Kriticky ohrožené masožravé rostlině tučnici české se na Shnilých loukách v národní přírodní památce Jestřebské slatiny na Českolipsku opět daří. Botanici Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) jich tam v minulých týdnech napočítali 700, nikde jinde ve světe než v této oblasti Máchova kraje tento druh tučnice neroste. V tiskové zprávě o tom dnes informovala mluvčí AOPK Karolína Šůlová.
Přirozené klima pro tučnici českou v minulosti na Shnilých loukách nepříznivě ovlivnila činnost člověka. „Už od 19. století lidé zdejší louky postupně odvodňovali, což mělo zásadní dopad na jejich druhové složení. V posledních desetiletích navíc po omezení hospodaření začaly zarůstat náletovými dřevinami, což tučnicím a dalším vzácným druhům nevyhovuje. Právě proto nyní nálety pravidelně vyřezáváme, louky kosíme a snažíme se tu obnovit poškozený vodní režim. Tato péče se vyplácí," uvedl ředitel Správy CHKO Kokořínsko - Máchův kraj Ladislav Pořízek.
Na rozdíl od známější tučnice obecné s modrofialovými kvítky má česká kvítky drobné bleděfialové. Jde o nenápadnou trvalku. „Roste na slatiništích s vysokou hladinou spodní vody. Protože v půdě není moc živin, přilepšuje si lapáním hmyzu. Kořist loví listy, které má pokryté lepkavým sekretem. Jakmile přisedne nějaký drobný hmyz, list se začne pomalu stáčet a uvězněná kořist je postupně natrávena," dodala Kateřina Šindelářová z AOPK.
V Jestřebských slatinách rostou i další takzvané endemické druhy rostlin, které nerostou nikde jinde. Je to třeba orchidej prstnatec český. „Za zmínku stojí i další vzácné druhy. Roste tu také hlízovec Loeselův. Je to malá nenápadná orchidej, která v České republice přežívá už jen na několika málo místech," dodala Šůlová. Jestřebské slatiny jsou známé i díky výskytu popelivky sibiřské. Tato statná žlutě kvetoucí rostlina tu prokazatelně rostla i v době ledové. Z masožravek se tu daří také rosnatce okrouhlolisté.
ČTK
