Jestliže dopustíme, aby z komerčních důvodů bylo vyhlášení Národního parku Křivoklátsko zastaveno, pak nám nejen naši potomci, ale ani příroda nikdy neodpustí
Křivoklátsko - V Rakovnickém deníku a v časopise Sylva Bohemica, Český les, leden - únor 2010 ing. Miroslav Pecha z pobočky Lesnické společnosti Křivoklátsko ostře vystupuje proti plánovanému Národnímu parku Křivoklátsko. Tímto příspěvkem reaguji na jeho článek v Sylva Bohemica. 1. Hned v úvodu píše, že lesníci Křivoklátska jsou proti plánovanému národnímu parku: „Nechceme se vzdát hospodaření a opustit to, co vybudovali generace lesníků skoro za 250 let.”
Tradice začínala dostávat trhliny už před šedesáti lety. V té době ještě lesy žily ze staré tradice. Všude byl vzorný pořádek, když lidé jezdili do lesa pro suché, spadlé větve, museli mít povolení a trvalo několik hodin, než nasbírali malou kárku dřeva. Dnes se na mnoha místech povalují hromady klestu, který zůstává po „probírkách” na místě. Údajně jako hnojivo. Tehdy se také netěžilo v létě, staří lesníci věděli, že dřevo těžené v létě je nekvalitní. Brali ohled i na hnízdící ptáky. Později používané motorové pily v letní těžbě mají na svědomí vyhnání tetřeva a tetřívka z křivoklátských lesů. Žili zde ještě v 50. letech 20. století. Ke stahování poražených kmenů používali koňské potahy, které na rozdíl od později používané těžké techniky neničily bylinné patro, podhoubí a lesní cesty.
Ale ani staří lesníci se neubránili chybám. Viz „Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů” (Svoboda P., Praha 1943): „Přirozený les představoval nejdokonalejší využití všech stanovištních činitelů, poněvadž jej příroda staletým výběrem vytvářela. Jeho poznání je důležité po posledních pohromách, které bezohledně zamítly dosavadní snahy lesníků a ukázaly vady jimi vytvořených porostů. Neobstály v přísné kritice přírody, která si od nich snadno pomohla. Není to ostatně první varování. Stejná pohroma postihla již uměle vytvořené porosty křivoklátské v roce 1869 (kůrovec), v roce 1921 mniška znovu ukazovala, že touto cestou nelze jít dále a k nové katastrofě došlo v roce 1939 -1940.”Apohromy pokračují.
2. Dále následují obavy, že národní park bude zdrojem škůdců (úlety kůrovce).
Národní park zdědí ne zrovna ideální skladbu dřevin horního patra, ale nechá volný průchod tvorbě přirozených podrostů, které budou prostředím pro ptactvo a přirozené nepřátele škůdců z řad hmyzu. Tito nepřátelé za posledních šedesát let z lesů téměř vymizeli.
Jako příklad přirozených porostů můžeme uvést remízky, dřeviny v hustém seskupení o výměře 100 až 500 m2, rostoucí na neskliditelných enklávách. Poskytují útočiště až čtyřiceti druhům ptáků a řadě druhů hmyzu. (Baláš J., Škorpík M., Rozptýlená zeleň v krajině, Aktuality ústavu okrasného zahradnictví Průhonice, 1987).
3. „Zřízení NP Křivoklát je nesmyslné z hlediska lesnického, ekonomického, sociálního a dalších.”
Jestli je něco nesmyslného z hlediska ekonomického, tak je to umělé líhnutí koroptví, bažantů a divokých kachen. Vypuštěná kuřata neumí v přírodě žít a stávají se snadnou kořistí toulavých koček, divokých prasat, lišek a pytláků. Jen málo koroptví a bažantů se dočká té cti, aby se na podzimních honech stali terči. Divoké kachny sice na hladinách rybníků přežijí, ale v době honů pobaveně pozorují myslivce, kteří se je výstražnými výstřely snaží přemluvit, aby vzlétly. Kachňata, narozená v líhních, vidí jako prvního člověka, kterého považují za svoji matku a proto je nenapadne, že by je chtěl pro svoje potěšení v letu zastřelit. Toto chování vysvětluje vědní obor etologie (věda o chování živočichů). Jejím zakladatelem byl rakouský přírodovědec Konrad Lorenz, který za svoje výzkumy získal Nobelovu cenu. Odchyty zajíců, prodávaných do ciziny (hlavně do Francie) v době, kdy jejich stavy u nás klesaly, byly opravdu „ekonomické”. Peníze, které za ně myslivecká sdružení získávala, nemohly nahradit škody ekologické. A v oblasti sociální ? Myslivci využívali při odchytech zajíců žáky základních škol, místo toho, aby jim vysvětlovali, že zajíce je u nás nutné chránit, protože byl před druhou světovou válkou naší nejvýznamnější lovnou zvěří.
Například statistika z roku 1933 uvádí,že bylo u nás toho roku uloveno 1 200 kohoutů tetřeva, 440 000 bažantů, 2 407 000 koroptví a 1 607 000 zajíců. Pro státní pokladnu to tehdy představovalo příjem 38 300 000 tehdejších korun. V té době byla koruna pátou nejpevnější měnou na světě. (Jirsík J., Jak žijí zvířata, Přírodopis živočišstva, 1935). A stavy neklesaly.
4. „Má-li být na Křivoklátsku ještě něco chráněno, pak není třeba chránit to, co už je u nás platnou legislativou desetkrát chráněno a není v současné době ohrožené.”
Co by tomu řekly užovky podplamaté, jejichž mláďata byla před lety v Berounce odchytávána a vyvážena do Spolkové republiky Německo... Svědectví o tom přináší Rakovnický deník v roce 1999: „Za účasti čestných hostů a novinářů bylo úderem desáté hodiny z rukou spolkového ministra životního prostředí vypuštěno prvních 75 českých užovek do Labe, poblíž Míšně. Polovina z nich pochází z Křivoklátska.” V té době už byla užovka podplamatá u nás zařazena mezi ohrožené druhy.
Určitě by se přidal i Joachim Barrande, kdyby mohl nahlédnout do brožurky vydané v roce 1979 u příležitosti oslav 750 let obce Skryje: „Stráň proti mostu přes Berounku je známým nalezištěm trilobitů, především velkých exemplářů druhu Hydrocephalus carens, jehož úlomky je možno nalézt v břidličné suti dnes však již generacemi sběratelů tak prohrabané, že se zde již téměř nic pěkného nenajde.” Z amerického národního parku si návštěvník nesmí odnést ani kamínek. A z Křivoklátska si návštěvníci, jak tuzemští, tak zahraniční, beztrestně odváží světové unikáty zkamenělých živočichů, kteří zde v tehdejším moři žili před 500 miliony let.
V současné době přemnožená spárkatá zvěř způsobuje škody na lesních porostech. Byly dovezeny i další druhy zvěře (daněk, muflon, několik druhů jelenů). Prospívají myslivcům trofejemi, ale lesníkům škodí. Chybí přirození predátoři, kteří byli myslivci zlikvidováni. Poslední medvěd byl na Křivoklátsku zastřelen v roce 1692, poslední rys 1695, poslední vlk 1724 a poslední divoká kočka 1780.
Blahodárný vliv predátorů můžeme vidět v Beskydech, kde se v roce 1994 znovu objevili vlci. Zásluhou vlčích smeček přežívají jen zdravé kusy spárkaté zvěře, která navíc nemá klid na likvidaci nových stromů a podrostů. Přesto se blahodárná přítomnost několika vlků nesetkává s pozitivním ohlasem (Kvasnica J. M., „Těžký život beskydských psanců”, Příroda wildlife, 4/2010).
Vraťme se do historie. V roce 1872 byl v USA založen Yellowstoneský národní park, jako první na světě. V bývalé ČSSR bylo šest národních parků. Zatímco Yellowstone navštíví dva miliony návštěvníků ročně, 18krát menší Tatranský park dvakrát tolik. Stejný problém má Krkonošský národní park. V obou parcích převažuje činnost sportovně - rekreační nad činností výchovně - vzdělávací. Nic nevadí, že Krkonošský národní park byl mezinárodní unií pro ochranu přírody a přírodních zdrojů zařazen mezi 43 ohrožených chráněných území světa (Krejčí A., Národní parky: ČSSR, USA, SSSR, Vesmír, 1987).
A tady se ukazuje význam menších národních parků, jejichž terén není vhodný pro zimní sporty. Jejich příroda nebude ničena a těžiště jejich činnosti bude spočívat ve výchovně-vzdělávací práci. V případě vyhlášení národního parku zůstanou lesníkům více jak dvě třetiny současné CHKO. A budou-li chtít vrátit svěřené lesy do stavu, v jakém byly v době jejich předků, pak budou tak vytíženi těžební a pěstební činností, že jim na výchovně-vzdělávací činnost tolik času nezbude.
Současný největší znalec křivoklátské květeny, rakovnický rodák RNDr. Jiří Kolbek, CSc., píše: „Bohatost vegetace Křivoklátska dokládá, že v území byla zjištěna rostlinná společenstva dosud na území ČR neregistrovaná. (Kolbek J., Potenciální přirozená vegetace biosférické vegetace Křivoklátsko, Academia 1997).
Jestliže dopustíme, aby z komerčních důvodů bylo vyhlášení Národního parku Křivoklátsko zastaveno, pak nám nejen naši potomci, ale ani příroda nikdy neodpustí.
