitivně až teď. Dvacet let po rozpadu totality zpřístupňuje šumavský park unikátní oblasti, kam s výjimkou strážců a kdysi i pohraničníků desetiletí nikdo nevkročil. Má to jedinou podmínku: zájemci se musí na internetu zapsat do pořadníku, na který udělila výjimku vláda. Zatím jen pro letošek. I to je důkaz, nakolik cenné jsou nově zpřístupněné oblasti. Trvalo ostatně několik týdnů, než mi správa parku dala s váháním souhlas k návštěvě rezervace. Reportáž mohla vzniknout jen proto, že ji park využije k dokumentování přísně chráněné krajiny.
Nervózní jsou dokonce i průvodci, bez nichž nebude možné do rezervací vstoupit.
„Jde o srdce šumavské divočiny, tak se nedivte. Ani pro nás není návštěva netknutých rašelinišť či horských plání běžná,” přiznává Jana Procházková.
Železná opona, která „neprodyšně” izolovala Československo od Západu, vznikla po komunistickém převratu v roce 1948. Zabírala více než polovinu dnešní rozlohy parku. Dnes ochranáři opatrně zpřístupňují i dosud uzavřené rezervace – asi pětinu parku.
Vítejte v Tetřevím domově!
Vyrážíme. Pochod z Modravy k Javoří Pile je lehký. Jakmile ale vcházíme do rezervace, výlet se mění v obtížnou horskou túru. Hodí se trička na převlečení, o pevných botách do obtížného terénu ani nemluvě. Pomalu stoupáme na Modravské pláně, kterým místní přezdívají Tetřeví domov. Kvůli tetřevům bude tato část Šumavy přístupná jen v srpnu a září. Internetový pořadník se otevírá příští týden (www.npssumava.cz). A bude podle všeho rychle obsazen. Výpravy na Rokyteckou slať v těsné blízkosti hranice s Německem se plánují jen na pondělky ve skupinách po osmi lidech. A jde se v každém počasí. I „špatné” totiž nabízí při průchodu slatěmi mimořádné zážitky z pohledu na mlžný opar v údolí či meandry potoka, který náhle ozáří slunce.
Jde se po prastaré cestě zarostlé rašeliníkem. Boty se tedy boří do hlubokého měkkého „koberce”. Docela příjemná chůze. „Uvidíme, jak to tu bude za ty dva měsíce výprav vypadat. Pokud zjistíme, že návštěvy nadměrně sešlapávají mechy, tak trasu v příští sezoně změníme, aby se příroda vzpamatovala,” říká Demeter. Může se tedy stát, že to, co park nabízí letos, lidé už jen tak znovu neuvidí. Túry rezervací se tak svým způsobem mění v originály.
Pohnutá historie Šumavy se připomíná, když s průvodci scházíme k soutoku Rokytky a Roklanského potoka. Petr Šrail vysvětluje původ stále dobře viditelných základů někdejší roty Pohraniční stráže z padesátých let. „Těžko říct, jak tu přežívali zimu. V těchto místech totiž běžně napadne dva a půl metru sněhu. Televize žádná, rozhlas asi také ne. A zásobování potravinami? Neumím si ho v té době představit.” Na „železné oponě” spáchaly dvě stovky vojáků v základní službě sebevraždu pod vlivem drsných klimatických podmínek či depresí z mnohaměsíčního odloučení od civilizace. I tyto tragédie vystihují podle historiků atmosféru, jaká tehdy na území dnešních panenských rezervací panovala. Původně jsem si myslel, že šéf parku František Krejčí zveličuje, když říkal, že spatřím kanadskou přírodu v české kotlině. Měl pravdu.
***
* Jak do rezervace
– Na internetové adrese www.nps.sumava.cz. se přihlásíte do pořadníku.
– Na túry s výkladem průvodce se vyráží v přesně stanovených dnech. Nutná je výbava na horské túry. Dětem do 14 let se nedoporučují.
– Cena vstupenky je 350 korun.
– Šumavský park zpřístupnil 7 tras v rezervacích: Kaňon Křemelné, Vltavský luh I. – II., Trojmezná, Smrčina, Modravské pláně I. – II.
– Dvě poslední vedou až do samého „srdce” parku. Lidé je dosud navštívit nemohli. Kvůli tetřevům budou přístupné jen v srpnu a v září.
