Bývalý dlouholetý náčelník krušnohorských záchranářů se chce u ministra životního prostředí přimluvit za to, aby nechal boj s kůrovcem na přírodě
Tři desetiletí sbíral Rudolf Chlad jako náčelník Horské služby Krušné hory zkušenosti s ochranou přírody. V říjnu o nich bude diskutovat na Šumavě s ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem, který je proti rozšíření zón, do kterých člověk přírodě nezasahuje.
„Nechci být ani náhodou děd Vševěd. Některé zkušenosti z Krušných hor by se ale mohly Šumavě hodit. Když jsem se na Boží Dar přistěhoval, tak okolní lesy šly do háje a po vykácených stromech zbyly obrovské meze, ze kterých se seškrabávala kyselá zemina a pak sázely smrky. Les se ale ozdravil i v místech, kde člověk nezasahoval,” říká Rudolf Chlad. Letos v lednu předal šéfování Horské službě svému nástupci a je poslancem Karlovarského kraje kraje za TOP 09.
Jako příklad bezzásahové zóny uvádí Chlad Božídarský Špičák. Tento druhý nejvyšší vrchol české části Krušných hor leží v Národní přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště. Je zalesněný převážně smrky. Rostou tam i listnáče.
„Božídarský špičák je už bez zásahu člověka krásně zelený, i když na něm byly na stojato suché stromy, napadené kůrovcem. Ještě před rokem 1990 tam chtěli lesáci postavit lanovky na přepravu vytěženého dříví. V plánu bylo i odvodnění rašeliniště. Zaplať pánbůh, že zvítězil rozum,” prohlašuje Chlad.
Ministr životního prostředí Pavel Drobil se o uplynulém víkendu přijel na západ Čech přesvědčit, jak vypadá kůrovcová kalamita v šumavském národním parku. Při prohlídce lesů poznamenal, že Bursíkova koncepce ponechání lesů svému vlastnímu osudu fatálně selhala.
„Šumava by mohla zčásti odtěžit dřevo v místech, kde padající stromy ohrožují procházející lidi. Na Šumavě, kterou mámproježděnou na kole, je spousta exponovaných míst, jako je náš Božídarský Špičák. Ale těžba dřeva je velmi drahá a les si poradí i bez ní. Jsem zajedno s ekology, kteří tento názor zastávají,” prohlašuje Rudolf Chlad.
Jako další příklad, kdy si příroda pomohla, uvádí krušnohorskou horu Meluzína. Ani na ni nesáhla ruka člověka, i když vrchol Meluzíny byl téměř holý. Kůrovcovou kalamitu připomínají suché stromy. I holina na Meluzíně se vzpamatovává a začínají na ní růst zdravé náletové stromy.
Rudolf Chlad netuší, jak uministra životního prostředí uspěje. V poslanecké kanceláři ale sedí s profesorem Bořivojem Šarapatkou, který má na starosti ochranu přírody. Zájem o zkušenosti z Krušných hor podle Chlada mají vedle Šarapatky i další poslanci.
