Petr Palovčík
Dřevorubec Vlasta je vyučený zedník. Jeho původní řemeslo ho ale neláká. Od mala miluje les, a pokud mu budou síly stačit, bude kácet stromy.
Vlasta se v lese s motorovou pilou pohybuje už patnáct let. Přiznává, že romantiku často střídá tvrdá dřina, ale svého rozhodnutí nelituje. Nevadí mu ani teplo, ani zima a hromady sněhu. Ví jaké je to v době polomů a uvědomuje si, že jeho práce má i mnohá rizika. Nikdy se ale nic nestalo. „Jediné zranění v lese, které viděl, bylo u kamaráda. Nestálo prý ale ani za šití,” vzpomíná. Jeho věrnou souputnicí je motorová pila, ale zbytečně ji nerozmazluje. „Jendou za týden ji vyčistím a je klid,” říká Vlasta, který si nepřál, abychom uváděli jeho celé jméno. Z vlastní zkušenosti ale ví, že bez ní by to nešlo. „Při polomech mi pilku jednu rozdrtil strom. Nějak jsme to neodhadl. Ruce jsem tam nechtěl strkat, tak jsem o ni přišel. Hned jsem si šel koupit novou.” V reportáži je vedle vyprávění a motorové pily nejčastěji slyšet i Vlastův smích. Humor mu není cizí a dobrou náladu umí i rozdávat. Co by mu ji skutečně spolehlivě zkazilo? Kdyby musel v lese skončit a jít pracovat do nějakého úřadu, fabriky.
