Byla to jedna ze zlomových událostí, které nasměrovaly vývoj divoké přírody na Šumavě. Od prvního obrovského rozpadu lesa v historii Česka. Lýkožrout smrkový, laicky označovaný kůrovec, ho „sežral“ téměř kompletně. Od rozpadu lesa v oblasti Modravských slatí, tedy od vrcholů Mokrůvek, přes Špičník, Blatný vrh až do Podroklaní, uplynulo už třicet let. Tehdy to laická i odborná veřejnost vnímala jako tragédii, ze které se lesy na Šumavě nevzpamatují. Ovšem stačilo dát přírodě jen trochu času, aby nám sama řekla, že tomu tak není.
Celý článek najdete zde.
