Přijetím takzvaného Kjótského protokolu o snížení emisí plynů způsobujících tzv. skleníkový efekt skončila před 25 lety, 11. prosince 1997, konference OSN o změnách podnebí. Tento dokument určil závazné limity pro snižování emisí, ovšem neratifikovaly ho USA a k závazku snižování emisí se nepřipojily ani Čína nebo Indie. Podle dokumentu, který vstoupil v platnost v roce 2005, poté, co jej rok předtím ratifikovalo Rusko, měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.
Na prodloužení Kjótského protokolu nejméně o pět let se v roce 2011 shodli delegáti na konferenci v jihoafrickém Durbanu s tím, že začnou pracovat na nové smlouvě o kontrole emisí. Kanada po konferenci oznámila, že od Kjótského protokolu odstupuje. Rozhodnutí zdůvodnila tvrzením, že protokol, v jehož rámci Ottawě hrozily sankce zhruba za 13,6 miliardy dolarů, podle ní nefunguje. O rok později byla na konferenci o změnách klimatu v Dauhá platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Cílem takzvaného Kjótského protokolu II bylo do tohoto roku snížit celosvětové emise skleníkových plynů nejméně o 18 procent v porovnání s rokem 1990.
Dokument měl však od počátku řadu kritiků. Jedni mu vyčítali, že je vzhledem k vynaloženým nákladů neefektivní, jiní jej zase kritizovali jako málo ambiciózní. Evropa například své cíle splnila, celkově se ale podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 zvýšila asi o 20 procent.
Protokol nakonec nahradila pařížská úmluva OSN o změně klimatu z roku 2015, která vstoupila v platnost v listopadu 2016. Podle ní má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Kritici ale dohodě vyčítají, že nestanovila pevné a závazné termíny pro omezování emisí.
Tuto smlouvu dosud podepsalo 197 zemí včetně ČR a k říjnu 2016 se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Dohoda pak do 30 dní mohla vstoupit v platnost. Spojené státy, které jsou po Číně druhým největším producentem CO2, však od smlouvy v červnu 2017 odstoupily. Americký prezident Donald Trump uvedl, že dohoda by stála Američany biliony dolarů, zrušila pracovní místa a brzdila ropný, plynárenský, uhelný a zpracovatelský průmysl. Nově zvolený americký prezident Joe ale Biden hned po loňském lednovém nástupu do úřadu Trumpovo rozhodnutí zvrátil.
A vloni v červenci představila Evropská komise dosud největší soubor klimatických návrhů, které mají země EU nasměrovat ke splnění přísnějších emisních cílů v roce 2030 (návrh bývá označován jako Zelená dohoda nebo Green Deal). Unijní exekutiva chce v zájmu boje proti oteplování planety mimo jiné skoncovat s výrobou benzínových a dieselových aut, zpoplatnit emise z dopravy či vytápění budov nebo zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. EK také potvrdila cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů nejméně o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Komise původně usilovala až o 60 procent, po tlaku některých států včetně České republiky ale svůj cíl mírně snížila.
ČTK
