Jiří Oliva – nová tvář politiky v Královéhradeckém kraji
Hradec Králové - Současná předvolební doba nabízí přehledy kandidátů všech politických stran. Najdeme mezi nimi většinou letité parlamentní harcovníky, ale i osoby z politiky neznámé, jako je například Jiří Oliva (na snímku). Jde o člověka, který v Hradci Králové v roce 1992 zakládal a poté 11 let úspěšně řídil podnik Lesy ČR. V roce 2003 vynuceně odešel na lesnickou fakultu do Prahy, kde je dodnes vysokoškolským pedagogem. V Královéhradeckém kraji kandiduje za stranu TOP 09.
* Kde se ve vás v tak zralém věku vzaly politické ambice?
Musím otevřeně říci, že se nevzaly ve mně, ale byl jsem tzv. postrčen. Celý dosavadní život jsem pracoval v provozních funkcích a při těch vyšších jsem si s politiky zkusil své. Když jsem pak zakotvil na lesnické fakultě, nemyslel jsem si, že bych se jí měl zabývat. Nakonec mohu však parafrázovat přísloví „Člověk míní, kníže mění”. Pan Schwarzenberg mne totiž přesvědčil, že nadávání, apatie a pasivita nikdy nic nevyřeší a pokud chceme přispět k nápravě věcí, které politika zdeformovala, lze tak učinit opět a jen politickou aktivitou. Aprotože jsou deformovány věci, kterým jsem obětoval nejlepší léta svého života, chci se pokusit o jejich nápravu. A toto je jediná možná cesta.
* Máte na mysli státní podnik Lesy ČR, který jste v Hradci zakládal?
Věc se netýká jen tohoto podniku. Lesy ČR jsou jen ukázkou obecného stavu ve všech státních podnicích, které mohou produkovat významnější zisk. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že je to hlavní důvod pro to, aby byly terčem politických nájezdníků. Tento stav, který startoval okolo roku 2002 není, dílem pravicové, či levicové politické strany. Je ukázkou kvality a morálky lidí, kteří v politických funkcích zasedli. Například ministři zemědělství Josef Lux a Jan Fencl, přestože byli každý z jiné části politického spektra, dokázali eliminovat možné politické tlaky na státní podnik a skutečně jej nechali spravovat podle odborných a ekonomických zásad. Dodnes si obou hluboce vážím. Jejich následovníků si naopak hluboce nevážím.
* Co vám nejvíce na politicích vadí?
Tak určitě nejsou všichni stejní a znám mezi nimi několik slušných lidí. Zřejmě nejvíc mi na mnohých vadí, že tzv. „správu věcí veřejných” dokázali transformovat na „správu věcí soukromých ze zdrojů veřejných”. Zázračná zbohatnutí některých z nich jsou opravdu pozoruhodná a tento stav jen potvrzují.
* Je něco, co na nich obdivujete?
Určitě! Asi nejvíce to, jak se někteří dokázali dostat pětkrát po sobě do parlamentu, přestože by se v praktickém životě obtížně uživili. Bohužel, právě tato skutečnost je příčinou toho, že politika je často odtržena od reálného života. Rozhodně bych zavedl délku jakéhokoliv mandátu, maximálně dvě volební období. Ve školství to platí u děkanů fakult a rektorů, v politice u funkce prezidenta. Proč by to nemohlo platit u všech politiků?
* A vadí vám něco na voličích?
Každý volič je v době voleb politikem. Je to jediná chvíle, kdy může ovlivnit, jak bude stát s jeho penězi nakládat. Bohužel, pořád je mnoho voličů, kteří si neuvědomují, že stát jiné peníze, než právě ty jejich nemá! Nemá na ně zlatý důl, nevezme je ani tzv. bohatým, protože poctivých je málo, ti to nevytrhnou, a nepoctiví mají své „výdělky” řádně zajištěny. Sliby pak končí v lepším případě přeléváním peněz obyčejných lidí z jedné kapsy do druhé, v horším případě dalšími dluhy, které zaplatí naše děti a vnuci. To bohužel značná část voličů odmítá chápat.
* A co u nich vnímáte pozitivně?
Že většina jich nakonec k volbám přijde. Dnes si zejména mladí lidé již nedokážou uvědomit, co jsou svobodné volby. Ale mnoho z nás starších pamatujeme jednu kandidátku Národní fronty, vyhazovy z práce proto, že člověk šel za plentu, manifestační účast ve volbách atd. Skutečnost, že k volbám chodí obvykle přes 50% lidí, je znamením, že většina voličů o sobě chce rozhodovat sama a doba, kdy se strany budou volit jen svými členy, určitě nehrozí. Naštěstí!
