Krkonoše - Stát vážně uvažuje o odkoupení dvou nejznámějších chat na hřebenech Krkonoš. Už od loňského podzimu licituje ministerstvo životního prostředí se soukromými majiteli o ceně Labské boudy a nyní začalo jednat i o koupi Luční boudy. Zatímco Labskou boudu chtějí ochranáři získat, aby ji mohli zbourat, Luční boudu by rádi zachovali a přeměnili na středisko ekologické výchovy.
„Nabídku majitele na odprodej Luční boudy jsme skutečně obdrželi. Je to velmi náročný projekt, který nelze uspěchat. Odhaduji, že k nějakému rozhodnutí bychom měli dospět do konce letošního roku,” uvedl náměstek ministra životního prostředí František Pelc.
Správa Krkonošského národního parku má pro ministerstvo do konce června zpracovat podrobnou studii zabývající se výhodami i riziky případné koupě a následného provozování Luční boudy v režii státu.
Stát chce koupit slavné boudy„Prověřujeme, jaký program by mělo středisko ekologické výchovy na Luční boudě nabízet, aby bylo atraktivní pro školní mládež a veřejnost minimálně z celé republiky. Současně si musíme udělat rozvahu, jak by bylo ekonomicky náročné objekt provozovat,” řekl Pelc.
Teprve potom prý přijde čas na dohadování o ceně. „Pokud nebudeme mít vyřešen program a provoz, není podstatné, jestli by Luční bouda byla ke koupi za tři, nebo za sto milionů korun,” dodal náměstek ministra. O Luční boudu měla správa Krkonošského národního parku zájem už v roce 2003, kdy byla k mání v rámci konkurzu na tehdejšího majitele. Ochranáři však ve výběrovém řízení neuspěli, protože nedokázali nabídnout ani minimální částku, kterou tehdy konkurzní správce stanovil na 5 milionů korun.
Luční boudu tehdy za 10,5 milionu korun získala pražská společnost AEZZ, která ji opravila, znovu otevřela pro veřejnosti a ve chvíli, kdy se chata opět začíná těšit přízni turistů, ji překvapivě nabídla k odprodeji státu.
„Neustále musím bojovat se správci parku, aby mi povolili normálně provozovat hotel včetně zásobování, dopravy hostů a pořádání kulturních pořadů. Proto jsem na ministerstvo životního prostředí napsala, že pokud chtějí neustále omezovat moje vlastnická práva, tak ať si ode mě Luční boudu koupí,” vysvětlila majitelka Luční boudy Klára Sovová.
Chatu je ochotna státu prodat za cenu znaleckého posudku. „Určitě to nebude míň než sto milionů korun,” upřesnila.
V případě Labské boudy se o ceně stále licituje O tom, že se představy majitelů krkonošských chat o jejich ceně mohou od názoru státních úředníků značně lišit, svědčí více než půlroční neúspěšná jednání o koupi Labské boudy. Původně ji vlastníci prostřednictvím realitní kanceláře nabízeli za 43 miliony korun. Nedávno sice částku o čtyři miliony snížili, ale i tak je to pro ministerstvo životního prostředí příliš. „Představa majitelů je stále když ne o polovinu, tak minimálně o třetinu vyšší, než kolik jsme schopni a ochotni za Labskou boudu zaplatit,” konstatoval Pelc.
Další překážku v jednání představuje podmínka majitelů, že se o zbourání chaty postarají sami. „To je pro nás nepřijatelné, protože na zakázky nad sto tisíc korun vždy vypisujeme výběrová řízení. Cena, kterou by si majitel za likvidaci stanovil, by mohla být vyšší, než jakou bychom vysoutěžili. A to by bylo zbytečné plýtvání penězi,” uvedla mluvčí Krkonošského národního parku Alena Machačová.
Odmítavé stanovisko správy parku podporuje i její zřizovatel. „Kdyby se majitelé na své náklady rozhodli Labskou boudu zlikvidovat, dáme jim k tomu souhlas a ještě jim poděkujeme. Potíž je v tom, že oni si budou chtít výdaje na likvidaci zahrnout do prodejní ceny,” upozornil náměstek ministra.
A protože se majitelům zdá nabídka státu příliš nízká, hrozilo by podle něj nebezpečí, že by si započítáním nákladů na bourání mohli zvýšit cenu nad jimi požadovanou částku.
„Trváme na tom, že jsme ochotni Labskou za přijatelných podmínek odkoupit a na její likvidaci vypsat výběrové řízení,” zdůraznil Pelc.
Devítipodlažní železobetonový kolos se 79 pokoji, halami, kancelářemi, kuchyní, jídelnou a restaurací s výhledem do Labského dolu i na okolní krkonošské vrcholy dokončili stavbaři podle návrhu architekta Zdeňka Říháka v roce 1975. Na tehdejší dobu špičkově vybavený hotel má i vlastní úpravnu pitné vody, kotelnu na lehké topné oleje, garáže a několik výtahů.
Železobetonový moloch se nepovedl
Labská bouda byla přesně podle zásad socialistického stavebnictví postavena z betonových panelů zpevněných železem. Později začal beton vlivem extrémních klimatických podmínek opadávat, takže ze stavby na mnoha místech trčely rezavé dráty. Proto začali majitelé koncem roku 1998 boudu opravovat. Ačkoliv do její rekonstrukce investovali asi 15 milionů korun, v polovině loňského roku se rozhodli, že se do budoucna soustředí na svoji hlavní podnikatelskou činnost, kterou je kamionová doprava, a chatu nabídli k prodeji. Tehdy vycítili svoji šanci správci národního parku.
Železobetonová Labská bouda se podle ochranářů do nejpřísněji chráněné části Krkonoš vůbec nehodí. Ani vzhledem, ani velikostí, která je poplatná době, v níž vznikla. Proto chtějí s pomocí evropských dotací chatu koupit, s ohledem na okolní vzácnou přírodu šetrně zlikvidovat a na uvolněném místě postavit nějakou drobnou stavbu s nejnutnějším zázemím pro turisty.
„Další vývoj jednání s majiteli vůbec nedovedu odhadnout. Otevřený zůstává i termín, kdy bychom mohli dospět k nějaké dohodě,” řekl Pelc.
***
Labská bouda
Labská bouda leží nad hranou Labské rokle v jihovýchodní části Labské louky ve výšce 1 340 metrů na mořem. V první polovině devatenáctého století vystavěla v těchto místech podnikavá žena z Rokytnice nad Jizerou malou chatu, v níž prodávala příchozím kozí sýr, mléko a kořalku. Pozdější majitelé upravili původní primitivní boudu i pro ubytování návštěvníků. Hrabě Jan Harrach v letech 1878 až 1904 objekt přestavěl a dále rozšířil. V roce 1965 stará Labská bouda do základů vyhořela a o čtyři roky později začal na stejném místě vyrůstat obří železobetonový kolos, který stavbaři dokončili v roce 1975. Novou Labskou boudu provozoval státní podnik Interhotely Krkonoše až do privatizace v roce 1996, kdy rekreační zařízení získala soukromá dopravní firma Pumr&Ryba z Lázní Bělohradu. Od poloviny devadesátých let byla jedna z největších a nejznámějších krkonošských chat pro veřejnost uzavřena a turisté se v ní mohli zastavit pouze na základní občerstvení ve skromném kiosku. Majitelé rekonstruovanou boudu znovu otevřeli v roce 2004 a od té doby je i přes probíhající jednání o jejím prodeji stále v provozu.
Luční bouda
Leží na Bílé louce při levém břehu Bílého Labe pod svahy Luční a Studniční hory ve výšce 1 410 metrů nad mořem. Je nejstarší chatou v hřebenové části Krkonoš a se svými 5 600 metry čtverečními zastavěné plochy je i jednou z největších horských bud ve střední Evropě. Známá chata stojí na místě bývalého hospodářského stavení, které podle historických pramenů při staré obchodní stezce z Čech do Slezska existovalo už v roce 1625. Krátce po mnichovské dohodě 2. října 1938 Luční bouda spolu s nedalekou Rennerovou boudou vyhořela. Chatu za 2. světové války obnovili němečtí nacisté, kteří ji využívali jako výcvikové středisko wehrmachtu a školili zde radistky pro letectvo. Po válce využívala Luční boudu československá armáda. Později se o provoz chaty staral Československý svaz tělesné výchovy, jenž ji v roce 1990 předal Klubu českých turistů. V roce 1993 se Luční bouda zprivatizovala, několikrát změnila majitele a několik let byla kromě bufetu pro veřejnost zavřena. V roce 2003 koupila chatu v konkurzu pražská společnost AEZZ, která ji opravila a v roce 2004 opět otevřela pro veřejnost.
