Lesy na Šumavě se za posledních víc než 150 let příliš nezměnily. Dokládají to desítky historických lesnických map, které letos správa parku vydala v nové knize Atlas historických lesních map Šumavy. Obsahuje reprodukce map, které šumavští lesníci ručně malovali na území většiny dnešní chráněné krajinné oblasti a téměř celého Národního parku Šumava, řekl ČTK ředitel správy parku Pavel Hubený.
„Jsou tam reprodukce map od poloviny 19. století do poloviny 20. století, tedy ty nejstarší mapy, a jsou zajímavé v tom, že tam uvidíte, jak jsou lesy staré, co tam rostlo, kde se kácelo a co se kácelo. Obsahují také množství starých pomístních názvů - schwarzenberských a německých. A ty mapy jsou krásné, protože je malovali ručně lesničtí taxátoři, kteří lesy vyměřovali. Jsou jako obrazy," řekl Hubený, který mapy doplnil komentářem a také například grafy věkových struktur porostů k jednotlivým mapám. "Ty dokumentují realitu, že třeba většina dnešních stromů v daném lese pochází z roku 1890, ale do dneška se tam zachovalo i deset procent dvěstěletých stromů,“ popsal.
Lesníci dříve mapy vytvářeli zejména proto, aby mohli zjistit, kolik dřeva a jakých druhů v jednotlivých revírech roste, jak se dá dobře prodat a co se dá vymýtit. Z pohledu ochrany přírody je dnes podle Hubeného cenné, že z map je patrné, že současné šumavské lesy jsou pokračováním lesů původních. „Že nedošlo k nějakému přerušení vichřicí, kůrovcovou kalamitou, ke startu od nuly. Je tam úplně přesně vidět, že u některých kousků lesa se to stalo, ale většina lesa vichřici v nějakém stadiu nějakým způsobem přežila, takže vidíte, že lesy na Šumavě jsou pořád skoro stejné a pořád stejně živé,“ řekl.
Prohlížení starých lesnických map, které lesníci malovali pro danou lokalitu každých deset let, je podle něj trochu detektivní a vzrušující příběh. Kniha není určená jen pro odborníky, zaujmout může každého, kdo má rád Šumavu a šumavské lesy. S trochou znalosti terénu mohou i lidé, kteří běžně s lesnickými mapami nepracují, vyrazit do lesa porovnávat současný stav se starými mapami.
Skeny map, shromážděné z archivů, mají správci parku už řadu let a občas s nimi i pracovali. „Říkal jsem si ale, že je to velká škoda nezveřejnit,“ uvedl Hubený. Mapy se nedochovaly všechny, u některých území je ale k dispozici jejich celá řada v průběhu století. Sérii od roku 1858 do roku 1948 má například oblast Bližší Lhoty a Smrčiny. Díky tomu lze porovnávat, jak se v dané době les měnil, jak byl starý, co se kdy vytěžilo a i dnes je možné najít na místě stejné stromy jako v předminulém století. "Na Smrčině, která je dnes v první zóně, je skupina starých buků, které byly už v mapě v roce 1860 značené jako staré buky. A jsou tam pořád," dodal Hubený.
ČTK
