„Pošťačka říkala, že nám zakážou kamna,“ vyhrkla vyděšená sousedka. Téměř devadesátiletá stařenka, která už od září migrovala mezi chalupou a lesem s kárkou plnou klestí, měla v očích nevyřčenou otázku: Čím budu topit, na čem vařit? „To bude zase nějaká fáma, babi,“ odpovídám konejšivě, ale v duchu se ptám i já: Jaké argumenty mluví ve prospěch spalování dřeva a které naopak, a jak uspokojivý by život bez něj byl?
Hnací síly, které stojí za používáním kamen na dřevo, jsou historicky společné lidstvu a kulturám na celém světě. Využívání ohně je prastaré lidské chování, hluboce spojené se sociálními a emocionálními potřebami. Oheň slouží jako ústřední bod pro socializaci v rámci rodiny i většího společenství. Pohled do něj stabilizuje mysl i tělo. Oheň je konejšivý a spojující zvláštním druhem pokojné přítomnosti. Je jako tapisérie, v níž je element přirozenou součástí něčeho většího.
Technologie vytápění dřevem může být také základem životního stylu, přesvědčení i součástí prostředí, kterému dává charakter. Zahrnuje kulturní tradice nebo společenské zvyky, funguje jako duchovní most k předkům. Oheň přidává asociaci pojmům jako blízkost, pospolitost, klid, bezpečí a úcta. Slouží k ochraně, zajištění tepla i k vaření. Oheň rovná se přežití. Je součástí kolektivního vědomí – máme ho „zakódovaný v DNA“.
Celý článek najdete zde
