Autor: (AK)
Změny klimatu a důsledky industrializace doléhají i na lesní porosty. Odborníci již nyní musí přemýšlet, jak bude vypadat skladba budoucích lesů.
Stromy budoucnosti se musí vypořádat s vichřicemi, vyšší teplotou, sušším klimatem a hmyzími škůdci. Podobné hrozby budou ve střední Evropě v příštích letech stále častější. Do jakých lesů budou za sto let vyrážet houbaři a turisté, pokud vůbec nějaké lesy přežijí?
Odborníci se shodují, že je třeba radikálně změnit skladbu lesních porostů a nahradit současné druhy teplomilnějšími a odolnějšími stromy. Například žumara ztepilá, známá také jako palma konopná (Trachycarpus fortunsei), se již pomalu zabydluje ve Švýcarsku. Snáší nízké tep -loty až do minus patnácti stupňů a současné mírnější zimy jí nijak nevadí. Ve střední Evropě se palmy rodu Trachycarpus vysazují v zahradách již více než dvě stě let, ale teprve v posledních desetiletích lze sledovat jejich spontánní šíření ve volné přírodě.Palmy nejsou jedinými přírůstky místních lesů. V kantonu Ticino severně od Locarna objevili botanikové v jednom lesním porostu na dvacet exotických druhů rostlin. Vedle četných exemplářů žumary tu najdeme například kafrovník. Podobná situace je i v okolí jihošvýcarských a severoitalských jezer. Jako ozdobný strom se žumara stále častěji vysazuje také v Německu, na viničných svazích teplejších regionů.
OHROŽENÉ JEHLIČNANY
Na druhé straně se do stále většího ohrožení dostávají některé druhy jehličnanů tvořící ve střední Evropě tradiční přirozené nebo uměle vysazované lesní kultury. Ubývající množství srážek zřejmě již brzy vytlačí staré modřínové porosty ve švýcarském Engadinu a jejich místo zaujme především dub letní a javáním vor klen. Nedávné orkány Kyril a Emma zase ukázaly, jak zranitelné jsou smrkové monokultury. Křehké a mělce zakořeněné smr -činy budou trpět i v budoucnu, kdy má prudkých vichřic ještě přibývat.
Když lesníci uvažují o podobě lesa pro příští generace, sahají vedle tradičních jedlí, dubů nebo buků již zcela samozřejmě i po nepůvodních dřevinách pocházejících z jiných kontinentů. V jejich plánech tak figuruje dou -glaska, trnovník akát, borovice těžká (Pinus ponderosa) nebo dub pýřitý (Quercus pubescens).
EKONOMICKÝ PŘÍNOS
Lesní porosty jsou pro řadu evropských států významným ekonomickým faktorem. V Německu tvoří třetinu celkové rozlohy země a s těžbou a zpracodřeva je tu spojeno přes milion pracovních míst se stále rostoucím souhrnným obratem. V tom nejsou započítány takové přínosy, jako je ozdravení životního prostředí a rekreační využití.
Původní porosty českomoravské oblasti byly podobně jako v jiných místech střední Evropy tvořeny zhruba z jedné třetiny bukem lesním a z jedné třetiny jedlí bělokorou. Teprve zbytek připadal na smrky, borovice a další dřeviny. Od osmnáctého století byly jedlobukové porosty většinou vytěženy a nahrazeny smrkovými monokulturami. Rychle rostoucí smrk dodával dostatek dřeva pro hornickou výdřevu, tesařské i truhlářské práce a nově se rozvíjející papírenský průmysl.
Dnes je smrk první velkou obětí klimatických změn. Během orkánu Kyril padlo v Německu šedesát milionů smrků, což představuje polovinu roční těžby. Stejné problémy způsobují smrkovým porostům stále častější období sucha a tepla. Mírnější klima naopak velmi dobře svědčí lýkožroutu smrkovému, který v teplých letech má až čtyři generace potomstva. Armádě vylíhlých larev pak mohou padnout za oběť během jedné sezony celé rozsáhlé lesy.
BOROVICE ANO, ČI NE?
Někteří lesníci radí urychleně vykácet smrky na těch místech, kam nepatří, a uspíšit tak potřebnou druhovou výměnu. V plánech na jejich náhradu se někdy uvažuje o borovicích, které jsou zdánlivě nenáročné a odolné. Podle vyjádření odborníků však stačí, aby teplota stoupla o další dva stupně, a borové porosty se stanou vítanou pastvou pro nové záplavy škůdců. Navíc hrozí akutní nebezpečí požáru. Borovice lesní prostě není ten správný strom pro středomořské klima, které u nás můžeme v budoucnu očekávat. Ostatně ve Středomoří rostou zcela jiné druhy borovic než u nás. Vývoj ve švýcarském kantonu Wallis dává těmto prognózám již dnes za pravdu. Borovice tu odumírají a na jejich místo nastupuje dub pýřitý.
STROMY PRO BUDOUCNOST
Jak se tedy bude jmenovat vítězný kandidát v evropském souboji lesních stromů? Zřejmě neexistuje jediný ideální druh, ale vytvoří se nové kombinace, které budou společně lépe vzdorovat nově vzniklým podmínkám. Velmi nadějným kandidátem jsou buky, které ve střední Evropě již jednou určovaly ráz krajiny. Jejich comeback by evropské krajině zajistil stabilní lesní komplexy, které celkem dobře snášejí i vyšší teploty, odolávají vichřicím a díky hlubšímu zakořenění nejsou tolik ohroženy akutním suchem. Spolu s buky se bude zvyšovat podíl dalších listnáčů, dubů, jasanů a javorů.
Radikální změny vyžadují nejen rozhodnost a prozíravost, ale také finanční prostředky. Příkladem jde spolková země Bavorsko, kde bude v příštích čtyřech letech ze státních zdrojů uvolněno na restrukturalizaci lesního fondu dvacet šest milionů eur. V další spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořany probíhá výzkum, jehož cílem je zjistit, který z více než stovky druhů borovic z celého světa bude nejlépe odolávat současnému klimatickému vývoji. Jedním z horkých kandidátů je severoamerická douglaska, která relativně dobře snáší sušší podnebí. Vedle jehličnanů by se mohly uplatnit i některé druhy středomořských dubů.
Experimenty s novou výsadbou se musí řídit přísnými pravidly, aby nakonec nezpůsobily více škody než užitku. Příkladem negativního dopadu nově zaváděných druhů byly pokusy s výsadbou eukalyptů nebo borovice montereyské (Pinus radiata). Tento druh borovice roste v přírodě pouze na úzkém pruhu kalifornského pobřeží. Je to nejrychleji rostoucí druh borovice a při výsadbě přináší až pětinásobně vyšší výnosy než borovice lesní. Její dřevo má však nižší kvalitu a stromy vykazují ve střední Evropě nedostatečnou odolnost vůči mrazu. Jiným příkladem je střemcha pozdní (Prunus serotina), která dorůstá ve své americké domovině do výšky 35 metrů a má podobu statného stromu. Ve střední Evropě však vytváří nízké křovinaté porosty, které se nekontrolovatelně šíří a ztěžují lesnické práce. Od dvacátých let minulého století se střemcha pozdní ve velkém vysazovala na méně kvalitních půdách především v Nizozemsku. Nyní je považována za obtížný plevel.
NEZNÁMÉ ŘEŠENÍ
Zdá se, že budoucnost našeho lesa je velkou hádankou s otevřeným koncem. Řešením není ani ponechání lesních porostů vlastnímu osudu, ani překotné experimenty s výměnou druhů. Nejlepší metodou je zřejmě postupné posilování perspektivních druhů při zachování co největší druhové rozmanitosti. Odklon od monokultur a cílená podpora různorodých lesních porostů je tou nejlepší pojistkou proti náhlým kalamitám.
