Rozsáhlé, hluboké lesy pohraničních hor i dechberoucí scenérie našich národních parků přímo ztělesňují to, co si člověk běžně představí pod pojmem česká divočina. Divoká příroda se ale ukrývá i v místech, kde bychom ji pravděpodobně nečekali.
A pro biology je často dokonce mnohem cennější.
Když se řekne divočina, mnoho z nás si představí nejprve africké savany, neproniknutelný deštný prales nebo třeba rozsáhlou kanadskou tajgu. Pozoruhodnou a mnohdy neprávem přehlíženou divokou přírodu máme ale i podstatně blíž. Se čtyřmi národními parky, 26 chráněnými krajinnými oblastmi a spoustou menších rezervací a lokalit s různým stupněm ochrany má Česká republika milovníkům přírody rozhodně co nabídnout.
Celý článek najdete v časopisu Nový prostor