Lýkožrout alias kůrovec je prvním broukem po mandelince bramborové, který to dotáhl až do vysoké politiky. Prezident republiky totiž po setkání s jihočeským hejtmanem Zimolou jako první podepsal petici Pro zdravou Šumavu. Asi proto mi naskočila modifikace bojové říkánky z mandelinčích časů: Prezident a petice, na kůrovce palice!
Nebudu rozmnožovat hlasy neodborníků vyjadřujících se k tomu problému. Vím o něm jen to, co ví většina lidí: Na Šumavě je kůrovcová kalamita a o to, jak ji řešit, střílejí se dva tábory. Ochránci přírody s částí oborníků tvrdí, že si příroda pomůže sama. A že nájezd těžké techniky do nejvyšších partií parku by udělal více škody než užitku.
Druhá strana s jinou částí odborníků má zase za to, že se přírodě musí pomoci rubáním stromů, neboť kalamitu sama nezvládne. Co je správné, nevím. Vím však, že z brouka se stává politikum. Doufám jen, že se nevynoří třetí strana s návrhem, aby se na kůrovce poštvali žáci, jako kdysi na mandelinku. Václav Klaus podpisem oné petice jako by propadl lehké schizofrenii. Ve své nové knize Modrá planeta v ohrožení totiž píše, že „...klima je na naší planetě za posledních deset tisíc let v podstatě stále stejné... jeho výkyvy mají přirozený, tedy nikoliv člověkem způsobený charakter”.
Je-li toto pravda, není-liž pravda i to, že i kůrovcové kalamity jsou přirozenými výkyvy patřícími přírodě? Připadá mi, že spíše než petici za zdravou Šumavu podepsal prezident petici proti ekologickým aktivistům, kteří podle něj zneužívají své zelené náboženství k omezování lidské svobody.
Připouštím, že i mně občas pijí krev. To když třeba pro výskyt splešťule blátivé či brouka pytlíka blokují stavbu dálnic a nutí lidi v okolí žít v ohrožení auty. A jsou nevypočitatelní. Když ještě politicky čůrali velkým obloukem a byli ve Sněmovně, blokovali výstavbu jaderných elektráren. Když ale dnes čůrají jen tříprocentním preferenčním čůrkem, už jim jádro nevadí. Na druhou stranu, kdyby nebylo jich, stavební lobby by se už dávno utrhla ze řetězu.
Možná, a já se k této možnosti přikláním, v petici Pro zdravou Šumavu nejde ani tak o brouka a jak na něj, ale o Šumavu vůbec. O její využití, o lidi, kteří tam žijí. I když se i dnes těží kůrovcové dříví dokonce i v bezzásahových zónách, „dřevěný chleba”, který po staletí živil tamní obyvatele, to už není. Co místo toho?
