Mikulčice – Problémy s šířením nepůvodních druhů rostlin i živočichů se řeší dnes na celém světě. Také v Evropě a tedy i České republice stojí boj s invazními druhy nemalé prostředky a úsilí. Šíření mnoha druhů můžeme pozorovat i v našem regionu. Příkladem může být také houževnatá křídlatka, která vytlačuje původní druhy rostlin. V boji s ní pomáhali v minulých dnech i dobrovolníci z Hnutí Brontosaurus. Křídlatka se začala šířit na území přírodního parku Mikulčický luh. Tam se patrně dostala s odpadem ze soukromé zahrádky, kde si ji lidé pěstovali jako okrasnou rostlinu. Teď se však z jednoho místa po vodě rozšiřuje a také proniká do okolního lesa. Křídlatka se množí velmi rychle a její husté, několik metrů vysoké porosty téměř absolutně vytlačí původní rostliny.
Její šíření ohrožuje nejen rostliny, ale i živočichy. Tím, že zlikviduje původní druhy flóry, změní celý ekosystém a živočichové navázaní na tyto druhy zmizí.
V Mikulčickém luhu je problém s křídlatkou zatím pouze lokální. Ale rostlina se dokáže na nová místa dostávat velmi rychle. Hrozba, že se z původního lužního lesa s mnoha vzácnými a chráněnými druhy stane jen neproniknutelný porost křídlatky, je reálná, a to především na březích vodních kanálů. Předejít tomu se snaží lesníci ve spolupráci s dobrovolníky z Hnutí Brontosaurus.
Ti se v minulých dnech snažili eliminovat porost křídlatky tak, aby nevysemenila a dál se nešířila. Nezbytné je i chemické ošetření. Že boj s rozrostlou křídlatkou není jednoduchý, lze jasně pochopit z fotografie. Věřme však, že bude úspěšný.
Lužní krajina se totiž historicky potýká s mnoha dalšími negativními vlivy různého rozsahu. Těžkou ránu způsobily vodohospodářské úpravy -především regulace řeky Moravy. Ty způsobují celkové vysoušení krajiny se všemi důsledky pro flóru, faunu i člověka. Dále lze jmenovat těžbu nafty, fragmentaci porostů, nadměrné stavy lovné zvěře, plošnou těžbu dřeva, likvidaci hnízdních dutin pro ptactvo, aj. Nebezpečím pro místní přírodu může být i nekontrolovaný turistický ruch.
Udržení kvality přírodního prostředí není zdaleka samozřejmostí. Zastavení šíření invazních druhů je jen jednou, leč nezbytnou, částí ochrany zdejší přírody.
