Myslivecké obory mají být podle veřejného ochránce práv Stanislava Křečka přístupné veřejnosti, pokud pro ně neplatí zákaz nebo omezení vstupu podle zákona o myslivosti nebo jiných právních předpisů. Ombudsman o tom dnes informoval na svém webu. Veřejný ochránce práv po stížnostech lidí zjišťoval, zda jsou myslivecké obory přístupné veřejnosti a jak se v nich návštěvníci mohou pohybovat.
V Česku je přibližně 200 mysliveckých obor, ve kterých se chová zvěř. Na ombudsmana se v minulosti někteří občané obrátili s tím, že obory nemohou navštěvovat. Vstup veřejnosti do mysliveckých obor ale není podle ombudsmana černobílou záležitostí, v níž by se dalo jednoduše přiklonit buď na stranu veřejnosti nebo na stranu uživatelů obor. Na jedné straně jsou podle něj pochopitelné stížnosti obyvatel, že nemohou skrze obory projít nebo je navštěvovat jako součást krajiny. Na druhé straně podle ombudsmana není možné opomíjet ani argumenty uživatelů obor, kteří míní, že obory by měly být uzavřené. Namítají, že se návštěvníci mnohdy nechovají vhodně, tedy s respektem ke zvěři a životnímu prostředí. Odhazují odpadky, hlasitě pokřikují a plaší zvěř.
„Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech věci a na vyvažování jednotlivých zájmů. Existence obory v území může zapříčinit konflikty a společenské napětí. Ty je však možné zmírnit či odstranit vzájemnou komunikací a hledáním kompromisního řešení. Obory by pak mohly sloužit svému účelu, a zároveň být místem, které by mohla veřejnost navštěvovat,“ uvedl Křeček.
Obecně obvod obory musí být ohrazený či jinak uzpůsobený tomu, aby zvěř z obory neutekla. Oborní ohrazení ale ve většině případů zároveň představuje překážku pro pohyb v krajině a lese. U obor, u kterých je to možné, je tedy potřeba umožnit vstup například brankami v oplocení či přelízkami přes plot. Podle zákona o myslivosti může být obora nepřístupná tehdy, pokud pro ni platí zákaz nebo omezení vstupu na základě takzvaného opatření obecné povahy. Jde o dokument vydávaný orgánem státní správy myslivosti. Při vydávání opatření se zohledňuje například počet zvěře, který se v oboře uživí, rozloha obory, rozmístění zemědělských nebo lesních pozemků či zdrojů vody v oboře.
V některých oborách pak může být problematické umožnit vstup veřejnosti a zároveň zachovat potřebný rozsah výkonu práva myslivosti a životní pohody zvěře. Orgán státní správy myslivosti může v takových případech nařídit opatřením i plošný zákaz vstupu veřejnosti do obory, avšak pouze po omezené časové období.
Pokud je obora nepřístupná a na ohrazení obory či na informační ceduli nevisí žádná zpráva o vydání opatření obecné povahy, které by omezovalo či zakazovalo vstup do obory, lidé se podle ombudsmana mají obrátit na příslušný orgán státní správy myslivosti. Jde zpravidla o odbor životního prostředí městského úřadu, kde lze zjistit další informace, případně podat podnět, aby se nepřístupností obory zabýval.
ČTK
