Zasahovali i na Boubíně
Jaromír Bláha z hnutí DUHA vMF DNES uvedl k problematice kůrovce na Šumavě, že kdyby lesníci kdysi zasahovali na Boubíně, prales by se nedochoval. Pan Bláha má buďto velmi malé znalosti o Boubínském pralese, nebo záměrně dezinformuje čtenáře. Petr Martan, velký znalec vývoje pralesa na Boubíně a celé boubínské oblasti, v publikaci, kterou vydal, uvádí, jak tehdy lesníci pracovali. Jak to dělali? Důsledně zpracovávali polomy a kůrovcem napadené stromy v tzv.
ochranném plášti o výměře 183 hektarů a v další části o výměře 440 hektarů se navíc prováděla jen těžba spojená s výchovnými zásahy a výběrným hospodářstvím. Přesto se Boubínský prales zachoval včetně toho nejcennějšího horního patra i po 150 letech. Tak pracovali lesníci. V období působení NPŠ nastal opačný postup. Nejprve byly ponechány na pospas ty krásné a obdivované porosty kůrovci, lesy byly zničeny a nového opravdového lesa se dočkají až generace lidí, kteří se ještě ani nenarodili. To není metoda lesníků a nelze se dovolávat jejich příkladu. Domnívám se, že by hnutí DUHA mělo pana Bláhu nahradit někým jiným, který má skutečně odborné vzdělání.
JOSEF ŘEŽÁBEK
Protivín
Pila je horší než brouk
Obecně je pro mne chlap s motorovou pilou a to, co postupuje za ním, podstatně lidstvu nebezpečnější než nějaký brouk. Zatím jsme se nedokázali naučit zacházet s kulturní krajinou. Podívejme se jen, jak se chováme ke své nejhezčí jihočeské řece a jejímu okolí. Jestli chce pan hejtman vyhlašovat nějaké výjimečné stavy, tak ať si sjede Vltavu. Je doslova pokrytectvím mlčet ku kácení staletých stromů podél komunikací a pak se najednou brát za jiné tam, kde o tom má rozhodovat jen příroda. Jsem zásadně proti lidem tam, kde nemají co dělat. Výjimkou by mohli být snad jen hasiči, kteří by po dřevorubcích jezdili hasit požáry. Hasiče po některých politicích bychom už měli začít školit. Budou brzy potřeba víc, než jsme si ochotni připustit.
MIREK RABOCH
Vyšší Brod
Miko a Krejčí, odstupte
Pane Miko a pane Krejčí, odstupte! Šumava není vaše hračka! Pokusy si dělejte na vašich zahrádkách!
JAN FUCHS
Vimperk
Příroda si sama nepomůže
O Šumavě už je v podstatě rozhodnuto, dnešní úvahy - zasahovat -nezasahovat jsou víceméně zbytečné, pokud se podíváte na krajinu po kůrovci či těžbě harvestory, oboje je hnus. To bylo aktuální na začátku v roce 1991, kdy vznikla kalamita na Modravsku u Černé hory.
Dnes je, bohužel, zasažena kůrovcem velká část Šumavy a Pošumaví, za nedlouho to postihne celou Šumavu, postup se nezastavil. Bohužel, nejde jenom o les, ale o změnu celého biotopu, vodního režimu, ekosystému na dlouhou dobu, která výrazně přesahuje jedno lidské pokolení. V dnešní době a stavu si s tím příroda sama těžko pomůže. Kdo jezdí pravidelně na Šumavu a pozoruje změny, tak se může přesvědčit na vlastní oči, nepotřebuje žádné „komise”. Pokud si dáte práci a vyhledáte v historických dokladech osudy a vývoj Šumavy, tak jednoznačně vyplývá, že současný „experiment” nemá opodstatnění a popírá její vývoj po několik století. Podívejte se na staré mapy, najdete zde stovky osad, stezek i počátků průmyslu. Minulost Šumavy je známá, budoucnost, bohužel, krajně nejistá a odpovědnost toho, kdo to způsobil - žádná. Šumava nám mizí před očima, báchorky, že si pomůže sama - realita je někde jinde.
PAVEL MARTAN
Praha, chalupář na Šumavě
Pandemická nepravda
Kdybych právě neukončil korekturu připravovaného Velkého slovníku floskulí, určitě bych na čelné místo teď zařadil termín pandemie. Čítankově vyprázdněnou, účelově panikářskou floskulí se tohle nevinné slovo stalo přesně od chvíle, kdy odborným lékařským termínem s přesným vymezením začali v médiích v souvislosti se Šumavou strašit občany jihočeský hejtman Jiří Zimola, plzeňská hejtmanka Milada Emmerová a „expert” Josef Vovesný, poradce Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (to expert píšu záměrně v uvozovkách, protože zástupce soukromých vlastníků lesa je ve věcech ochrany přírodních procesů, jež jsou smyslem každého národního parku na světě, opravdovým kozlem mezi zahradníky: „expertizy” podobných lobbistů, z kterých vychází Zimola, jsou naopak křiklavým příkladem střetu zájmů). A média, včetně těch takzvaně seriózních, po léta ignorují fundovaná ochranářská stanoviska desítek přírodovědců, renomovaných profesorů i celých vědeckých rad z akademických ústavů a vrcholných představitelů fakult řady prestižních univerzit. Tam všude tedy sedí, pane Zimolo, paní Emmerová, pane Zemane a pane prezidente, samí hlupáci, zatímco vy jste ti chytří? Místo nesčetných písemných i webových stanovisek a vědecky podložených analýz těchto institucí, které se problémem Šumavy zabývají profesionálně celá desetiletí, a všechny bez rozdílu mluví proti zásahům v jádrových zónách národního parku, dávají média přednost vašim pandemickým nepravdám. Zbývá poslední otázka: cui bono? Proč celý ten cirkus, kdo je vlastně jeho principálem? Komu taková cíleně vrstvená kupa lží, panik a mystifikací slouží? Vidím dvě příčiny, jednu „ideovou”, hodnou jen politování, druhou „lukrativní”, hodnou zavržení. Za prvé je tu technokratická ideologická zaslepenost. Pro některé lidi je nepředstavitelné, aby se byť na dvou procentech parku, se ukázalo, že příroda je chytřejší než my a že může věc obnovy lesa zařídit zadarmo a lépe, než to dokáže motorová pila. Druhá příčina je zištná: některým by vyhovovala Šumava plná sjezdovek a lunaparků, jiní vidí ušlý zisk z rezonančních smrků. A konečně, například právě těm nejagilnějším šumavským starostům a starostkám, jejichž jména prokazatelně figurují na katastru pozemků jako jména majitelů pozemků na chráněném území, by zase velmi vyhovovalo vynětí těchto území z nejpřísnějšího režimu ochrany a jejich následný prodej nebo pronájem movitým cizincům, například Holanďanům. Dobře vědí, že jakmile do bezzásahových zón vjedou těžaři, národní park ztratí smysl: buď bude zrušen, a nebo zmenšen, právě o ta jejich území. A k tomu se mediální brouk náramně hodí - stejně jako se kdysi hodila jiným darebákům mandelinka bramborová.
VLADIMÍR JUST
Škodlivý experiment
Současný způsob je škodlivý, dlouhodobý a nákladný experiment. Domnívám se, že takový přírodní proces si mohou dovolit pouze některé státy na africkém nebo na americkém kontinentu a v některých oblastech v Rusku, konkrétně na Sibiři. Navrhuji stromy vykácet, dřevo podle kvality zužitkovat a zbytek eventuálně na místě spálit. Pak podle situace a nadmořské výšky tam vysázet nové dřevní smíšené odolné kultury a kultivovaně tam hospodařit podle starých osvědčených zásad.
VÁCLAV ŽELINA
Příspěvky jsou redakčně kráceny
