Dnes je stále hlasitěji slyšet nářek milovníků přírody, že motorkáři plundrují naše lesy. V zimě je zase slyšet lamentování lyžařů, že lesníci ničí v lesích běžecké stopy. A pak se pro změnu ozvou lesníci, kterým všechny mladé vysazené i vysemeněné stromečky ohryzala hladová a pravděpodobně i přemnožená zvěř. Ta si samozřejmě smlsne i na polích, což trápí zemědělce. Také jsem už slyšel stížnosti turistů a houbařů, že si vojáci a myslivci oplotili celý obrovský les jen sami pro sebe, a nikoho do obory či do vojenského újezdu nepustí. Nebo jsem už taky slyšel nadávat mykology na houbaře, kteří nadměrným sběrem drancují vzácné druhy hřibovitých hub.
A sám co chvíli v lesích narazím na rozlehlé plochy bez života, které tam a zpátky rozryla černá zvěř nebo lakatoše dřevorubců. Někdy si vykračuji po lesní cestě, která se najednou změní v nehorázně neprostupné bahno, protože po ní pořád někdo jezdí. A jindy si zase vykračuji po lesní cestě, která se najednou úplně ztratí mezi malinami, ostružinami a šípky, protože po ní pro změnu nikdo nejezdí. Když musím v lese uskakovat před autem, nadávám na ty, co nechávají závory na lesních cestách otevřené. A když sám jako řidič za volantem jedu zkratkou, kterou využívám celý život, a najednou narazím na zbrusu novou závoru nebo zákaz vjezdu, používám velmi nedůstojný slovník. Vadí zvěři víc řev motorových pil nebo terénních motorek? Jak srny znám, pasou se klidně u kolejí i u dálnic. Mohlo by jet sto motorek za sebou a v životě by nenadělaly takovou paseku jako tři traktory s kládami nebo jiné lesácké stroje. Někomu vadí v lese cyklisté, jinému pejskaři, kteří venčí své miláčky bez náhubku nebo bez vodítka, jinému lovci se zbraněmi a ostrým střelivem, jiní mají výhrady ke škodné, k holosečím, pytlákům, kůrovcům, smrkovým monokulturám nebo k ochráncům přírody. A občas chráněný bobr rozhryže chráněný strom. Tak už to v lese chodí. Všichni proti všem.
